LIVE: Když protne Hans Zimmer fantazii s realitou

HANS ZIMMER
O2 ARENA, PRAHA
7. 5. 2016

Není důležité, zda jste fanouškem klasické hudby, filmovým nadšencem nebo se zajímáte o kvalitní hudbu. Tento večer navštívilo vysočanskou halu především vysoké množství lidí, kteří chtějí být zkrátka součástí popkulturního dění. A v podstatě tomu odpovídalo schéma večera.

FOTOREPORT: Hans Zimmer v Praze: Filmový mág dobyl vyprodanou O2 arenu

Hans Zimmer totiž není pouze skladatel. Nestojí za pultíkem a nediriguje orchestr. On je jeho součástí. Navíc to není pouhý orchestr, ale hudební těleso, kterému naopak dominuje silná sestava se základy v poprockových skupinách. Ztrojené perkuse, tři smyčcové sólistky i špičkoví kytaristé Mike Einziger a Johnny Marr. Zhruba patnáct lidí stálo na pódiu během prvních dvou skladeb, které uvedly v život Zimmerova dvě díla z filmů Řidič slečny Daisy a Sherlock Holmes. V následující skladbě z kresleného Madagascaru už by si ale muzikanti bez Českého národního symfonického orchestru nevystačili. "Utajování" dalších desítek hudebníků včetně sboru napomohlo k budování atmosféry.

SKVĚLÁ HUDBA I PŮSOBIVÁ VYPRÁVĚNÍ

Dobře stavěnou dramaturgii občas narušil samotný skladatel, který je vypravěčem nejen prostřednictvím not, ale rovněž mluvených více či méně vtipných historek. Zábava šla stranou, když vzpomínal na zesnulého režiséra Tonyho Scotta, připomenutého dílem Roll Tide z Krvavého přilivu, nebo když si vzal závěrečné slovo u Aurory, napsané jako reakce na útok v Coloradu v roce 2012. Řeč působila nejkonzistentněji z celého večera a přestože projev nikterak nerozveseloval, dokázal trefně připomenout, o čem hudba je a kdo ji tvoří, bez rozdílu na rasovém či národnostním původu.

vložte odkaz, text nemažte

Díky tomuto momentu vyeskalovala druhá část, která možná nebyla tak hravá jako první, kde byl připomenut například Lví král, jemuž chyběl k dokonalosti už jen samotný Elton John. Jednotlivé kousky však do sebe více zapadaly. Puzzle do sebe nejlépe pasoval při dvojici What Are You Going To Do When You're Not Saving The World? a Journey To The Line. Konečně zde byly slyšet zadní reproduktory, které šlo určitě zapojit efektivněji i do zbytku show, a když začala melodie z Tenké červené linie, divák pocítil, že tentokrát je něco jinak. Ve spojení s jednoduchou projekcí rozpoutávající červenou záplavu zasahující až do hlediště působila linka jako nezadržitelný virus napadající vyprodanou halu. Trochu směšně pak dopadla ukázka z ambiciózního projektu k filmu Amazing Spider-Man 2, jehož hvězdná autorská sestava bohužel nenaplnila očekávání.

HUDBA JAKO ÚNIK Z REALITY

Zde se ukázal vliv komiksových příběhů a adaptací na současný Hollywood. Naštěstí má většinou Hans Zimmer cit a dokáže propojovat dva rozdílné světy. Ať je to ten reálný s fiktivním, nebo svět klasických nástrojů s elektronikou. Dobře to reflektoval v hudbě k trilogii o Temném rytíři, kde bohužel sbor skandující "Deshi basara" mrazení v zádech nevyvolal. To se naštěstí povedlo trojici ukázek z dalšího Nolanova snímku Inception.

Piráti z Karibiku, Sherlock Holmes i Temný rytíř: TOP 7 nejzásadnějších soundtracků Hanse Zimmera

Hans Zimmer tvoří filmovou hudbu po tři desetiletí. Za tu dobu si vytvořil vlastní svět, universum melodií a námětů, které jsou slyšitelné napříč celou tvorbou. Řidič slečny Daisy si nezadá s hravostí Lvího krále, Piráti z Karibiku naznačují, co se o pár let později objeví v Interstellar. Posluchač díky této hudbě často utíká do fantazijního prostoru, díla ale nabízí i ukotvení v realitě. I proto Time, vztahující se k alegorickému vyprávění s nedokončenou myšlenkou, dotváří tak svěle dramatické videozáběry, s nimiž se dá lehce sklouznout k patosu.

Podobně funguje Hollywood, jehož je Zimmer součástí. A stejně výpravné vystoupení nabízí živě. Není to klasický koncert, jaký jsme mohli vidět u Ennia Morriconeho, je to show. Opulentnost jde někdy zbytečně navrch, ve výsledku to ale nejlépe deklaruje Zimmerův život. V něm potkává plno hudebníků a zajímavých umělců, které navíc ke štěstí fanoušků bere i s sebou na turné. Pokud jste se chtěli jít bavit, o moc víc jste dostat nemohli. Na kapesníčky ale tentokrát nebyl čas.

text: Ondřej Bambas, foto: Marek Holoubek