Marpo & TroubleGang interview: Vytvořili jsme něco, co se na české scéně ještě nikomu nepodařilo

Na nové desce míchají mnoho žánrů - elektroniku, metal i rock. O produkci se postaral Clint Murphy z Nového Zélandu a Marcus Tran, kterého jsme v poslední den natáčení vyzpovídali společně s Otakarem Petřinou (Marpo), Pavlem Skalou (Partyboi) a Jakubem Studeným (Ironkap).

EXKLUZIVNĚ: Marpo & TroubleGang dotočili desku DVA. Byli jsme za nimi ve studiu

Jak dlouho jste na albu pracovali?
Kap: Marcus pracoval na hudbě už před měsícem a půl, ten na tom odvedl obrovský kus práce. Ale ještě před čtrnácti dny jsme neměli hotový jediný text.
Marpo: Čtyři týdny zpátky jsme s Kapem stáli před mým domem a říkali si "ty brďo, tady ten termín, to v životě nevyjde". Už jenom proto je to celkem legendární. Dneškem už je deska hotová, ještě jí bude Clint míchat v Anglii. Musím přiznat, že když jsem jel s dětmi sem a pouštěl si to s nimi, už si to i zpívaly. Měl jsem slzy v očích, protože jsme vytvořili něco, co se na české scéně ještě nikomu nepodařilo. Jsem na to fakt hodně pyšný.

Takže žádné vytahování starších textů ze šuplíku?
Marpo: Ne. Já vždycky musím nasbírat určité zkušenosti a potom teprve píšu. Dřív to bylo tak, že jsme napsali tři tracky za čtvrt roku, ale teď to byl masakr na poslední chvíli.

VIDEOPREMIÉRA: Marpo a TroubleGang lákají na album DVA. Spojili rap s metalem a tvrdou elektronikou

BYL JSEM ŠIKANÁTOR S DOBRÝM SRDCEM

Jaká témata se na desce promítají?
Marpo: To je těžký, jsme tři, kteří skládají texty. Co prožívám já, to neprožívají kluci a naopak. Ale track, na který jsem fakt hrdej, je o boji proti šikaně. Jsem rád, že nás poslouchají i děti. A když si někdo z nich poslechne, že šikanování není úplně v pořádku, třeba se více zamyslí, co ty oběti prožívají doma. Rodiče s tím většinou nemůžou nic dělat a děti jsou fakt zlý. Už mluvím jak starej dědek.
Marcus: Ty o tom něco víš, že?
Marpo:  Jo, já byl vždycky největší šikanátor a všechny tloukl. Ale zase jsem potom brečel mámě, že mi to bylo líto. Takže jsem byl šikanátor s dobrým srdcem.
Kap: To už těm slepým dětem oči nevrátí.
Marpo: Jedním z největších tracků na novým albu je skladba Promiň, což je taková zpověď. Omlouvám se tam mámě za svý dětství, protože bylo hodně divoký.

Kolik písniček album obsahuje?
Marpo: Dvanáct.

VIDEOROZHOVOR: Marpo na Žebříku - Za 33 let jsem toho zažil víc než řada lidí za celý život

A v jakém poměru jste se na textech podíleli?
Kap: Podíleli jsme se všichni na všem. Oto má dominantu v refrénech, ale každý track jsme dávali dohromady společně.
Marpo: Je tam například jeden song o Praze, což jsme nikdy dřív neudělali. Nebo tam máme track Víkend, což je podle nás největší rádiovka. To je prostě náš víkend, mejdan od začátku do konce. Jiný skladby zachycujou, čím si kapela prošla za poslední dva roky. Myslím, že jsou tam celkem neobvyklý hudební postupy. Střídáme to hodně rychle za sebou.

Kdo vymyslel název desky DVA?
Marpo: Je to druhá deska a s ničím lepším jsme nepřišli. Vymyslet narychlo název desky a ještě texty, to se nedalo.
Kap: Vlastně to vymyslel Pavel (Partyboi), který dělá kompletně celý vizuál.
Partyboi: Tam šlo hlavně o to, že ta deska nemá žádný ucelený příběh, který by písničky pojil. Není to koncepční album.
Kap: Mohlo se to jmenovat třeba Máš na složenky.
Marpo: Nebo Život na splátky. 

Chystáte na turné k desce něco speciálního?
Marpo: Ne, chceme si objet klubové koncerty a hrát celou novou desku.
Kap: Což ale svým způsobem bude speciální, protože je to hodně nového materiálu, který musíme nazkoušet. Lidi od nás slyšeli dva roky dost podobný playlist a jen nějaké lehčí změny.

NA PÓDIUM NELEZEME STŘÍZLIVÍ

Dodržujete nějaký předkoncertní rituál?
Marcus: Dát si jednoho panáka.
Marpo: My nelezeme na pódium střízliví. Mě to prostě jinak nebaví. Samozřejmě musíme být schopní mluvit, protože u rapu člověk musí artikulovat rychle.
Marcus: Je pravda, že když máme nějaký koncert odehrát střízliví, není to tak dobrý, jako když něco máme v rozumným množství.
Marpo: Jsou kapely, který spolu prostě fungujou dohromady, ale vlastně se ve finále moc nevidí. Ale já mám nejbližší kamarády v kapele, takže je pro mě svátek, kdykoli se vidíme.

Umíte se občas i pořádně pohádat?
Kap: Umíme se pohádat, to není problém. Ale myslím, že to je lepší, než kdybychom věci neřešili. Pokud kapela funguje v běžném životě, děláme muziku, hrajeme koncerty, pak je to OK. Paradoxně nejvíc konfliktů vzniká, když je období sucha a nic se neděje. Lidi jsou pak nervózní, neví, co se bude dít. Když jsou všichni v jedné dodávce, moc problémů není. Podle mě je problém, když si jede každý po své ose a má rozdělaných milion věcí.
Marpo: Nemyslím si, že toto je problém, ale Kap je extrémně aktivní člověk, on pořád pospíchá, musí být všude na čas a maká. Já jsem si chtěl minulý rok odpočinout a on měl pocit, že se musí pořád něco dít. Tak vznikly třecí plochy. Nebo jsme se hádali, jak má znít ta deska, ale to je spíš pracovní stránka, to nezasahuje do přátelství.
Marcus: Jediná ponorka vznikla díky bývalýmu managementu.
Marpo: Od minulýho managementu jsme pořád slyšeli, že jsme nuly, co nic neumí. Prej jsme skončili. Proto jsem chtěl udělat tuhle desku a ukázat, že nás nikdo nebude ovládat. Změnili jsme management a myslím, že jsme zase na dobrý cestě.

Cílíte na česká rádia?
Marpo: Já proti tomu nic nemám. Když nás hrají, nevadí mi to, nebudu říkat "nehrajte nás". Samozřejmě taky po finanční stránce je to fajn, ale nebudeme kvůli tomu písničky přizpůsobovat jejich standardům a požadavkům.
Marcus: Tohle je docela srandovní, protože jsme měli konflikt s Clintem, naším producentem a studiovým inženýrem, který říká: "Hele tady nemůžete udělat tohle a tohle, to vám nezahraje žádné rádio."
Marpo: Máme jeden track s názvem Experience, který má skoro pět minut. Clint nám říkal, že to musíme zkrátit, protože to je jasný radiový singl a největší hit, že to je hrozně tvrdý. A já říkám: "Clinte, tady je Impuls nebo Evropa 2 a ty to stejně nebudou hrát." A on, že kdybychom byli v Anglii, na BBC máme úspěch.

Chtěli byste prorazit i do zahraničí?
Marpo: Měl jsem trochu krizi, ta deska se mi nechtěla vůbec dělat, ale teď mě to extrémně nakoplo. Clint říkal, ať to rozhodně zkusíme i v angličtině. Chce se na tom podílet. Nemám ambice mít Grammy, ale bylo by fajn zahrát si někde po Evropě.
Kap: Tohle taky už plánujeme dlouho.
Marpo:  No jo, jen to zrealizovat.

ČESKÁ SCÉNA NÁS NEMUSÍ

Na kterém festivalu byste si chtěli nejvíc zahrát?
Všichni dohromady: Sziget, Coachella, Rock am Ring, EST…
Marpo: EST festival je v Clevelandu (Ohio) a jeho management nás oslovil, jestli bychom tam nechtěli hrát. Ale je otázka, jestli to vyjde. Bylo by pro mě ohromný zadostiučinění, kdybych mohl koncertovat před deseti tisíci Američanů na tomhle festivalu - jako první Čech v historii. To by bylo hezký. V USA jsme vystupovali už dřív, ale většinou tam kapely hrají spíš pro Čechy. To beru jako takový hraní nehraní.
Partyboi: Já jsem cítil křivdu, protože mi přišlo, že jsme loni udělali desku, kde jsme se pustili do věcí, do kterých se nikdo předtím nepustil. A nedostali jsme za to absolutně nic, ani nominaci na Anděly.
Marpo:  Na rovinu, nechápu, jak může Kapitán Demo dostat nominaci za žánr, který paroduje a ze kterého si dělá srandu. Tomu nerozumím a nemám rád tyhle sranda projekty. Člověk prostě vytváří něco, co ho stojí spoustu úsilí a práce, je to třeba na české scéně revoluční a převratný, ale lidi to tady neocení. Klasika je tady nějaká sra*ka na čtyři doby, prostě nějaký bum čvacht, když to řeknu blbě.
Markus: Byli jsme z toho docela smutní, protože jsme na tom dřeli a lidi se pak tváří, jako by ta deska vůbec neexistovala, protože nás česká hudební scéna moc nemusí.
Marpo: Sem tam se podle mě stane, že Anděla dají někomu, kdo si to opravdu zaslouží, ale většinou jsou to ceny kamarádi kamarádům.
Kap: A za půl roku budeš stát na pódiu a budeš říkat "No, tohle jsem opravdu nečekal..."
Marpo: Člověk, který má tři ocenění Grammy a projde mu denně pod rukama pět kapel, slyšel naše album Dead Man Walking a říkal, že něco takového ještě neslyšel. Jsem moc rád, že naši hudbu ocení lidi, kteří tomu rozumí.Vím, že je mi to k ho*nu a složenky tím nezaplatím, ale znamená to pro mě víc. 

V září jste hráli jako předkapela Machine Gun Kelly. Jaké to bylo?
Marcus: Přišel si nás poslechnout na zvukovou zkoušku. Ten frajer tam prostě stál v první řadě a měl hlavu jak mánička. Pak mě chytl v backstagi. Říkal, že na zvukovky většinou nechodí, ale že to zaslechl zezadu a musel se jít podívat. Že má moc rád lidi, co se nesnaží nikoho kopírovat. Slyšel hodně kapel, ale my máme odlišný zvuk. Vlastně to pro mě bylo taky víc než nějaký oficiální ocenění. 

Jací čeští interpreti vás baví?
Marcus: Bude to znít hrozně arogantně, ale nikdo. Vážně nevím, co českého bych si měl pustit. Jednu dobu mě bavila československá hiphopová scéna, která udělala progres ve zvuku. Nebo taky taneční hudba. Snad jediný interpret, který mě tu baví teď, je Lenny. A to neříkám kvůli Marpovi. Podle mě je ona jediný český interpret, který se někam posouvá projevem i zvukem. Připadá mi, že jinak se všechny kapely pořád podbízí divákům, dělají určité texty, aby se lidi smáli, nebo to upravují, aby to nebylo moc tvrdý. Nebo aby to neurazilo. Jestli se mi na české scéně něco líbí, tak spíš starší tvorba…
Marpo: Přesně, to bylo prostě víc opravdový. Teď je to spíš taková hra, jestli nás budou hrát rádia.
Kap: Mně se moc líbí slovenští DMS, kteří podle mě tvoří s velkým nadhledem. V Čechách mě baví některý věci od Milion Plus. Ne všechno od nich mě oslovuje, ale má to dobrou energii. A nebo třeba Kontrafakt.
Partyboi: Mě baví ten nový Viktor Sheen. Myslím, že se té jeho desce nedá moc věcí vyčíst. Není to teda nějak šíleně pokrokový, ale dohromady to celý funguje.
Marpo: Mně přijde vtipný, že všechny kapely, včetně Rybiček 48, začínali jako pankáči a teď jsou z nich popíci. Protože najednou zjistili, jak to funguje, dostali se tak na velký pódia. Já jsem začal s měkkým rapem, i když v tvrdým provedení, a nakonec jsme skončili jako metalovo-elektronická kapela.
Kap: Teď už jsou některý ty naše věci šílený. Rok od roku přitvrzujeme i na pódiu. Lidi nemůžou říct, že jsme vyměkli.

Text: Tereza Hrabinová, foto: Tereza Slowiková, Tony Košař

Témata: Marpo, Troublegang, DVA, deska, rozhovor, interview