Vydáno 16.11.2025 | autor: Jan Trávníček
Vydržet na těch drobounkých, nepohodlných sedačkách od 19:30 do 22:45 (byť s krátkou pauzou), bylo za trest a koho pak ještě druhý den nebolely záda, ten snad v největší české hale ani nebyl. Odměnou za nepohodlí však byl ten dosud nejlepší koncert, který tady s legendárním skladatelem Hansem Zimmerem dosud proběhl.
LIVE: Hans Zimmer O2 arenu nešetřil, hrál skoro tři hodiny
Hans Zimmer už v minulosti v Praze vystoupil, nadto jsme ještě měli možnost zhlédnout představení The World Of Hans Zimmer, v němž sice zní jeho hudba, on sám se jej ale neúčastní. V úterý 11. listopadu ale v zaplněné O2 areně dokázal, že i když už jste nějaké koncerty s jeho skladbami zažili v minulosti, má smysl vyrazit i na ten aktuální. Řadu věcí v něm totiž vylepšil.
Už jen to, jakým způsobem postupně odhlaloval všechny účinkující vypadalo velice působivě. Německý skladatel totiž na rozdíl od mnoha jiných nejezdí s typickým symfonickým orchestrem čítajícím i čtyřicet hlav a nadto ani on sám není v roli dirigenta, jako to svého času dělával například Ennio Morriconne. Zimmerova vystoupení připomínají spíše koncert rockové kapely s neobyčejně početným množstvím členů, kde je místo kupříkladu i pro dva bubeníky a další dva hráče na perkuse či gong.
Sám skladatel přitom večerem nejen provází, ale také při něm hrává na elektrickou kytaru nebo klávesy. Jak ale angličtina není jeho primárním jazykem a nadto si ještě trošku šlape na jazyk, nezachytíte z jeho promluv vždy úplně zřetelně každé slovíčko, díky čemuž například vložená historka o spolupráci s Christopherem Nolanem na Interstellaru vyzněla lehce do ztracena.
V Praze, kde ostatně svého času natočil i záznam svého prvního turné na DVD a Blu-ray, se však držel především jednoho tématu - znovu a znovu velice důkladně představoval členy svého souboru. Chytal je u toho za ruce a označoval je za jedinečné, mimořádné, fenomenální a podobně. Až jste si u toho místy mohli říkat, jak upřímně to vlastně myslí a zda je takto plodný a nedávno podruhé rozvedený umělec i mimo kamery takto srdečným dědečkem nebo je to jen součást hry.
Ale zpět k těm vylepšením. Držitel dvou Oscarů (za Dunu a Lvího krále) odstartoval koncert hlasitou, takřka rockovou scénérií z trilogie Temný rytíř a teprve postupně odhaloval, že na rozměrném a několikapatrovém pódiu skrývá řadu muzikantů, kteří nejprve zůstali skrytí ve stínech. Až v následujících minutách jsme tak jako diváci zjistili, že v horních patrech má ukrytou smyčcovou i dechovou sekci, že s sebou přivezl i pěvecký sbor nebo že nad hlavami všech se skrývá ještě projekční plátno. To bohužel nenabízelo scény přímo z filmů, což by prožitku z hudby bezpochyby napomohlo. Naneštěstí se ale jedná o přesně ty detaily, které stojí nemalé peníze navíc, spokojit jsme se proto museli i tentokrát alespoň s tematickými videi, kdy například u Lvího krále jsme koukali na malovaná zvířátka, zatímco u závěrečného kousku Time z filmu Počátek zase na točící se káču.
Kdo tyto a mnohé další filmy viděl, si v těch symbolech daný snímek našel, vzhledem k rozsáhlosti umělcovy diskografie ale v programu byly i nemalé "špeky", které ani Zimmerovi velcí fanoušci nemuseli nutně hned rozeznat. Ať už to byl například Sherlock, Šifra mistra Leonarda nebo Neznámý rangún z roku 1995, v němž se jako host představila sólistka na flétnu, Slovenka Veronika Vitázková. A přesně proto by bylo více než žádoucí, aby se na projekci objevovaly alespoň názvy skladeb a snímků, v nichž byly použity.
Hans Zimmer v Praze: Filmový mág dobyl vyprodanou O2 arenu
Naopak skvěle použitá byla světla seřazená do čtyř pohyblivých konstrukcí připomínající včelí plástve, které se pohybovaly všemi směry a pokaždé dokázaly vykouzlit trošku jinou podívanou. To vše ale nakonec z vizuálního hlediska zastínila akrobatka na laně za zvukařem, která v kostýmu připomínajícím disko kouli házela prasátka po celé hale a jejíž točení se vzhůru nohama těsně před africkou sekcí bralo dech. A i ten Lví král byl zase a znovu ohromující, neboť neuvěřitelně pozitivně působící vokalista Lebo M dokázal svým uměním opět ohromit a do O2 areny dostat více afrobeatu, než se to v posledních letech daří festivalu Colours Of Ostrava.
Z čistě hudebního hlediska se velkým zážitkem stalo hned několik čísel - Lisa Gerard dokázala vyvolat mrazení po těle i lidem, kteří Gladiátora dosud neviděli. Ukázka The Kraken z Pirátů z Karibiku zase řadě posluchačů splnila sen proto, že ji vůbec poprvé mohli slyšet naživo. A formuloví fanoušci si mlaskali blahem u titulního a opět hudebně naprosto odlišného tématu z letošního blockbusteru F1 s Bradem Pittem, který je další novinkou aktuálního turné. A kde si dokonce natolik vyhráli s osvětlením, že už stačilo jen zvolat ikonické: "Červená světla zhasla a máme odstartované!" komentátora Štěva Eiseleho a bylo by to kompletní.
LIVE: Když protne Hans Zimmer fantazii s realitou
Snad jediné, co koncertu kromě lepších projekcí scházelo, bylo více intimnějších, citlivějších pasáží, jako byly například ty z Pearl Harboru, protože místy ten koncert působil se všemi těmi velkolepými, bouřícími melodiemi z pop-kornových blockbusterů i přes výtečné nazvučení přece jen trošku "ukřičeně". I přesto na něm ale dávalo velký smysl znovu být. Nejen proto, že to byl ten zatím nejpromakaněji poskládaný program z hudebního i vizuálního hlediska, kde dokonce některé kousky zažily i mírné přepracování, čímž se opět oživily. Ale především proto, že vidět na jednom pódiu tolik ryzího umění, se vážně jen tak nevidí.
Text: Jan Trávníček, foto: Jan Nožička/O2 arena
Témata: Hans Zimmer, The World Of Hans Zimmer, O2 arena
4,50
čtenáři
hlasuj
