Vydáno 26.05.2020 | autor: Hana Bukáčková
Olympic pracuje na nové desce s pracovním názvem Kaťata, která má být ostřejší a sofistikovanější než jejích předchozí alba. Zároveň kapela plánuje i oslavu šedesátin a po odchodu letité stálice Jiřího Valenty hledá nového klávesáka, s jehož výběrem jí pomáhají mimo jiné také fanoušci. Více v rozhovoru pro iREPORT prozradil frontman Petr Janda.
Petře, jste neustále produktivní a velmi aktivní. Před dvěma lety jste s Olympicem vydali zatím poslední album Trilobit. Každé dva roky přicházíte s novým materiálem. Jak to vypadá s přípravou další desky?
Ano, jsem neustále v pohybu, ale nemusím se do toho nutit. Pro mě je to zábava spojená s radostí. Denně skládám nové písně, chodím třikrát týdně na tenis a ještě se starám o poměrně velkou zahradu. Navíc si hraji a učím se s dětmi, vařím a taky neustále jezdím něco dělat na penzion, ale občas tělíčko stávkuje a bolí.
RECENZE: Olympic to na albu Trilobit nebalí, je stále vlakem, co nikde nestaví
Na minulé desce jste spolupracovali s textařem Ondřejem Fenclem. Jak je to nyní?
Spolupráce s Ondrou nám svědčí, je rychlej, má skvělý nápady a básnický střevo. Zatím mi otextoval tři písně na novou desku. Diskutujeme o tom, on je ochoten mě poslouchat a text upravit. Taková spolupráce mi vyhovuje.
Minulou desku produkoval Mirek Váňa. Vsadíte na něj znovu?
Tentokrát to necháme osudu. Jsme dostatečně ostřílení a doufáme, že se nám to povede ukočírovat. Bude novej klávesák a my od něj očekáváme novou inspiraci.
Na Trilobitu jste spolupracovali se studenty z Berklee. Máte v plánu něco obdobného? Nebo to bylo hlavně proto, že na Berklee učil Váňa?
Váňa tam má statut produce manager, nikoliv učitel. Momentálně nic podobného nepřipravujeme, i když jsme si to na Trilobitu ohromně užívali.
Pokaždé se s novým albem snažíte trochu posunout. Jakým směrem se vydáte nyní?
Písně budou určitě ostřejší a sofistikovanější. Nebude to jen sloka-refrén-sloka, ale budou tam i hudební plochy pro potěchu muzikantů.
Ostřejší v jakém slova smyslu? Budou se písně týkat aktuálních témat, nebo budou dokonce politické?
Rozhodně v nich o politiku nepůjde, spíše jsem to myslel tak, že bude ostřejší muzika, že nehodláme vyměknout.
O čem tedy písně budou? A jak se album bude jmenovat?
Stěžejním tématem je láska. Bez ní to nejde, ale předpokládám, že se tam objeví i jiná témata. Album mělo pracovní název Dukáty, ale teď jsme jej přejmenovali na Kaťata. Jak to ale dopadne, nikdo neví.
Jak jde ruku v ruce sofistikované album s lidovým názvem Kaťata?
Sofistikovanější dle mě můžou být i Kaťata, ale již jsem řekl, že to není konečný název. Chceme zkusit nové zvuky a nové nahrávací mechanismy. Času bude dost, hodláme tomu věnovat vše, čeho jsme schopni.
Olympic pokřtil nové album Trilobit. Malostranská beseda praskala ve švech
Jak do vašich plánů zasáhl koronavirus a pro mnohé nečekaný odchod klávesáka Jiřího Valenty? Už máte nahrané písně s Jiřím a doděláte zbytek desky s novým klávesákem? Nebo s ním nahráváte album kompletně celé?
Abych pravdu řekl, tak nečekaný odchod to nebyl. Už na Trilobitu hrál jen ve dvou písních. S nahráváním jsme ještě nezačali. Začínáme po 7. červnu, tedy v době, kdy už bude jasno, kdo Jirku nahradí. Koronavirus nám přinesl oddech a mnoho času na to, abychom novou desku připravili opravdu zodpovědně. Taky jsme si uvědomili mnoho věcí, které nás před tím ani nenapadly. Například, jak je lidstvo zoufale nepřipravené, furt se jenom zvyšuje životní úroveň a hospodářský růst, jako by o nic jiného v našem životě nešlo.
Svatá pravda. Co na Valentův odchod říkáte? Je to velká rána?
Ani bych neřekl. Byl už léta totálně vyhořelý a nebyl už schopen cokoliv Olympicu dát. Mnohdy jsem měl na koncertě pocit, že vlastně ani hrát už nechce. Navíc jsme to léta očekávali. Vlastně to přišlo v pravý okamžik. Stejně nehrajeme a máme čas najít náhradu.
Příběh českého hitu: Olympic - Želva
Vy jste se nikdy necítil vyhořelý?
Když tak o tom uvažuji, necítil. Mám kolem sebe velkou rodinu, neustále něco vymýšlím a neustále něco dělám. Chodím třikrát týdně na tenis a třikrát týdně vozím děti do školy a ze školy. Učím se s nimi. Každý večer děti hodinu ukládám ke spánku. Starám se o penzion, který máme 320 kilometrů daleko. V pátek chodím na karty a do toho odehraji osmdesát koncertů za rok. Denně cvičím na kytaru, vyřizuji spoustu korespondence, občas vařím a starám se o skleník a velkou zahradu. Spát chodím kolem druhé. Spím tak šest hodin denně. Copak já mám na vyhoření čas? Abych byl úplně korektní, tak se sluší říct, že když posekám hektar zahrady, tak se moc čerstvej necítím.
Nového klávesistu jste vybírali pomocí konkurzu. Z padesáti přihlášených jste zvolili pět muzikantů, kteří s vámi odehrají koncert a poté o výsledku rozhodnou fanoušci. Proč dáte na lidi, a ne jen na svoji intuici?
Poslední slovo bude mít kapela, ale přesto se chceme fanoušků zeptat, který se jim nejvíce zamlouvá. Chtěli bychom, aby ho měli rádi.
Hledáte někoho mladšího, kdo s sebou přinese nový vítr do plachet?
Věk i vizáž trošinku roli hraje, spíše se ohlížíme na střed, tedy na někoho kolem čtyřicítky.
Prý byli mezi uchazeči i bizarní "hráči". Kdo byl nejbizarnější?
Někteří odmítli poslat ukázku, jiní neměli ani klávesy, další se chlubil, že umí na trubku, a jiný, že pokud ho vezmeme, tak si nástroj koupí.
V říjnu vyšla reedice Ptáka Rosomáka, letos následovala Želva. Šlo o váš impuls, nebo za těmito reedicemi stojí vaše vydavatelství? Jak se k tomuto "oprašování" stavíte?
Není to naše práce. Nahrávky patří Supraphonu a ten s nimi nakládá. Já osobně proti tomu nic nemám. Želva je obecně v historii rocku považována za nepřekonatelnou a padesát dva let od prvního vydání je tak akorát doba na to, aby se deska znovu připomněla. Písničky ze Želvy, k mému překvapení, znají i moje malé děti, ačkoliv jsem jim je doma nikdy nehrál.
Olympic zazářil v Plzni, s Petrem Jandou si lidé zpívali hit za hitem
V rozhovoru s Adélou Gondíkovou jste prozradil, že s nejmladšími dcerkami nahráváte před spaním písničky. Mám to tedy chápat tak, že jdou ve vašich šlépějích? Nebude třeba nějaký duet ve stylu Karla Gotta a jeho Charlotte Elly?
Je to trošku jinak. Oni sedí u mě v pracovně, já mám zapnuté "kompjůtry" a nástroje a ony se snaží něco natočit. Perou se o mikrofon a je to skvělá zábava. Zatím z nich ale nic mimořádného nevypadlo. Duet á la Gott v úmyslu nemám, ale jemu se to mimochodem opravdu povedlo.
S kapelou plánujete oslavu šedesátin. Slyšela jsem, že chcete odjet šedesát halových koncertů. V tu dobu vám bude osmdesát. Zvládnete takovou zátěž?
Toť otázka. Teď bych si na to troufnul okamžitě. Jsem přesvědčen, že se za dva roky můj stav příliš nezmění. Obavy si nepřipouštím, to bych do toho nešel.
Text: Hana Bukáčková, foto: Michal Matyáš + archiv
Témata: Olympic, Petr Janda