LIVE: Apocalyptica předvedla v Praze vlažnému publiku hudební mistrovství

Apocalyptica
Praha, O2 universum
11. 10. 2024

Koncert odstartovali The Raven Age, kteří svým melodickým metalem zaplnili prostor údery bicích a hlubokými riffy. Skupina s působivým černo-červeným symbolem havrana za zády nabídla přítomným hlavně písně z aktuální desky Blood Omen a pět let starého alba Conpiracy. Vokalista Matt James čelil výzvě zaujmout publikum, což se mu podařilo tak napůl. Ačkoliv The Raven Age spoluzaložil syn baskytaristy Iron Maiden, předskakovat Killswitch Engage, Volbeat, Shinedown nebo Alter Bridge mělo pro rockery zkrátka větší smysl než u Apocalypticy, jejíž publikum šlo spíš jen poklidně posedět s kamarády.

Apocalyptica hrála Metalliku na cella, O2 universum postavila na nohy

Hlavní hvězdy večera začaly svůj set krátce po deváté hodině večerní. Při úvodních tónech skladby Ride the Lightning spadla opona a odstartovala metalová oslava. Apocalyptice trvalo osmadvacet let, než vydala své druhé album s coververzemi Metalliky. Důvodem byl kromě originální tvorby i tvůrčí proces, kdy hudebníci nechtěli jen přehrát dle not písně kapely, jež utvářela metalový žánr, ale chtěli přidat něco nového a ze sebe. I během pražského večera tak Finové nabídli nejen i svůj osobitý přístup. Při písních, jako jsou Creeping Death, Master of Puppets nebo Seek and Destroy, se na pódiu rozehrála souhra virtuozity tří cellistů, skvělého bubeníka a intenzivní světelné show, za níž by měla dát Apocalyptica svému light designerovi metál. Zvuk byl rovněž na nevídané úrovni.

Jedním z vrcholů večera byla skladba The Call of Ktulu, kterou Apocalyptica zahrála na základě originální basové linky Cliffa Burtona, zesnulého baskytaristy Metalliky. Publikum, které jinak zůstalo spíše vlažné, se při největších hitech jako Nothing Else Matters a Enter Sandman konečně rozhýbalo. Bohužel ale koncert utrpěl místy na sezení, která prostě člověka připoutají a omezují v pohybu, což pár jedinců v třech předních řadách prostě nezachrání. Místy mdlé reakce publika možná naznačují, že koncert neoslovil všechny přítomné naplno. Atmosféru kazily také občasné pokřiky z davu jako „Ticho“ nebo „Držte huby“ během jednotlivých písní. Buranství na koncert takového charakteru opravdu nepatří. Dusný vzduch v hale, prosycený pivními výpary, také nebyl nic příjemného. Když si si odmyslíte tyto podmínky, které ale zcela objektivně mohly být v jiných částech haly lepší, dojde vám, proč je Apocalyptica považována za legendu. Její schopnost přetavit metal do smyčcového světa zůstává fascinující i více než po dvou dekádách na scéně.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: Jan Urbánek
Témata: Apocalyptica, Metallica, The Raven Age, violoncello, O2 universum