Vydáno před 9 hodinami | autor: iREPORT
Když Bruce Dickinson dorazil v roce 1996 do Prahy, obdržel Rock Report nabídku si s ním krátce popovídat. Ještě než naši redaktoři položili první otázku, připomněli se zpěvákovi několika fotkami ze setkání v Německu o dvě léta dříve. Nejprve si nemohl vzpomenout, ale když je uviděl s láhví Becherovky v norimberském Saturnu, bylo to jasné... Řeč se točila kolem kapely Iron Maiden, kterou v roce 1993 opustil a nevěřil, že se do ní někdy vrátí, tehdy nového alba Skunkworks a samozřejmě také koncertování a cestování po světě.
RETRO 90s | Iron Maiden jsou pro mě minulostí. Nevidím důvod, proč by beze mě nemohli existovat dál, tvrdil v roce 1996 Bruce Dickinson
Ze všeho nejdřív bychom ti chtěli pogratulovat ke skvělému albu Skunkworks. Ale ty už ho nebereš jen jako své další sólové...
To v žádném případě, jsme normální právoplatná kapela!
Moc se mi líbí kytara, hlavně její zvuk a aranže.
Za všechno kolem kytar může Alex, je to hlavně jeho zásluha.
Do jaké míry jsi celkový výsledek ovlivnil ty a jaký podíl na něm mají Alex a producent Jack Endino?
Kytary, to je Alex, hlas, ten je můj a o zbytek se postaral producent. Já to vždycky nějak nazpívám, Alex si udělá kytaru, a pak přijde producent a řekne: „Fajn, ale uděláme to úplně jinak.“ Ale ne, takhle to doopravdy není. Každý z nás přijde se svým návrhem a hledáme společné řešení, kompromis. Do konečné podoby skladeb má co mluvit každý, dokonce i moje žena. Ale nevzpomínám si, že bychom měli ve studiu nějakou hádku nebo dokonce krizi kvůli rozdílným představám. Natočili jsme dvacet písniček za šest a půl týdne, což je docela slušný tempo.
A také dva videoklipy k písním Back From The Edge a Inertia. Jak se vlastně natáčel ten první, kde zpíváš pod vodou?
No, hodně jsem se nadechl, zadržel dech s skočil jsem do vody. Pak si jakoby ucpeš krk, hýbáš pusou. a přitom vypouštíš vzduch. Měl jsem pod vodou takový malý reproduktor, z něhož jsem slyšel písníčku. Bylo to ale hrozně špatně slyšet, jako z telefonu. Pod tou vodou to bylo hrozný, to se musím přiznat. V jednu chvíli jsem myslel, že už je po mně.
Kdo je autorem tvých klipů?
Oba jsem si vymyslel a režíroval sám.
V klipu Inertia dokonce proběhne tvá vlastní poprava gilotinou. Co tě k tomu inspirovalo?
Sám nevím. Gilotina je tam použita jako vyjádření pohybu. Svist obrovské masy hmoty, zlověstného ostří. Rychlost. Síla. Prostě mě napadlo, že by bylo dobrý, kdyby mi tam usekla gilotina hlavu, a pak moje hlava na talíři, další bizarní nápad. Ani to vlastně nedává moc smysl, ale chtěl jsem to tak udělat. Už sám nevím proč...
Když jsme se několikrát setkali před rokem a půl v Německu na turné k albu Balls To Picasso, překvapilo mě, že jste hráli vždy jen v malých klubech pro pár stovek návštěvníků. Nemyslíš si, že to byla škoda? Proč to turné tehdy nemělo větší podporu v médiích?
Přestože EMI je obrovská firma, nepostarala se tehdy o mě tak, jak jsem si představoval. Od té doby, co jsem s nimi skončil, se mi daří mnohem líp. Teď si v tomhle ohledu nemůžu stěžovat. Jsem u slušný firmy, mám výbornou kapelu a skvělý vyhlídky do budoucnosti. Ta teď vypadá líp než kdy jindy. Opravdu. Balls To Picasso byla dobrá deska, ale pořád byla svázána s mou minulostí, byla to deska bývalého zpěváka Iron Maiden, kterou natočil s kapelou, jenž mu nepatřila. Skunkworks je deska kapely, ve které zpívám, není to Bruce Dickinson a ti, co ho doprovázejí. Je to kapela a já jsem její zpěvák.
TOP 5 NEJ pražského koncertu Iron Maiden: Rekvizity, pódiová show i energický Bruce Dickinson
Na Iron Maiden se tě určitě ptají všichni, takže ani já nebudu výjímka. Na podzim jsme mluvili s Lee Morrisem z Paradise Lost o albu The X Factor a on tehdy řekl, že s tvým odchodem Iron Maiden ztratili víc než jen zpěváka. Myslíš si to také?
Iron Maiden… Ty lidi mám pořád rád, ale hudebně už s nimi nemám nic společného. Minulost, ano. Před deseti lety jsme toho měli společnýho dost, ale léta ubíhala, až jsme se dostali k bodu, kdy jsem cítil, že bych měl odejít. Nevidím důvod, proč by Iron Maiden beze mě nemohli existovat dál. Nikdo to nezakázal. Vlastně to nikdy nebyla moje kapela, vždycky byla a je Steva Harrise. Někdy to sice tak nevypadalo, ale neubírala se tím směrem, kterým bych si já přestavoval, kdyby mou kapelou byla. Chtěl jsem novou, úplně jinou kapelu. The X Factor se svým zvukem vůbec neliší od posledního alba, na kterém jsem zpíval. Nezaznamenali žádný posun. Sice tam zpívá někdo jiný, ale ten rozdíl je jen ve zpěvu. Kdežto rozdíl mezi tvorbou Iron Maiden za posledních deset let a albem Skunkworks je neskutečný, jsou to dva rozdílný světy. A tak, když chceš vědět, co si myslím o Iron Maiden, musím ti říct, že nic. Myslím na přítomnost a na budoucnost. Iron Maiden jsou minulostí.
Balls To Picasso je deska dvou velkých hitů, mezi nimiž je osm dalších písniček, ale Skunkworks je natolik vyrovnaná, že buď tam není žádný hit, nebo jsou hitem všechny. Můžu vědět, která z nových skladeb je tvým favoritem?
V podstatě jsi to řekl za mě. Skunkworks je opravdu velmi vyrovnaná deska, nenajdeš tam jedinej přiblblej song. Když si vezmeš písničku za písničkou, zjistíš, že bys mohl na singl dát všechny, opravdu těžko se vybírá. Na firmě z toho měli pěkně zamotanou hlavu. Co dáme na singl, když jsou všechny stejně dobrý? Nakonec jsme vybrali první tři věci. Back From The Edge je první singl a klip, druhý je Inertia, třetí Space Race.
Kdo je autorem hudby a textů na novém albu?
Já a Alex.
Opravdu jen vy dva?
No, Chris napsal texty asi ke dvěma věcem, ale on většinou píše hrozné nesmysly.
LIVE: Iron Maiden přivezli do Prahy velkolepé metalové divadlo
Dost nás mrzí, že s tebou Chris Dale nepřijel, rádi bychom se s ním zase viděli...
Jeho to mrzí ještě víc, protože tu nemůže ochutnat pivo. Na turné si vždycky bere svůj oblíbený "černý zápisníček", který je plný adres hospod z celé Evropy, kde měli dobrý pivo. Fakt! Už jenom kvůli němu sem musíme přijet hrát. Pořád mi vyčítá, že tam, kde mají dobrý pivo, jezdíme málo.
Tak skvělou kapelu, jakou máš teď, ti mnozí určitě závidí. Nemáš strach, že se ti kluci rozutečou jako třeba Ozzymu?
Když budou chtít, můžou odejít. Kdykoliv.
Tobě by to nevadilo?
Jasně že vadilo, ale to je život. Nemáme spolu žádný smlouvy, žádný tyhle kraviny, který by nás poutaly dohromady. Hrajeme spolu, protože chceme. Natočili jsme společně tohle album, ale neexistují mezi námi žádné smlouvy typu: „Pokud opustíš kapelu, tak...“ To byl právě případ Iron Maiden, kde všechno omezovaly nějaký papíry. A já si navíc myslím, že není bezpodmínečně nutný, aby tihle kluci v kapele zůstali. Ať si svobodně dělají to, co chtějí. Jediný smlouvy mám s Alexem kvůli autorství písniček, což muselo být právně podloženo, aby deska mohla vyjít, ale jinak nic. Čím míň papírů, tím lip.
Na jaře pojedeš po Evropě jako předkapela Helloween, což mi sice není dost dobře jasný, ale dejme tomu. Neuvažuješ ale později o podobné šňůře jako tenkrát po Německu, kdy jste jezdili se Skin?
Ohledně toho turné vznikla totiž zajímavá situace. Ve Skandinávii, Holandsku a Belgii jsme prodali mnohem víc desek než oni, ale v Německu a ve Švédsku je tomu obráceně. I když Balls To Picasso byla hodně úspěšná deska, Helloween jsou Němci a doma mají mnohem větší podporu než my.
Takže se budete na postu headlinera střídat podle toho, kde zrovna budete hrát?
To zrovna ne, ale tam, kde jsme na tom dobře s prodejem desek, tam budeme hrát delší dobu. Víš proč? Protože nejsme nároční, co se týče pódiového vybavení, postavíme si svých pár věcí a hotovo. Jenomže Helloween si toho vozí hroznou spoustu, snad všechny bedny, co kdy Marshall vyrobil. Všechny ty krámy natahají na pódium a kdybychom hráli až po nich, muselo by se to všechno uklízet, a to by trvalo hrozně dlouho. A tak si radši vlezeme před ně a hrajeme první. S námi nejsou problémy, skončíme a po nás může přijít kdokoliv. Když skončí Helloween, sto lidí se vrhne na pódium a půl dne mají všichni co dělat, aby to natahali zpátky do kamiónů. Vůbec si ale nepřipadáme jako předkapela, důležitá je muzika a ne to, co si kdo postaví za sebe. V Německu budeme jezdit zase společně se Skin. Ti budou začínat, potom odehrajeme my, a pak Helloween. To je docela dobrej model. Na podzim pak budeme jezdit asi sami nebo opět se Skin. A samozřejmě přijedeme do Prahy, už jenom kvůli Chrisovi.
Znamená to, že se Skin jste dobří přátelé?
Ano, a navíc máme i společný management, což je další důvod toho, proč jedou zase s námi. Mám je moc rád, hlavně bubeník Dickie Fliszar je skvělej. A Neville MacDonald? Ten kluk má nádhernej hlas, je hanba, že je tak nedoceněnej.
Text původně vyšel v časopisu Report č. 3/1993.
Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.
Text: Šárka Krochmalová, Radek Leitl, foto: Oldřich Teringer, archiv Rock Reportu (ilustrační)
Témata: Bruce Dickinson, Iron Maiden, Alex Dickson, Skunkworks, retro
