LIVE: Film Django o Petru Jandovi odkrývá i temnou minulost skupiny Olympic

Vydáno 02.05.2024 | autor: Aleš Materna

Život rockových hvězd není vždy jen procházkou růžovým sadem, ale často připomíná spíše jízdu na horské dráze, od vrcholů v podobě vyprodaných hal a statisíců prodaných alb až po pády na dno, lemované alkoholem, gamblerstvím, smutnými rozchody a nečekanými úmrtími. Film Django je emotivním příběhem, který citlivě, ale bez příkras, přibližuje život Perta Jandy, jehož láska k hudbě byla naplněna mnoha úspěchy, ale také poznamenána rodinnými i kapelními tragédiemi. Je doplněn hudbou skupiny Olympic a archivními záběry doslova útočícími na emoce diváků.

LIVE: Film Django o Petru Jandovi odkrývá i temnou minulost skupiny Olympic  LIVE: Film Django o Petru Jandovi odkrývá i temnou minulost skupiny Olympic

Režisérka Olga Malířová Špátová dostala nabídku od přátel zakladatele Olympiku Petra Jandy k natočení jeho příběhu a této role se zhostila náramně. Nejenže téměř dvouhodinový film přináší spoustu cenných a objevných informací o zákulisí jedné z nejslavnějších a vůbec prvních rockových skupin v zemi, ale nevyhýbá se ani bolestivým místům ze soukromí Petra Jandy a jeho spoluhráčů.

Petr Janda si k narozeninám nadělil dokument Django, slavnostně ho uvedl v Lucerně v Praze

Pomocí kamer nahlédneme doslova do kuchyně a pod prsty české legendy, ať už v rukou třímá kytaru nebo nůž, jímž porcuje vánočního kapra. Zpočátku téměř dokonalá rodinná idylka stárnoucího muže s krásnou mladou manželkou a usměvavými dcerami se postupně mění v příběh plný dobových zvratů. Od úplných začátků Olympiku, jejich ročního pobytu ve Francii v době ruské okupace Československa, slávy a vyprodaných sálů přes rozchody s některými původními klíčovými spoluhráči Františkem Ringo Čechem a Ladislavem Kleinem, dvouletou spolupráci s baskytaristou a zpěvákem Jiřím Kornem, kritická období spojená s tragickými a předčasnými úmrtími klávesisty Miroslava Berky a bubeníka Milana Peroutky až po další dvě úmrtí spojená osobně s Petrem Jandou, a to jeho manželky a jediného syna.

Film se nevyhýbá ničemu. Nikdo neuhýbá. Petra Jandu zde vidíme jako fanatického kytaristu a skladatele, pro kterého je hudba na prvním místě, často se musí zachovat doslova sobecky (výpověď Ladislava Kleina z kapely, který to po celých více než padesát let nedokázal vstřebat, a ačkoliv již Petru Jandovi odpustil a zůstali kamarádi, hořkost a křivda je v něm dodnes patrná), jindy musí muzikant řešit problémy s gamblerstvím a dluhy spoluhráče Berky, jež vyústí v jeho sebevraždu (což si Janda sám dodnes trochu vyčítá), musí se občas ponížit k vystupování v televizních estrádách či na festivalu politické písně (což dnes vidí jako velkou chybu), prožít tragickou smrt bubeníka Milana Peroutky, ale hlavně v osobní rovině čelit nepřízni osudu v podobě nemoci a smrti manželky Jany, matky Marty Jandové, a posléze i smrti jediného syna Petra. Až se zdá, že je toho příliš na jeden lidský život, nicméně právě tyto kritické chvíle dokázaly Petra Jandu vybičovat k úsilí překonat je, nevzdat se a bojovat, a to pomocí toho, co uměl a umí nejlépe – pomocí hudby.

Film je skvělou kombinací a mixem současnosti a minulosti hudebníka. Nabízí nepřeberné množství pohledů do zákulisí kapely, je plný vzácných archivních filmových záběrů, fotografií a hlavně hudby, jež je smíchána a namixována s pestrostí a citlivostí, věrně přibližující dobovou atmosféru i současnost. Zazní v něm úryvky či pasáže téměř čtyřiceti písniček Olympiku a o jejich hudební dramaturgii se postaral Michael Kocáb. Jde tak doslova o lahůdku pro všechny fanoušky této sestavy.

Příběh českého hitu: Olympic - Slzy tvý mámy

Další přidanou hodnotou filmu jsou i rozhovory s bývalými členy kapely, ale také věrné a nekašírované zachycení soukromí Petra Jandy, kterému věnovala režisérka se svým manželem kameramanem čtyřicet natáčecích dní a natáčeli i ve chvílích, kdy o tom nikdo z rodiny nevěděl. Do filmu se tak podařilo dostat bezprostřední atmosféru rodinného života, kterého si nyní již dvaaosmdesátiletý rocker užívá naplno, včetně denních starostí a pomoci o domácnost či při výchově svých malých dcer, ale také jeho nezištnou pomoc krátce po vypuknutí války na Ukrajině, když poskytl na mnoho měsíců azyl ve svém domě ukrajinským matkám a dětem.

Film Django režisérky Olgy Malířové Špátové patří díky svému realistickému zpracování a dramatickému, emotivnímu a lidskému vyznění k těm nejlepším životopisným snímkům, jaké jsem měl kdy možnost zhlédnout. Podařilo se jí citlivě a uceleně zachytit příběh jednoho lidského osudu, niterně propojeného s hudbou a rockovou skupinou, jež se stala jeho životem. Petr Janda je Olympic a Olympic je Petr Janda. Nicméně i přes těsné sepětí má tato rocková ikona i svůj osobní život, ne vždy ideální a pohodový, právě naopak. Režisérce se podařilo jej vykreslit takový, jaký skutečně je, a díky filmu tak poznáme Petra Jandu jako skutečnou bytost z masa a kostí, která je přirozená, pochybující i chybující, čelící konfliktům i nepřízni osudu, ne vždy jednající podle pravidel, ale o to více lidskou, o to více bližší obyčejným smrtelníkům.

Film Django je jedinečná pocta nezapomenutelnému umělci, a díky skvělému pojetí, které není prvoplánovou oslavou, ale poctivým vykreslením života Petra Jandy, potažmo skupiny Olympic, která nedávno oslavila šedesáté výročí od svého vzniku, stojí více než jen za jedno zhlédnutí.

Text: Aleš Materna, foto: Radoslav Vnenčák
Témata: Petr Janda, Olga Malířová Špagátová, Olympic, dokument

0,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: J.A.R. na hradě Kašperk SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika SOUTĚŽ: Filmový festival Karlovy Vary 2024
zavřít