ROZHOVOR | Turbo: Musíme zůstat u stylu textů, kterými jsme se proslavili. Fanoušci by nám odbočku neodpustili

Už od roku 2002 je lídrem kapely Turbo zpěvák, kytarista a skladatel Míra Chrástka, který nahradil předčasně zesnulého Richarda Kybice. Šéf vydávající firmy Warner Music Vladimír Kočandrle ve sleevenote k novému albu konstatuje, že se Chrástkovi definitivně podařilo vystoupit z Richardova stínu. "Když jsem zaznamenal pochvalné hlasy, bylo to obrovské zadostiučinění a motivace pokračovat. Letos na podzim jsem v kapele už osmnáct let, to už není záskok, jsem s Turbem srostlý," uvedl pro iREPORT bývalý člen kapel Skelet, MacBeth nebo 0609 Chrástka.

SOUTĚŽ: Turbo - Noční dravci

Na první poslech zůstáváte melodickým poprockem jako v devadesátkách, kdy Turbo s písněmi jako Hráč, Chtěl jsem mít nebo Láska z pasáží plnilo sály a prodávalo statisíce desek. Můžete ještě dnes zaujmout mladé posluchače?
Myslím, že ano. Texty Turba jako Láska z pasáží jsou nadčasové a mají co říct i mladým posluchačům. Díky tomu, že vyrostli na hudbě Turba, kterou jim předali rodiče, vídáme mladé lidi na svých koncertech. Turbo není hiphopová kapela nebo nějaké techno. Je to muzika, která vychází z rockových základů, akorát má teď zvuk současné doby, kterého nebylo možné docílit, dokud nebyla ve studiích taková technika jako dnes. A myslím, že na nové desce je díky Jirkovi Paškovi obrovský posun ve zvuku. Co se týká aranží, udělal velký kus skvělé práce Karel Mecner.

Jste kapelou muzikantů s věkovým rozpětím mezi padesáti a více než sedmdesáti lety. Je fajn, že tomu na nové desce odpovídají i texty.
Ty texty jsou z pohledu zralých mužů, jakými jsou Láďa Vostárek a Vláďa Kočandrle. Turbo musí zůstat u stylu textů, kterými se kapela proslavila. Nějakou odbočku by nám spousta fanoušků neodpustila. Ztratili bychom je, protože by nám nevěřili. Co se týká muziky, je potřeba jít s dobou, mít aktuální zvuk, ale aby se z toho typická tvář kapely nevytratila. Musí tam pořád být cítit Turbo.

Já osobně asi nejvíce cítil "staré Turbo" ve skladbě Ty tělem svým i povahou jsi anděl, která mi připomněla hit Hráči, který tehdy produkoval Daniel Fikejz…
Naprosto s vámi souhlasím. Když jsem tuhle píseň skládal, chtěl jsem, aby z to byl cítit rukopis Turba. Každý skladatel musí mít svého aranžerského guru. Ríša Kybic měl Fikejze, já si našel Karla Mecnera. On dělal spodky, klávesy a sbory, já kompletně vše nazpíval.

Jak se vám podařilo vrátit Láďu Vostárka k hudbě?
Vrátil se po pauze způsobené různými problémy včetně úmrtí jeho manželky. Rádi jsme na něho počkali. Věděli jsme, že o muziku nechce přijít a my nechtěli přijít o Láďu. Turbo vždy mělo skvělé textaře jako jsou Vladimír Mertlík nebo Vláďa Kočandrle, ale Vostárek má rukopis, kterým dokáže oslovit masu lidí a jeho texty už v některých případech zlidověly.

Noční dravci jsou prvním albem po osmi letech. Jak do jeho vzniku zasáhla pandemie?
Chtěli jsme s něčím vyjít ven, ta pauza už byla dlouhá. Nikdo s koronavirem nepočítal, ale všechno zlé je k něčemu dobré. Na jaře jsem byl nejdříve naštvaný, ale pak jsem si uvědomil, že bez koncertů máme více času. Deska byla plánována tak jako tak, ale mohli jsme jí věnovat více času, což se ve výsledku projevilo na kvalitě. Podle prvních reakcí je o ni enormní zájem a kritických názorů je minimum.

Kdo všechno se na desce podílel?
Všechny melodické linky, produkci zpěvu včetně melodických linek a všech kytar, jsem dělal já. Mravenčí práci s aranžemi, nahrávání klávesových partů a bicích, měl na starosti Karel Mecner. Sestavu Turba v současné době ještě tvoří bubeník Jirka Lang a basák Petr Šťastný, kteří také mají velkou zásluhu na dobrém výsledku.

Neplánujete při příležitosti 40. výročí svého vzniku přidat ještě nějaký výběr hitů?
Kolem Turba už bylo různých best of tolik, že by to bylo plácnutí do několikrát rozčeřené vody. I když je u nás pořád z čeho brát, existují nevydané skladby i písně, kterým nebyla věnovaná taková pozornost, jakou by si zasloužily. Ale proč se zabývat nějakou kompilací, když jsme našli potenciál na novou desku? A myslím, že pokud nám bude sloužit zdraví, tak do dvou let přibude další nová nahrávka.

Vy už jste členem Turba v osmdesátých letech byl. Jak jste se do kapely dostal?
Před mnoha lety jsme s kapelou Skelet uspěli na tehdejším Festivalu politické písně v Sokolově s písní Hirošima a já jsem tam padl do oka lidem z hudební branže. Mezi řadou nabídek byla i jedna od Turba, kterou jsem přijal. Ale v té době se mi začalo sypat manželství a já po půl roce z kapely odešel. Bylo mi tehdy jednadvacet a nakouknul jsem do první muzikantské ligy, Ríša tehdy muzikantsky rostl a Turbo mělo našlápnuto. Svůj odchod z dnešního pohledu považuju za chybu, protože jsem se stejně rozvedl.

A později?
Po roce 1989 začali všichni podnikat, měl jsem tehdy kapelu Macbeth, kterou si docela oblíbil Petr Janda. Natáčeli jsme u něho ve studiu desky, hráli na turné Olympiku, ale po nějakém čase jsme se rozpadli. To víte, divoké devadesátky. Pak mě pohltilo podnikání, rozjíždělo se mi více než muzika. Když všechno šlapalo, zavolal mi Jirka Lang s tím, že umírá Richard Kybic, jestli bych po něm nenastoupil, že mám podobný hlas a on nechce kapelu vzdát. Asi po třech týdnech jsem se rozhodl, že to zkusím.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Richard Kybic (140.)

Nahradit Richarda Kybice muselo být strašně těžké...
Ultramegatěžké! Těžko se to vysvětluje někomu, kdo ten tlak nezažil na vlastní kůži. Nastaly i těžké momenty, kdy jsem to chtěl zabalit, ale vždycky jsem se z toho nějak vyspal. A když se kalendář Turba začal plnit koncerty, nedalo se z toho vlaku už vystoupit.

Stejně jako nejde nehrát na koncertech staré hity, jakým je třeba Hráč.
Samozřejmě, to je jako by Rolling Stones hráli koncert bez Satisfaction. Jsou hity, které musíme dát na všech koncertech, ale myslím, že třeba na Nočních dravcích se povedlo hodně silných melodií a fanoušci si mnohé pecky jako Miss nebe, Konečná, Bílý princ, Ty tělem svým i povahou jsi anděl, Království ledový nebo Goobye Forever také časem oblíbí.

Škoda, že kvůli pandemii nemůžete novou desku představit na koncertech.
Přesně tak. Jedna věc je natočit desku a druhá je prezentovat nové písničky na koncertech, kde se dá nová deska i nabídnout fanouškům. O tuhle možnost jsme letos přišli, jen doufám, že se to brzy přehoupne a my na jaře začneme hrát. V téhle situaci není jenom Turbo, jedeme v tom všichni z kulturní scény.

Text: Roman Jireš, foto: Evina Schmidová
Témata: Turbo, Richard Kybic, Míra Chrástka, Ladislav Vostárek, Vladimír Kočandrle, Olympic