ROZHOVOR | Marpo: Příklon ke country není krátkodobý. Jsem extrémně citlivý člověk

Jaké bylo přijetí tvé country tváře?
Trochu jsem se bál, jak to lidé vezmou. Bylo vtipné to pozorovat - v létě na festivalech polovinu songů nikdo ještě neslyšel, byly z nové desky, ale od nějaké šesté písničky začali lidé tleskat a tančit. Udělalo mi to radost, protože jsem si říkal, že v tomhle věku může žánrová změna s novou kapelou dopadnout všelijak. Nakonec se rozhodnutí ke změně ukázalo jako to nejlepší, co jsem mohl udělat.

VIDEOROZHOVOR | Marpo: Bál jsem se Lenny vstoupit do rodiny, říkal jsem si, co tam budu mezi samými umělci dělat?

A jak tu vzali fanoušci kolem TroubleGangu?
Byli z toho smutní, protože to nebyla jen kapela, ale nějaká komunita lidí, ale hodně z nich se s námi posunulo dál. Některým to trvalo, ale mám pocit, že je to časem začalo bavit a nabíráme i spoustu nových fanoušků.

Ty nakonec skončíš na Portě...
Já bych si tam klidně rád zahrál. Problém je trochu v tom, že pro starší lidi už naše produkce prý asi není klasické country a mohlo by to být na ně moc. Ale třeba moderní americké country už je někde jinde, strašně se to posunulo. Já mám country opravdu rád, začal jsem na tom aktuálním a teď posouvám se zpětně v čase až k Dolly Parton, Johnny Cashovi nebo Waylonu Jenningsovi, ten je úplně skvělý, to byl zabiják.

Ty jsi v Americe na vlastní kůži zažil, co tam country znamená.
To určitě. Není to tam jenom muzika, ale životní styl. Hlavně je to hudba pro pracující lid. I u mě hrozně dobře funguje na duši. Když mám nějaký problém, pustím si v autě country a jsem v pohodě. Vezme mě to zpátky na Floridu, vidím ty palmy a sluníčko a dělá mi to dobře. Podle mě takhle country funguje při strastech života obyčejných lidí, při jejich tvrdé práci, když makají, aby zaplatili složenky. To se projevuje i v textech.

Často jezdíš do Nashvillu..
V Česku na mě občas dolehne autorská krize, tam přijedeš a píšeš jeden song denně. Napadají mě melodie i dobré slogany. Trochu jsem se nahrávání bál, my tam jeli s polotovarem, přijeli jsme a já dopsal spoustu textů v nádherném studiu. Hezké bylo, že když s námi Eddie Cowboy Long nahrával Poprvý, tak v půlce přestal hrát a řekl: "Já sice nerozumím tomu, textu, ale tohle je hit jako kráva." A to ti řekne člověk, který má sakra něco za sebou, legenda nashvillské country!

LIVE: Poslední tanec Troublegangu. Marpo a spol. se s fanoušky rozloučili v elektrizujícím rytmu

Objevuješ i starší českou country?
My máme v kapele Davida Babku, který patří mezi přední hráče na pedal-steel kytaru u nás, vystupoval s Honzou Vyčítalem a podobnými legendami. Chtěl jsem na hostování na desku Roberta Křesťana, ale nevyšlo to. Tak třeba příště.

Ale hosty jsi měl, třeba Martinu Pártlovou, váš duet Jak ten čas letí je povedený kousek.
My se s Martinou známe už léta. Její hlas tam perfektně sedí. 

Tvůj příklon k country se nezdá být jen krátkodobou záležitostí…
To určitě ne. To pojede dál.

Proč ses rozhodl pro češtinu? S anglickými texty bys mohl prorazit v zahraničí...
Podle mě by tady angličtina nefungovala a nějaké ambice v Americe jsou směšné. Tam jsou zpěváků miliony a hudba je tam velký byznys. Ale přijde mi, že příběhy v mých textech jsou silné, třeba Táta. Chtěl bych, aby se moje muzika někoho dotkla a pomáhala.

V komentářích jsem se o sobě dozvěděl leccos

Ty jsi vůbec takový potetovaný drsan, který má na druhou stran hluboký vztah k rodině.
Jo, všichni si o mě myslí, že jsem drsný z boxerského prostředí. Na hlavu si srát nenechám, ale na druhou stranu jsem extrémně citlivý člověk. Pro mě lidi kolem mě znamenají strašně moc.

ROZHOVOR | Marpo: V hlavě se mi honila myšlenka, jestli skončit

A nebojíš se to dát najevo…
To určitě ne. V komentářích jsem se o sobě dozvěděl leccos, ale já už mám hroší kůži. Jo, sem tam se někdo trefí, že toho začnu mít plné zuby, ale to je málokdy. Často jsem měl songy, o kterých si kapela myslela, že je nemohu vydat, že je to už moc. Třeba můj song s dcerou Emmou, ale já říkal, že je to pro ni, kdybych tady jednou nebyl. Nikomu jinému to nepatří.

Stejně tak píseň Táta. Ten váš vztah musel být hodně silný.
Byl to extrémně silný vztah, on byl můj nejlepší kamarád. A přijde mi, že něco z něho přešlo do mého syna, protože spolu máme identický vztah, jsme brutální parťáci. 

Zaujalo mě, že jste na natáčení desky spolupracovali s fotbalistou Pavlem Kadeřábkem.
On nám totiž půjčil nádhernou chatu ve Sklenařicích, kam jezdíme psát písničky. Je tam kouzelné prostředí. Takže polovina desky vznikla díky jemu. A druhá půlka v Nashvillu. Jsem Pavlovi moc vděčný, chci ho pozvat na křest do Roxy.

Kdo se vedle tebe na desce podílel?
Rozhodně Marcus Tran, bez jeho extrémní šikovnosti by to nebylo. Třeba ze songu Poprvý, který zpočátku zněl jako staří Chinaski, udělal typické americké country. On je neskutečně šikovný. My žijeme v takové symbióze. Já neumím úplně produkovat, fungujeme jako tým.

A jeho vztah ke country?
Tvrdil mi, že ho dříve poslouchal, ale neměl ho s kým dělat. A pak se k tomu vrátil a teď neposlouchá nic jiného. Vlastně jsem tím nakazil hodně lidí.

Co tě čeká po křtu alba, který proběhl 4. prosince?
Dostal jsme nabídku role ve filmu Říkají mi Lars s Martinem Hofmannem.

VIDEOROZHOVOR | Marpo na Žebříku: „Ceny od fanoušků jsou nejvíc," říká

Nedá se k tomu prozradit více?
Bude to takový thriller, což je v záplavě těch komedií docela osvěžující. Režisérem je Jaroslav Fuit. Měl by se, myslím, objevit v dubnu. Mám roli číslo pět – první má Martin Hoffman, druhou David Švehlík. Hraju tam, co taky, rváče a boxera.

Liší se hodně natáčení filmu od natáčení klipů?
Je to úplně něco jiného. V klipech jsme svým pánem, můžu říct, že už je dost záběrů a jdeme domů. Film je proti tomu řehole. Točíme hodně v noci. Do toho ráno vstávám s dětmi do školy. Je to pro mě úplně nový svět a zkušenost, u které bych nějakým způsobem rád zůstal. Máme super natáčecí tým.

Text: Roman Jireš, foto: Jan Urbánek, Jiří Staněk
Témata: Marpo, Ota Petřina, Making Country Music Cool Again, rap, country