BIGBÍT: 3. část A začalo to rock and rollem...

Vydáno 14.08.2011 | autor: redakce

V temných časech půle padesátých let toho v Československu, co se týče mladé hudby, příliš mnoho ke slyšení nebylo. Doba duněla písněmi budovatelů socialismu a nadšeneckými častuškami, které sice dokázaly rozrajcovat zapálené svazáky a svazačky, ale normálním lidem z nich bylo na zvracení.

BIGBÍT: 3. část A začalo to rock and rollem... BIGBÍT: 3. část A začalo to rock and rollem...


samuels_band_pavel_chrastina_v_te_dobe_jamoval_s_kazdym__cca_1961_archiv_maphPavel Chrastina Samuels Band
Těm naopak zpříjemňovaly život trampské tradicionály linoucí se skrz dým táboráků a evokující vzpomínky na svobodu a romantiku předválečné republiky. Anebo je bavil taneční jazz malých orchestrů, který se ozýval téměř potajmu z přítmí kaváren.

Ale existoval tu ještě jeden zdroj zábavy – podivná divoká hudba, kterou šlo zachytit z rádiových stanic sídlících západně od železné opony. Jednalo se o AFN Munich (což bylo vysílání pro americké vojáky nacházející se v posádkách po celém západním Německu) a samozřejmě Radio Luxembourg, u nás lidově zvané „Laxík“. Mladý český posluchač se najednou začal seznamovat s exotickými jmény vonícími vzdálenou Amerikou: Bill Haley, Elvis Presley, Fats Domino, Chuck Berry, Little Richard, Buddy Holly… A ta podivná divoká hudba se nazývala rock’n’roll.

Akord Club
Prvním, kdo se odvážil několik rock’n’rollových písní zařadit do svého repertoáru, byl malý orchestr Akord Club. Hlavními figurami v něm byli zpěváci a tanečníci Viktor a Vlasta Sodomovi a kontrabasista a zpěvák Jiří Suchý.

akord_club_cca_1956-7_archiv_maph  Akord Club asi v roce 1956-7A právě Jiří Suchý mluví o svém setkání s rock’n’rollem v seriálu Bigbít: „Ze začátku jsme ani nevěděli, co to (rock’n’roll) je. Když jsem slyšel první skladby Billa Haleyho, tak jsem si myslel, že to je takovej jazz s elektrickou kytarou a zvláštním obsazením...“ A dále: „Jazz, kterej se příliš zintelektualizoval, přestal bejt přístupnej pro nejširší vrstvy. Ta jazzová hudba začala košatět a začala bejt pro prostýho člověka nepřehledná, přičemž byla vlastně původně hudbou dupáren, tančíren. A tohle si myslím uvědomili ti tvůrci rock’n’rollu, kteří mezeru, která po jazzu zbyla, zaplnili. Najednou tady zas byla muzika, při který mládež křepčila a tančila. A tančilo se tehdy velmi výstředně – kdo uměl partnerku přehodit si přes hlavu, ten neváhal. No, a skutečnost, že se občas při tom rozbíjelo zařízení, to byla pravda, co si budeme nalhávat. To zase ne, že by si to ten náš tisk vymejšlel, oni ani takovou fantazii neměli.“

Akord Club díky Suchému jako první uvedl česky otextovaný rock’n’roll. Jednalo se o song Tak jak plyne řeky proud – v originále Rock Around The Clock od Billa Haleyho And His Comets. Nicméně gró repertoáru skupiny tvořily většinou písničky k tanci a také věk muzikantů a zpěváků ukazoval na příslušnost spíše ke starší generaci než k té, jíž tato hudba patřila – mladým rock’n’rollovým nadšencům v teenagerském věku.

A ti tuto novou hudbu začali přímo hltat. Což samozřejmě neuniklo samozvaným strážcům socialistické morálky a pořádku, kteří tento „úpadkový hudební směr z prohnilého imperialistického Západu“ bytostně nenáviděli.

manes_bob_schlonz_vypovida_u_soudu_1957_archiv_maphBob Schlonz vypovídá u soudu v roce 1957Mánes
O tom, jak rock’n’roll tehdejší bolševické papaláše štval, vypovídá i soudní proces s tanečníky z pražského Mánesu.

V říjnu 1957 zorganizoval v jazzové a literární kavárně Mánes příznivec rock’n’rollu Bohumil „Bob“ Schlonz taneční večírek ku příležitosti svého odchodu na vojnu. Na pozvánku napsal: „Rock’n’roll – večer jazzové hudby na rozloučenou s branci“ a dále „bohatý výběr posledních jazzových novinek z USA – Bill Haley, Elvis Presley. Pořádá Bob Schlonz & Co.“ Na večírku se sešli někteří hudebníci, hlavně však omladina, která na rock’n’roll (nebo jakoukoliv divokou hudbu) ráda křepčila. Večer probíhal v uvolněné atmosféře, povětšinou se poslouchala muzika a odvazově se tančil proslulý „holanďan“. Úder pak přišel zcela neočekávaně.

Do kavárny vběhlo komando tehdejší bolševické policie (VB), sebralo asi třicet lidí, které pak na vyšetřovně podrobilo dost brutálním výslechům. Všichni byli stíhání vazebně a v následném procesu, který proběhl sotva čtrnáct dní nato a v jehož čele stál soudce Dr. Mach, dostalo několik vybraných jedinců velmi vysoké nepodmíněné tresty. Bob Schlonz jakožto organizátor vyfasoval dvacet měsíců, Lidka Čulíková sedmnáct, Jiří Bohuslav patnáct, Marie Benešová dvanáct a Věra Bečvářovská deset měsíců. Za poslech a tancování rock’n’rollu! Po odvolání sice všem tresty snížili, ale vězení tanečníky přesto neminulo.

miki_volek__crazy_boys_v_pozadi_l.staidl_a_m.berka_cca_1962_foto_a.valenta   Miki Volek a Crazy BoysPrvní českoslovenští rockandrolleři
Jak již bylo řečeno, Akord Club sice zařazoval některé rock’n’rollové písničky do svého repertoáru, ale jeho členové rock’n’rollem nežili, netvořil smysl jejich života. Ti praví rockandrolleři přišli později. Mladší a divočejší než Suchý & spol.

Mezi ně lze zařadit třeba Pavla Sedláčka, který koncem fifties začínal nejprve sám s kytarou a v letech 1961-62 měl i svoji kapelu EP Hi-Fi. Zcela neodmyslitelně sem patří poděbradský soubor Samuels Band v čele s Pete Kaplanem a Pavlem Chrastinou, kteří po skončení jeho existence tvořili páteř právě Sedláčkovy sestavy EP Hi-Fi. Právě tihle tři byli možná těmi nejposedlejšími a nejzapálenějšími. Mnoho rockových pamětníků sem řadí i kapelu Sputnici s Tomislavem Vašíčkem a sestrami Němcovými, přestože jejich česky zpívané rock’n’rolly bývaly zakomponovány do převážně vlastních autorských divadelních pásem, takže o čistém „rockandrollerství“ zde také nelze mluvit.

Určitě sem patří i „ideolog“ rock’n’rollu Pavel Bobek, jenž coby výborný angličtinář a vzdělanec (fakulta architektury) později proslul jako jeden z nejlepších obhájců tohoto stylu v médiích. Jeho zápisy anglických textů byly těmi nejpřesnějšími a on sám dbal i na jejich správnou výslovnost při jejich interpretaci. Nejprve hrál s kytaristou Jiřím Laurentem v duu Paralax, později vystupoval jako host (společně s Pavlem Švábem) tělesa vedeného Jiřím Brabcem a zvaného Fapsorchestra. Lze sem zařadit i Komety v prvním období s Petrem Brožkem, Jiřím Kalešem a Janem Rainerem. Obě tyto formace ale hrály i jiný druh repertoáru než jenom rock’n’roll. Brožek pak založil Krystal, v němž zpívala mj. Věra Křesadlová.

komety_vzadu_jiri_kales_a_vpredu_jiri_reiner_s_kytarou_cca_1961_archiv_maphKomety - vzadu Jiří Kaleš a vpředu Jiří Reiner s kytarouNezapomeňme také na divé Crazy Boys, v nichž hrál na basu bratr Jiřího Suchého Ondřej a kde se za mikrofonem střídali „littlerichardovští“ drsňáci Miki Volek a Jiří „Bíbr“ Šimák. A můžeme sem zařadit také první provokatérskou rock’n’rollovou skupinu Hells Devils, která vystupovala v červené a černé a při jejíž vystoupeních se vždycky udály ty největší výtržnosti (zdemolované židle v sále byly tím nejmenším). Zpíval v ní Reddy Kirken a začínali třeba Karel Kahovec, Zdeněk Rytíř nebo bubeník Tony Black. Pod palcem ji pak měli manažer Evžen Fiala se svým otcem Eugenem, o aparáty se staral legendární pražský zvukař Biny Lanney.

Na Slovensku se přičítá rock’n’rollové prvenství bratislavské kapele Twist Club, ve které zpíval zpěvák Vlado Chvalný, a další bratislavské formaci Tiene, jejímž frontmanem byl mladičký teenager Vasko Veľčický. O něco později začali hrát r’n’r v Žilině studenti dopravní VŠ, kteří svůj soubor posléze pojmenovali The Drinkers.

Výše jmenovanými soubory jsme se dostali zhruba do let 1959-64, přičemž na konci tohoto období se vyprofilovala jedna z nejznámějších tuzemských part – skupina Olympic.

text: Hraboš, foto: archiv

zavřít