LIVE: Mighty Sounds první den přivítal Cock Sparrer, živelné The Baboon Show a černé ovce z The Fialky

Mighty Sounds
Čápův Dvůr
28. 6. 2024

Je páteční poledne a my vyrážíme příšernou cestou do Tábora, kde při stavění stanu schytáme fantastickou bouřku. To ale Mighty people nemůže zastavit! Takže otevíráme gin a vyrážíme na pozvolný začátek s podcastem Z kotle, kde rozebereme českou uličku na EURO, která ale letos byla bohužel slepá. Zdravíme pana Istvána, díky!

Mighty Sounds, den první: Legendární Cock Sparrer, srdíčkoví Polar a australské krysičky Dune Rats

K poslechu a tanci nám jako první broukli pop-punkoví Bitter Season. Ti kromě poloprázdného areálu (takže i stage) vychytali i dost nepovedenej zvuk. Takže nestačilo ani 76 Kachnových vtipů, zůstalo to vlažný.

Větší mecheche pak už rozjeli španělští La Inquisición. Dostali jsme první lekci oi punku, a k tomu španělštinu snadno a rychle. Tohle bylo sehraný, řemeslně skvělý a zvuk byl snad nejlepší z páteční Legacy Stage. Jen to po chvíli bylo tak trochu podobný, takže jsme nevyrazili na Sto Zvířat, protože Nikdy nic nebylo a naše seznámení s dámou s čápem taky neproběhlo. 

Žánrovou odbočku pak poskytli irští divočáci The Scratch. Netradiční frontmanovy bicí a tradiční irské brnkání doprovázené spoustou nečekaných rytmů i tónů zapříčinily nárůst publika pod stagí kadencí 50 lidí/minuta.

Před sedmou pak nastoupil Kapitán 77 a The Fialky. Tady jsme se těšili na pořádný pogo (proč nechceš tančit se mnou?), který bohužel zůstalo za očekáváním. Potvrdilo se však s barevnýma dýmovnicema, že pyro není zločin a nafukovací lehátka pak ztělesnili naše životní krédo: punk, sex, pivo! 

U punku jsme zůstali, jen ještě kapku přitvrdili. Jak by řekli O-Zone: very číra, což znamenalo The Casualties. Jejich zpěvák odpo poctivě podporoval kámoše z The Scratch nebo La Inquisición a ve svým setu to do nás sypal jakoby nebylo žádné zítra. Užili jsme si hromadné skandování A.C.A.B. i věkově rozmanitý mix cca 4-83 let. Hezu.

Co dál? Kapely ze Švédska = záruka kvality. V pátek to byli The Baboon Show. Smíšená čtyřka s charismatickou frontmankou, která byla po chvilce mezi lidma, pak zase nahoře, stihla změnit outfit a sázela to do nás jako strýček Pompo.

Když jsme u bezprostředních vystoupení, hned po nich začali Polar. Konečně někakej core! A ti na prořídlé Legacy Stage vytvořili nový autonomní vesmír. Adam to rozjel jako „zamlada“, moshe, circle pity i walls of death běželi jako blázen a dali jsme si nejlepší pecky jako Drive, Breathe a když na Black Days skočil Adam mezi nás, všechny nás poňuchňal a nabídnul mikrofon, byl jsem navlhlej jako vojtěška pod igelitem.

Od mladých pušek k „zakladatelům“. Cock Sparrer a jejich oi punk nejen pro dělnickou třídu. Začali jsme s Riot Squad a celej set měl navzdory věku kapely obrovskou a příjemnou energii.

Ta ale trochu chyběla Deez Nuts. Nedobrej zvuk a stejně jako poslední roky takovej průměr, bohužel. JJ by potřeboval nějakej impuls, protože upřímně to poslední roky prostě fláká. Časem se zvuk částečně vyladil a hity jako Crooked Smile probrali i nějaké ty stagedivers, kterým ale trochu kazili zábavu security guys, dost škoda. Dočkali jsme se i nutností jako Band of Brothers nebo I Hustle Everyday, ale kdybych si to nezazpíval sám, asi bych byl smutňoučkej. 

Večírek i síly se blížily svému konci, ochutnali jsme ještě švýcarské Open Season, u kterých jsme se příjemně pohoupali v kolínkách a zakončovali s Dune Rats, u kterých se zpívalo, plavalo, hulilo a konec se nám už zahalil do jemné mlhy. Afterku popisovat nebudu, a pak už jen hodit nožky do kapradí a pinkat.

Nuže, sobota je zde, naše síly jsou úplně v prdeli, slunce žhne víc než hranice v Kostnici 1415 a my doufáme, že se dnes dožijeme The Hives, Bad Religion, Gutalax, Hopes nebo Totáčů. Tak čau zítra. Snad.

Text: Jakub Gerlich, foto: Pavla Dolanská
Témata: Mighty Sounds, Bitter Season, La Inquisición, The Scratch, The Fialky, The Casualties, Polar, The Baboon Show, Cock Sparrer, Deez Nuts, Dune Rats