Vydáno 10.12.2019 | autor: Roman Jireš
V nahrávkách Otakara Petřiny alias Marpa může být trochu zmatek, a tak si v tom hned na začátku udělejme pořádek. Jako Marpo vydal bývalý bubeník Chinaski loni sólovku Dead Man Walking, zatímco aktuální deska Dva vznikla v těsném spojení s formací TroubleGang. A to tak, že novinka vychází jen pod jejím jménem, přestože je úloha Marpa stále stěžejní.
RECENZE: Marpo & TroubleGang vydali album za hranicemi hip hopu. Je jejich terapií
Skladby:
Říkám to naposled, Na prach to spálit, 7, Promiň, Víkend, Wolfpack pt. 2, Generace velkejch snů, First Blood, Last Blood, Ďáblův advokát, Klub rváčů, Nejsi sám
12 trax / 41:59 min
Vydavatel: Universal Music
Navázat na hudebně pestré Dead Man Walking s přesahy i do country by nebylo snadné. A tým kolem Marpa vystupující pod jmény Marcus, WHNT a Kap (autorskými nápady přispěli i rapper IronKap, Jan Wohnout, Richard Scheufler junior nebo Lenny) se o to ani nepokusil. Vytvořil nový zvuk, v němž převládá rock, metal a elektronika. Hlavní postavou je pochopitelně Marpo, který svou energii tentokrát nasměroval především do jakési očistné hudební terapie po profesních i osobních problémech, které se dostaly na povrch po úspěchu v pražské O2 areně.
Nahrávku, jejíž produkce se ujal Clint Murphy, startuje takřka lyrický úvod Říkám to naposled. V něm to hned na úvod schytá management z Brna, který podle Marpa nezvládal organizaci koncertů. Nemohou chybět ani tradiční útoky na kolegy ze scény, po Smackovi a Majkovi Spiritovi tentokrát došlo na Kapitána Dema. Následující Na prach to spálit přináší vedle očekávané rapové energie také až překvapivě melodický rockový refrén. Po démonech v sobě se v dalším songu s názvem 7 upozorňujícím na sedm let existence TroubleGangu Marpo obrací ke kapele, pocitům z backstage a cest na víkendové koncerty i pondělním návratům do reality.
Marpo se chystá dobýt Eden. Oslaví patnáct let na scéně
Hodně osobní je skladba Promiň, jejíž název v textu, který řeže do živého, zazní hned několikrát. Věřím, že to Marpo myslí upřímně a má za to mé uznání, protože už Elton John ve svém hitu věděl, že Sorry Seems to Be the Hardest Word. Po hutném úvodu přichází odlehčení v podobě skladby Víkend, která svými takřka osmdesátkovými klávesami a rozjuchanou náladou volna, kdy se na party panák zalévá vínem, působí trochu jako parodie na reggae.
Marpo & TroubleGang interview: Vytvořili jsme něco, co se na české scéně ještě nikomu nepodařilo
To pecka Wolfpack pt. 2 s chytlavým nu-metalovým refrénem je už zase hořký šálek kávy o krizi v kapele i v soukromí. Za zajímavou generační zpověď můžeme považovat Generaci velkejch snů. Provedl jsem si malý experiment a poslechl jsem si ji společně s podobně námětově laděnými kousky Generace (Životopis) od C&K Vocal, Nie sme zlí (Elán) a Nenechme si lhát (Žentour). Vřele doporučuju!
Odraz krize kapely a zároveň rapové furiantství najdeme ve dvojici skladeb First Blood a Last Blood s výkřiky jako "vždycky ještě můžeš být kritik" nebo "nesnáším příměří". To Ďáblův advokát je svým hodně osobitým a drsným způsobem milostná píseň, zatímco Klub rváčů vypráví o princeznách ze sídliště a sprejerech v Praze 4. V závěrečném takřka popovém Nejsi sám se zpívá o tom, že každá rána člověka zocelí, což vlastně sedí na situaci kolem TroubleGangu v době natáčení tohoto alba.
Album Dva nemá poetiku tvorby Lipa ani uzemňující rýmy Kata z Prago Union. Může vám připadat hudebně méně pestré než Dead Man Walking, ale jde často s nemilosrdnou upřímností přímo na dřeň. Marpo možná nemá vždy úplně nadhled, ale naštěstí není zahleděný jen do sebe a zlost vůči sobě i okolí dává najevo tak, že se s ním může leckdo ztotožnit. A opět překročil hranice hip hopu, do něhož byl v minulosti řazen. Zkrátka Marpo & TroubleGang to zase dali.
text: Roman Jireš, foto: Tony Košař
Témata: Marpo, TroubleGang, DVA
3,50
čtenáři
hlasuj
