ROZHOVOR | Marpo: Mezi rapery jsem byl vždycky outsider. Své komplexy jsem řešil rvačkami na fotbale

Ahoj Oto, jaké bylo léto?
Musím říct, že to bylo nejhezčí koncertní léto, které jsme zažili, a které jsme za můj život měli. Jezdili jsme s kapelou na velké festivaly a na Hrady CZ. Bylo to plné překvapení, protože jsme hráli nové tracky z připravované desky a nevěděli jsme, jak je lidi přijmou. Ale chytly je a nabrali jsme tak spoustu nových fanoušků.

VIDEOROZHOVOR | Marpo: Bál jsem se Lenny vstoupit do rodiny, říkal jsem si, co tam budu mezi samými umělci dělat?

Album M.C.M.C.A. (Making Country Music Cool Again) ale není prvním tvým country počinem…
Není. Začalo to skladbou Táta v roce 2016, to bylo čisté country, a pokračovalo to albem Dead Man Walking v roce 2018. Jednalo se stále o rap, ale zvukově na něm už bylo hodně country prvků. A pak v roce 2021 vyšla nahrávka Backwoods Bred, koncepční country bluesová deska. Jednalo se o fúzi blues, country, gospelu a rapu. Poté vyšla Cowboys & Dreamers, která byla téměř celá laděná do country žánru. A M.C.M.C.A. je už úplná country deska.

Co tě přivedlo ke country?
U nás doma ho nikdo neposlouchal. Táta měl rád spíše rock, Black Sabbath, Pink Floyd a Genesis. Já country poslouchám čtrnáct let, téměř nic jiného ve svém playlistu nemám. Když otevřu hudební galerii, tak tam kromě nového Machine Gun Kellyho a Deftones mám jen samé americké country. A vlastně ještě Linkin Park. Muzika mi dělá dobře na duši a pomáhá mi v těžkých chvílích. Hudba, i když má smutné texty, na mě působí pozitivně.

LIVE: Poslední tanec Troublegangu. Marpo a spol. se s fanoušky rozloučili v elektrizujícím rytmu

O čem je nové album?
Motivem aktuální desky je čas. Je o tom, jak čas běží rychle. Uvědomil jsem si, že nechci dělat něco, co mě nebaví. Rozhodl jsem se, že bych chtěl Česku vrátit country a přiblížit mladým generacím to moderní americké.

Co se týče žánru, jsi vůbec první, kdo na české scéně začal dělat country rap.
V českém mainstreamu to nikdo jiný nedělá. Ale viděl jsem nedávno nějaké mladé kluky, kteří to zkoušejí.

Kde se album nahrávalo?
V Nashvillu v East Iris Studios. Předchozí album Cowboys & Dreamers se taky nahrávalo v Nashvillu, ale v jiném studiu.

Jak dlouho probíhaly přípravy a následně samotná realizace?
Album vzniklo za rok. Bylo to docela rychlé. Do Nashvillu jsme ale letěli s polotovarem, měli jsme hotovou tak polovinu. Ono sehnat Marcuse (Marcus Tran - kytarista a bývalý člen TroubleGangu, pozn. red.) bylo velmi náročné, protože psal muzikály a celkově měl hodně práce.
Do Ameriky jezdím často, člověk tam má klid. Nikdy mi nikdo nevolá. Teda kromě dětí a partnerky. I proto nejvíc muziky napíšu vždycky v zahraničí. Během čtrnácti dní jsme stihli dodělat v pronajatém studiu celou desku, a ještě jsme udělali tři písničky navíc. Tamní prostředí je pro mě velmi inspirativní. A když má člověk kolem sebe skvělé muzikanty, víc se snaží a motivuje ho to.

ROZHOVOR | Marpo: V hlavě se mi honila myšlenka, jestli skončit

Kdo dělal mix desky?
Clint Murphy. A taky ji spoluprodukoval a podílel se na skladbě Hladový & Neklidný.

A mastering měl na starosti kdo?
Mastering dělal Ryan Smith. Od alba Dead Man Walking nám Ryan dělá všechny masteringy. Má tři ceny Grammy, dělal muziku nejprve v New Yorku a teď se přemístil do Nashvillu.

Spolupracoval jsi s jinými muzikanty než s těmi stálými?
Já si na album nahrál všechny bicí, Marcus všechny kytary a basy, a pak jsme oslovili místní muzikanty z Nashvillu, jako například steelkytaristu Eddieho „Cowboye“ Longa. Eddie je opravdu velké jméno, vystupoval třeba s Jamey Johnsonem. Na harmoniku hrál Chris Hennessee, Jimmy Milton na banjo, Jordan Larsen na housle. Když jsem vzpomněl Jordana… Je známý i tím, že je kytarista – levák. Ač drží kytaru obráceně, struny má jako na klasické. Takže vysoké e má nahoře a nízké e dole. To jsem u nikoho jiného neviděl.

Jak ses k těmto muzikantům dostal?
Na předchozí desce jsme měli sound engineera z Nashvillu a on nám pomohl dát dohromady partu muzikantů.

Album má třináct tracků. Vydané jsou Memphis, Jaký si to uděláš a Poprvý, ke kterým jsou i videoklipy. Komu jsi svěřil jejich režii?
Jirkovi Staňkovi. Zajímavostí na tom je, že Jirka semnou před deseti lety dělal rozhovor tady pro iREPORT a teď nám fotí všechny fotky, dělá vizuály a točí některé videoklipy.

VIDEOROZHOVOR | Marpo na Žebříku: „Ceny od fanoušků jsou nejvíc," říká

Kde se natáčelo?
V Nashvillu. Původně jsem to chtěl točit v Montaně a ve Wyomingu, ale to by kvůli přeletům nešlo stíhat. Nashville je takové klasické americké město, vizuálně jsme ho podle mě už vyzobali na minulé desce. Ještě den před natáčením jsme nevěděli, kam pojedeme. Nakonec Jirka našel filmová studia, které jsme si pronajali. Takže ten pokoj ze sedmdesátých let a vězení jsou filmová studia.

Texty píšeš sám?
Ano, v tracku Mí boys pomáhal s refrénem Josef Vařeka, přítel Martiny Pártlové. Hosti Renne Dang a Sebastian si svoje pasáže psali sami.

Míval jsem problém psát veselé texty

Memphis je trochu smutnější skladba, a naopak pozitivní je Jaký si to uděláš. Co se ti píše lépe?
Paradoxně se mi snadněji píšou smutné věci. To píše sám život. Jaký si to uděláš ze mě padalo taky ale úplně samo. Dřív jsem s tím měl větší problém, psát veselé texty. Na EP s Lenny máme jeden happy song a na to jsem si musel přizvat kolegu, aby mi s ním textově pomohl, protože jsem byl zvyklý psát drsné rapové nebo depresivní songy. Jaký si to uděláš má vlastně až takovou hlubší message. Všechno, co v životě uděláme, má nějaké důsledky. Chtěl jsem říct mladší generaci, ať si život užívá naplno. A ne ho jen přežívá. To je celé poslání desky, čas a jak rychle utíká. Je to takové klišé, ale když se podle toho člověk začne chovat, tak nám život začne najednou fungovat úplně jinak.

ROZHOVOR | Marpo: Deska byla dělaná za běhu, ale měla jasnej koncept. Evokuje ve mně špinavou bažinu

Další z písní jsi pojmenoval Svět není fér. Myslíš si, že svět není fér?
Tenhle track jsem napsal na základě toho, že se synem hrajeme na playstationu Fortnite a on vždycky řve: „To není fér.“ A já mu říkám, ale je to fér, trefil ses vedle. Snažil jsem se mu vysvětlit, že tohle ještě nic není, že „to není fér“ teprve přijde. To byl první impulz k napsání této písně. A druhým byl pocit, že jsou lidi dost v tenzi a chtěl jsem je povzbudit. Dřív jsem měl tvrdou až agresivní muziku, ale teď chci, aby lidi alespoň na chvíli, zapomněli na všechny starosti a neštěstí, které se kolem nás a ve světě dějí. Country muzika na to funguje skvěle.

V písni Táta 2.0. se vyznáváš svému otci, který už není naživu. Má silný text, který se dotkne asi každého, kdo zažil takovou ztrátu. Jak se ti to psalo?
Paradoxně jednoduše, takové pocity ze mě vychází samy.

Na desce máš několik hostů, koho všeho tam můžeme slyšet?
Sebastiana, Renneho Danga a Martinu Pártlovou, měl tam být Robert Kodym, ale bohužel to nedopadlo. Robert je za mě jeden z nejlepších českých muzikantů, co kdy byli. Pak tam máme JJ Lawhorna z Nashvillu, to je typický country zpěvák, ale také raper. Když by se zadařilo, tak bych chtěl, aby vystupoval na křtu desky v Roxy.

Za léta „řvaní“ jsem si hlas zničil

Texty píšeš tak, že se zavřeš do studia, nebo někam odjedeš?
Já si píšu neustále poznámky do mobilu, mám hodně záložek, do kterých si píšu všechny nápady, slogany a třeba nápěvové refrény. Do diktafonu si nahrávám melodie, které mě napadnou, a tohle všechno pak dám dohromady ve studiu.

Když máš v hlavě melodii, jak ji zhmotníš?
Nejprve si ji zazpívám, a pak ji zkusím zahrát nějak jednoduše na klavír nebo na kytaru v akordech, ale to jde obtížněji. Nejjednodušší to je zazpívat Marcusovi a on ji zahraje.

VIDEO: Rozbité nádobí a hořící fotografie. Lenny a Marpo mají klip plný emocí i vášně

Album už není pouze o rapu, dost ses posunul, co se týče zpěvu. Chodíš na hodiny zpěvu?
Párkrát jsem na lekcích zpěvu byl, ale nevyhovovalo mi to. Zpěv cvičím sám a téměř denně. Mám různá hlasová cvičení, hlavně kvůli tomu, že za léta toho mého řvaní jsem si hlas zničil. V Nashvillu mě to pěvecky dost posunulo, zvedl se mi tam hlasový rozsah o několik tónů.

S kapelou jste začali natáčet vlogy ze zákulisí koncertů…
Ano, je to tak. Vím, že lidi z branže to sledují, ale zajímalo mě, jestli to bude zajímat ostatní.

Mezi rapery jsem byl vždy outsider

Na Youtube jsem si rozklikla komentáře pod novými videoklipy a mají skvělé ohlasy, zejména od mužů. Cílil jsi na ně záměrně?
Já vždycky cílil na chlapy, v rapové scéně jsem byl vždy outsider, nikdo mě nepřijal, a tak jsem si postavil vlastní scénu a dotáhl jsem to do velkých hal. Když má člověk, jak já říkám, tunelovou vizi a jde si za tím, co chce, tak jde všechno. Myslím si, že motivovat lidi mi vždycky šlo. Dříve to bylo motivační v rámci posilovny a tak dále. Teď to jde víc do hloubky a je to o tom duševnu. Za mě je to textově nejvyspělejší deska, kterou jsem kdy napsal.

VIDEOROZHOVOR: Marpo - Necháme s TroubleGangem lidi trochu vyhladovět

Řekl jsi, že v rapové komunitě jsi byl outsider. Proč myslíš, že tomu tak bylo? Vždyť v roce 2005 jsi vyhrál Rap Fight Vol. 1 Battle.
Ano, ale to neznamená, že tě berou. Vyhrál jsem také ceny Óčka v hip hopu, ale tam hlasují fanoušci. Já jsem lidem z hiphopové kultury nikdy nebyl sympatickej. Možná to je dané mou minulostí, když jsem se chodil rvát na fotbalová utkání, která byla často spojována s ultrapravicovými fanoušky. Já s nimi neměl nikdy nic společného, jen jsem se chtěl chodit rvát, protože jsem měl svoje komplexy a tímhle jsem je řešil. Nechtěl jsem se mlátit někde v hospodě.

A jak to vypadá teď? Začali tě lidi z rapové scény alespoň trochu brát?
Určitě ne. Zaregistroval jsem, že někdo ze scény dokonce nějakou mou novou věc přesdílel a smál se tomu, co aktuálně děláme. Na takové reakce jsem ale zvyklý, nic si z toho nedělám. Mám za sebou nějaké milníky, něco jsem dokázal, a vím, že jdu správnou cestou.

Možná to je tím, že u nás je ještě hip hop víc underground, ne mainstreamový žánr?
Asi ano, na Slovensku je hip hop už dlouho brutální mainstream, tam je rap number one. Vítězí nad rockem a popem, slovenští rappeři jsou opravdové celebrity jako u nás jsou popoví zpěváci. Podle mě se ta vlna pomalu žene k nám a za mě je to dobře. Otevírá to dveře jiným možnostem, je v tom více peněz, což znamená víc benefitů.

Když nahlédneme do budoucnosti, co tě momentálně čeká?
Čeká nás křest desky v Roxy, pak následuje v únoru zápas v boxu. Nemohu ještě odhalit s kým. Od jara pojedeme turné k desce a v létě opět festivaly.

Text: Julie Fric Krauskopfová, foto: Jan Urbánek, Jiří Staněk
Témata: Marpo, Ota Petřina, Making Country Music Cool Again, rap, country