LIVE: Iron Maiden přivezli do Prahy velkolepé metalové divadlo

Vydáno 21.06.2022 | autor: Aleš Materna

Téměř plný Sinobo stadion, dvacet tisíc nadšených fanoušků, průřez tím nejlepším z repertoáru kapely, která se na hudebních pódiích pohybuje již téměř padesát let. A hlavně velkolepá show s tak výpravnými kulisami, až se nad tím tajil dech. To byli Iron Maiden.

LIVE: Iron Maiden přivezli do Prahy velkolepé metalové divadlo LIVE: Iron Maiden přivezli do Prahy velkolepé metalové divadlo

Iron Maiden
Praha, Sinobo stadium
20. 6. 2022

Ale také hlavně zpočátku nevyvážený zvuk, který byl možná skvěle namixovaný pro skalní fanoušky v předních řadách, ovšem diváci a posluchači na tribunách museli v průběhu několika prvních skladeb být hodně tolerantní. Naštěstí se poté zvuková podoba koncertu neustále zlepšovala, až se od zhruba třetiny dostala na kvalitativní maximum, které lze na stadiónu fotbalistů Slavie vytvořit.

Fenomenální show Iron Maiden. Heavymetalisté připravili českým fanouškům nevšední zážitek

Jak ukázal včerejší pražský koncert této britské hudební legendy, Češi Iron Maiden milují snad ještě více než samotní Angličané. Každá jejich zastávka u nás je hudební událostí, u nichž jdou lístky na dračku, o které fanoušci dlouhou dobu zaníceně diskutují a porovnávají s jinými koncerty této kapely, které již viděli. Příležitost vidět naživo Železnou pannu si však alespoň podle vlajek, kterými mávali, nenechali ujít ani fandové ze zahraničí, kromě mnoha evropských se objevila také třeba vlajka Brazílie. Většina skalních se shodne, že absolutní koncertní vrchol v Česku bylo jejich vystoupení v pražských Letňanech v roce 2018, ovšem aktuální Legacy of the Beast Tour, pojmenované po komiksu, ve kterém Eddie putuje prostorem a časem a bojuje proti legionům nepřátel, který samotná kapela vydala, se tomuto zážitku téměř vyrovnal.

První, co zaujalo všechny hned na úvod koncertu, byly nádherné kulisy japonské vesnice, které se pak v průběhu vystoupení nesčetněkrát měnily, od vnitřku středověkého chrámu až třeba po pouštní písky, a mnohokrát se nad jejich ztvárněním ve spojení s osvětlením, pyrotechnickými efekty a hudbou doslova tajil dech. Vizuální vjem pak doplňoval maskot kapely Eddie, ale také třeba nadpozemská postava jakéhosi anděla s křídly, nebo obří maketa z překližky vyrobeného britského válečného letadla z druhé světové války Spitfire, pohybující se i s točící se vrtulí nad pódiem

Úvod koncertu patřil titulní skladbě z loňského dvojalba Senjutsu a následovaly ještě dvě novinky, Stratego a Writing on the Wall, při nichž zpěvák Bruce Dickinson s vlasy staženýmí do ohonu a celý v černém upomínal Samuraje, obzvlášť když mu za zády chodil maskot Eddie v japonském brnění s napřaženým mečem. Po proměně pódia ve středověký chrám zazněl první známější léty prověřený hit Revelations z alba Piece of Mind z roku 1983, při němž se zpěvák producíroval po pódiu s obřím stříbrně svítícím křížem, a poté se střídající skladby staly jakýmsi průřezem diskografie skupiny, kterou založil baskytarista Steve Harris již v roce 1975. Překvapili zařazením písničky Sign of the Cross, kterou na album The X Factor nazpíval Blaze Bayley, dočásný náhradník Bruce Dickinsona na postu zpěváka v letech 1993-1999.

První pomyslný vrchol rovnající se mrazení v zádech přišel zhruba ve třetině vystoupení s více než sedmiminutovou písničkou Fear of the Dark ze stejnojmenného alba z roku 1992. První tóny skladby daly povel k výstřelu mnoha tisíc rukou nad hlavy fans, k mohutným ovacím a překotným vstáváním lidí na tribunách ze sedaček. Když Bruce Dickinson, tentokrát s viktoriánskou lucernou v ruce, odříkával „jsem chlap, co chodí sám, a když jdu po temné cestě v noci, nebo se toulám parkem, když se světla začínají měnit, občas se cítím trochu divně, plný úzkosti, když je tma...Fear of the Dark...“, projížděly davem až záchvěvy extáze.

Takových momentů pak následovala celá přehršel, hlavně díky zařazení dalších legendárních skladeb jako The Trooper, The Number of the Beast, Hallowed Be Thy Name, Iron Maiden či Run To the Hills. O muzikantských kvalitách se snad ani nemá cenu bavit, legendární vyhrávky tří kytaristů, jimiž jsou Dave Murray, Janick Gers a Adrian Smith, a sehranost s bubeníkem Nicko McBrainem a basákem Stevem Harrissem je ve světě heavy metalu nepřekonatelná, a určitě ji nic neubírá ani přibývající věk. Ten ostatně nedělá problémy ani zpěvákovi Bruce Dickinsonovi, který ve svých 63 letech stále hravě utáhne více než dvouhodinový koncert jako mladík, ať už pohybově, tím více pak i pěvecky. A že to jsou v jeho podání sakra náročné party.

Koncert Iron Maiden v pražské Sinobo aréně byl mistrovskou ukázkou vysoké školy heavy-metalu a živého hraní. Přesně tak má vypadat velkolepé metalové divadlo, v jehož ztvárnění jsou tito nestárnoucí britové stále po dlouhá desetiletí nejlepší na světě. A ač se jim v některých atributech snaží mladá metalová krev šlapat na paty, zatím není na obzoru ta, která by se jim vyrovnala, natož se ctí nastoupila na jejich místo. A ty starší, které jim stály dříve po boku a patřily k nestorům New Wave Of British Heavy Metal, postupně odpadaly, některé zanikly, někteří z nich již ani nežijí, a pokud ano, objevují se na koncertních pódiích již jen sporadicky.

Text: Aleš Materna, foto: Lukáš Knoll
Témata: Iron Maiden, Legacy of the Beast, Lord of the Lost, Airbourne, Praha, heavy metal

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít