ROZHOVOR | Marpo: Deska byla dělaná za běhu, ale měla jasnej koncept. Evokuje ve mně špinavou bažinu

Singl Sinner jsi vydal ve stejný den jako Lenny píseň Overdosed. Byl to záměr?
Ne, to byla náhoda. To se musíš zeptat na vydavatelství, že to takhle dopadlo.

Marpo se v novince Bad Man zpovídá Bohu i své matce

Od podzimu jsi mírně pozměnil image. Máš blond vlasy, přibyla ti tetování. Co tě k tomu vedlo?
Chtěl jsem kompletně změnit image. Teda kromě kérek, tetuju se od šestnácti a nemá to s mojí image nic společnýho. Dvacet let vypadám stejně. Ale nepřijde mi, že by šlo o takovou změnu a lidi to museli tolik řešit. Jeden den mě napadlo, že si obarvím palici, tak jsem to udělal. Přijde mi vtipný, že se tyhle melíry nosily za dob mých patnácti na diskotékách.

Krk ti zdobí nová kérka – vlci, les… Co má znamenat?
Čtyři vlci, co mám na prsou, jsou Wolfpack, naše původní kapela TroubleGang, když jsme byli pouze čtyři. Kérka symbolizuje naši starou partu.

Když jsme se viděli v září ve studiu, zrovna jste začínali na albu pracovat, neměli jste ještě nic hotového. Co ovlivnilo směr desky?
Jak bude znít i jak má vypadat, bylo jasně daný od začátku. S Marcusem jsme na sebe naladěni. Vždycky jedeme do wellness, kam jezdí páry na romantiku, tam skládáme a nabouráme jim to. Když jsme jednou byli ve Špindlu v nejmenovaném hotelu, naproti měla pokoj paní Kellnerová, která z nás neměla velkou radost. V Herálci nás vítaj rádi. Je tam zámek a všechno se po vysokých stropech rozlejhá.
Potřebujeme vypadnout, abychom mohli skládat. Deska měla poměrně jasnej koncept, ale byla dělaná za běhu. Odrazilo se v ní, jak jsme to s Marcusem cejtili. Komplet studio si přivezeme. Počítač, repráky, zvukovku, mikrofon.

Stíháte si v lázních dát i nějakou proceduru?
Já si většinou zajdu do posilovny, zaběhat nebo do sauny. Potřebuju zregenerovat, protože mě bolí celý tělo. Mám problémy s plotýnkami, tak mi to docela pomáhá. Je to relax.

Chtěl jsi navázat na předchozí sólovku Dead Man Walking. Povedlo se to?
Měl jsem domluvený hosty, ale s Amíkama je to těžký. Nechtěl jsem odtajnit, o koho se jedná, protože jsem věděl, jak dopadne. Yelawolf nám sliboval, že přijede, čtyři měsíce, a pak začal natáčet film v Mexiku a řekl, že to nestihne. Pak jsme měli pracovat s Ryanem Upchurchem, což je v Americe ještě větší jméno. Ten to ale taky nestihl, dělal na své country desce, kterou bude vydávat. A domluvený byl i Struggle Jennings což je pravá ruka Yelawolfa, a ten byl na dovolený. Doufám, že vydáme remix jedný věci, na který měli všichni bejt.

ANKETA | Klub, kde jsem doma: Jirka Zemánek z Wohnout po párty v Kotelně vyhazoval nábytek z hotelu a Marpo si Pod lampou užil první stage diving

Komunikuješ s nimi napřímo?
S Yelawolfem přes manažera, ale s ostatními napřímo, protože odepisují fanouškům. Paradox je, že Yelawolf má milion sledujících, Upchurch jich má 1,8 milion, a přesto je to on, kdo lidem odpovídá. Na Instagramu mě všichni začali sledovat, což je fajn. Líbí se jim i moje muzika. Struggle mi nabídl, jestli bych s ním nechtěl udělat EP. Občas je vtipný, že v komentářích Češi píší, že děláme pseudocountry, a pak Amíci chtějí, abychom jim produkovali desku. S Marcusem máme plán, chtěli bychom udělat producentské duo a zkusit produkovat venku. Ale nechci o tom zatím moc mluvit.

S Yelawolfem tě často srovnávají, že?
Protože nikoho jinýho neznaj. Country rapperů je miliarda. Vzal jsem si klobouk a brejle a je ze mě tím pádem Yelawolf. Je to stejné, jako když si vezmeš koženou bundu a uděláš si číro, to zase kopíruješ Sex Pistols.

Mezi tvé tradiční hosty patří kromě kluků z Troublegangu, Kaliho a Separa i FJ Outlaw. Jak jste se dali dohromady?
Přes H.T. z kapely. FJ Outlaw to známá upcoming hvězda country na Floridě. Baví mě ty jeho tracky.

Už je takovou klasikou, že vám na každé desce hostuje Hard Target.
Jsme taky takoví bráchové. Měli jsme v roce 2014 rozepři, dva roky jsme se nebavili. Má ženu z Čech, kterou si našel během našeho turné. Známe se léta, hostovačky jsou vzájemný. Beru to tak, že na desce vždy bude. Neumím si třeba představit ani desku, na které by nebyli Wohnout s Kapem. Jde o rodinnou záležitost.

O Marcusovi tvrdíš, že je jako tvůj brácha, že jste na sebe napojení. V čem? Tím, že jeden načne myšlenku a druhý ji dokončí?
Představ si, že si představíš nějaký obraz a on ho podle toho namaluje. To je neskutečný. Pracoval jsem se spoustou producentů, něco jsem po nich chtěl, ale nebylo to ono. Jednu věc jsme předělávali třeba desetkrát. Marcus to udělá vždy na první dobrou. Track nemusí mít rádiové parametry, aby ho hráli. Hlavní je, že ho udělá tak, jak to cejtí. Od toho se vždy odpíchneme. Je to možná i tím, že je Filipínec a muziku cítí jinak než klasickej Čech - country ve stylu Nedvědi.

Zaslechla jsem, že s Clintem asi do další spolupráce nepůjdeš. Je to pravda?
Říká se, že po dvou deskách by se měl vyměnit producent, tohle už je třetí. Je vidět, že jsme se chvílema vyčerpali, že to bylo občas vyhecovaný. A zasáhl i koronavirus. Zatímco Češi ho moc neřešili, on z něj byl úplně vyděšený.
I zvukově už jsem jinde. Deska DVA jde spíše do metalu než do country stylu. Mám místo něj už vyhlédnutého někoho jiného. Paradoxně dělal pro několik velkých jmen včetně P!nk, ale primárně dělá country. Napsal jsem mu a oslovilo ho to. Ale bude záležet i na tom, kdy se bude moct letět do Ameriky. Chtěl bych tam v srpnu letět na týden s Marcusem. Zkusil bych se s tím daným člověkem dohodnout, zavřel bych se s ním ve studiu a něco bychom vymysleli.

Jak vás moc limitoval koronavirus?
Bylo to na hovno. Museli jsme do USA letět přes Mexiko a šíleně se nám tak cesta prodražila. I protože s námi musel letět Masta, který tam točil videoklipy. Podobné to bylo s Clintem, který taky nemohl přiletět. A když tam dojel, museli jsme nahrávat na jiný mikrofon, než jsem zvyklý. Což byl voser, ale nějak jsme to dali dohromady.

Deska stála 1,8 milionu?
Myslel jsem si, že se vejdu do milionu, ale ono to tak je vždycky. Dead Man Walking mě stála taky kolem dvou milionů. Chci vše dělat naplno, ale musí se to pak vyplatit. Zaplaťpánbůh to lidi poslouchaj.

V tiskové zprávě stálo, že jste si vyhráli s každým singlem, že jste se k němu třeba po třech měsících vrátili a vyladili ho. Upravil bys s odstupem času ještě něco?
Zatím jsem spokojený a stojím si za tím, ale uvidíme, co bude za rok. Na Dead Man Walking bych toho taky moc neměnil. Člověk roste, dospívá a ví, co chce. Paradoxně koronaviru děkuji, že všechno zbrzdil. Mohli jsme se k písním vrátit s odstupem času. Vše by dopadlo jinak, kdybychom to honili. Ve finále by album nebylo tak dobrý. Všechno zlý je pro něco dobrý.

Nahrávka je obohacena o tradiční country nástroje – banjo a mandolínu, které v písních opravdu vynikají. Šlo o záměr?
Chtěli jsme to posunout do bažinnýho country blues. Na minulou desku jsme taky něco v tomto stylu zařadili, ale ne v takové míře. A když je dobro (specifický druh kytary, pozn. red.) plechový, má specifický zvuk. Že je kytara plechová, jde slyšet třeba v posledním songu. Krásně to rezonuje.

Vokály, které slyším na desce, patří Marcusovi?
Samply jsou Marcuse.

Mezi tracky je i gospelová píseň Veřejnej majetek. Proč jste se ji na desku rozhodli zařadit? Má být pojítkem mezi songy?
Drží koncept dohromady. Je to jako v seriálu True Detective. V něm jako kostely staví putovní stany, kde probíhají žalozpěvy. Svým způsobem jde o mejdan. Chtěli jsme to s tím spojit. Bažinný až skoro křesťanský country bluess. Dead man Walking ve mně evokuje poušť, tahle deska zase špinavou bažinu. A to i nástroji, tím, jak je nahraná. Dead Man Walking je uhlazená, Blackwoods Bred je víc špinavá.
Když si vezmeš naše desky, smíchali jsme různé žánry a nevznikl z toho paskvil, není to debilně. Je to nástavba toho, co chci dělat. Když jsme udělali desku DVA, tak jsme se s Kapem hádali. On chtěl udělat víc rapové album, já víc kytarové. Udělal jsem to podle sebe, ne podle toho, co je aktuální. Teď se mi ale povedlo, že jsem se trefil do country, které je teď v Americe na vzestupu.

Texty jsi oproti minulosti psal nyní až ve studiu. Proč ses tak rozhodl?
Asi kvůli energii, která z toho šla. Poprvé v životě jsem cítil náboj, kdy jsem chtěl dělat víc a víc. Měl jsem chuť tvořit, nepřinesl jsem si z domova hotovou práci.

Desku DVA jste dokončovali narychlo, šest týdnů před vydáním nebyly hotové dokonce ani texty. Tentokrát tedy nešlo o podobný případ?
Ne. Je hezký mít desku hotovou včas, nehonit vše na poslední chvíli. Za albem si stojím, jen nemělo takový úspěch, jaký jsem čekal. Asi to bude tím, že jsou fanoušci spíše zvyklí na rap než kytary.

Zaznamenal jsi odliv fanoušků?
Ne odliv, ale album nemá takové čísla v poslechovosti.

Jak moc je deska osobní oproti té s TroubleGangem?
Sólové desky jsou vždy velmi osobní. Když pracuju s klukama, tak nemůžu mluvit o něčem, co mě osobně štve, pokud to tak necítí i oni. Musíš si najít společná témata, která jsou hodně obecná.

ANKETA #2: 20 let od debutu Linkin Park. Jak na Hybrid Theory vzpomínají Marpo, Kuba Ryba nebo Petr Harazin?

Ale hrát písně ze sólové desky bude i TroubleGang. Na koncertech už ta osobní rovina nevadí?
Na koncertech je to spíše takové medley, vybereme různé části, které k sobě poskládáme. Kap tam má svý věci, Wohnout taky. Nějak to vždy propleteme.

Ve studiu jsi měl dva sešity. Do jednoho jsi psal texty, do druhého pracovní plány. Jak moc jsi v něm musel škrtat?
Skoro vůbec. Spíše se přidávalo, což se mi stalo poprvé v životě a doufám, že ne naposled. Bylo příjemný mít album hotový dopředu.

Máš rád, když jsou věci nalajnované dopředu?
Mám rád, když vím, na čem jsem, a to platí úplně ve všem. Potřebuju vědět, jak věci půjdou za sebou, abych s nimi uměl pracovat.

Podle čeho se jmenuje deska Backwoods Bred?
Původně se měla jmenovat Death Valley, celý koncept jsme ale přesunuli do Lousiany, a tak je názvem odkojen lesem a bažinami.

Původně jsi měl album natáčet kde?
Mělo se točit v Joshua Tree. Kdysi jsme tam s Chinaski udělali dvě tři písničky. U2 tam maj nafocený cover. Všude jsou tam velký juky. Je to kousek pod Los Angeles, Kalifornie, Nevada. Kap měl vymyšlený lokace, ale pak se to změnilo. Cítím svobodu, baví mě ta příroda. Uvažoval jsem, že bych si pořídil nějakou ruinu, a že bych ji zrekonstruoval. Uvidíme. Miluju Ameriku a ty jejich maloměstečka.

Uvedl jsi, že rokem 1999 skončila generace chlapů. Proč si to myslíš?
Přijde mi obecně, že dnešní chlapi jsou strašný ženský. S Lenkou se o tom často bavíme a zjistili jsme, čím to asi je. Podle mě to je hodně matkami. V roce 1920 se tátům vykalo, táta neprojevoval city. Teď klukům říkají: „Ty si se škrábnul, chudáčku..“ Dělaj z nich ženský už od devadesátek. Rodiče z nich dělaj bačkory. Není špatný projevovat k dětem city, ale taky se s problémem musí porvat, odbrečet ho. Nebyl jsem na vojně, což mě mrzí. Měl jsem zánět mozkových blan, tak mě nevzali. Ale alespoň na půl roku bych pro kluky zavedl povinnou vojnu. Dřív to bylo tak, že na vojnu šli kluci a vrátili se z ní chlapi. Sebrali by jim ty posrané telefony, naučili by je se chovat jako chlapi. Uklidit si po sobě, dodržovat řád, ctít hierarchii, i tu věkovou.

Překvapilo mě, že v autě posloucháš country. Navozuje ti pocit klidu?
Strašně. Country mě vezme zpátky do Ameriky. Mám skvělou náladu, je mi hezky. Uklidní mě, je to hodně pozitivní.

Viděl jsi dokument 13 minut? Účinkuje v něm fotograf Tomáš Beran, který ti fotil knihu. Překvapilo mě, že měl autonehodu, při které zabil dva lidi. Nevěděla jsem to.
Dokument jsem neviděl, ale vím, co se mu stalo. Nejhorší je, že se poučí člověk, až se něco stane.

Jak bys ohodnotil ty sám sebe jako řidiče?
Normální řidič, který občas vylítne z auta, když ho někdo nasere.

Na podzim tě čeká zápas s Karlosem Vémolou. Jak vidíš svoje šance?
Vyhraju. Nejdu tam prohrát, šance mám. Musím trénovat, dohnat jeho zápasní tempo. On jede neustále, má proto náskok.

Chceš ho opravdu porazit, nebo v tom hrají roli hlavně peníze, které dostaneš?
Mně jde o ego. Rád vyhrávám, nerad prohrávám. Zápas s Rytmusem se mi nepovedl. Chci si spravit chuť, obzvlášť potom, kdy Karlos říkal, že nejsem legitimní zápasník.

Co se děje s tvým egem, když prohraješ?
Nedá mi to spát, dokud se to neotočí. Neumím prohrávat. Je to vidět na mých dětech, který to maj po mně. Ale do života to tak blbý není. Ať vyhrávaj. Nechtěl bych, aby se jim vše, na co sáhnou, nepovedlo a já jim říkal: „Takovej je život.“ Ať se snaží a maj motivaci.

Marpo a TroubleGang budou jedni hlavních koncertních hostů vyhlášení Hudebních cen Žebřík - 3. září v DEPO2015 v Plzni. Půjde o jediný koncert v tomto kraji. Více na www.anketazebrik.cz

Zpracovala: Hana Bukáčková, foto: Universal Music, Lukáš "Masta" Jirkovský
Témata: Marpo, Blackwoods Bred, album, country, rap