Vydáno 08.10.2026 | autor: Liv Boková
Deep Purple se po třech letech vrátili do České republiky, aby nám představili nové album Splat!. V pražské O2 areně předvedli úctyhodný výkon. Koncert byl plný hitů i silných momentů. Ikoničtí a stále energičtí kmeti hráli výtečně. Ovšem ne všichni odcházeli nadšení.
LIVE: Nejsilnější momenty na koncertě Deep Purple zařídila voda – Vltava a Smoke On The Water
O úvod večera se postarala čtyřčlenná britská formace Jayler. Hvězdy začaly hrát v devět hodin. Během stominutového koncertu vsadily jen na muziku dokreslenou projekcí na plátně za zády muzikantů a světelnou show.
Deep Purple chovám v hluboké úctě, a tak pro mě byl začátek koncertu poněkud rozpačitý. Je to jedna z těch kapel, kterou člověk, jehož srdce bije hlavně v rytmu rockové hudby, musí aspoň jednou zažít. Tohle bylo moje poprvé. Skoro do půlky koncertu jsem ho vnímala jako poněkud zklamané poprvé. Pak ale přišly nesmírně silné momenty a dojem z vystoupení se proměnil.
Co bylo na vině původních pocitů? Zvuk. Příšerný zvuk. Přehulený zvuk. Zvuk s výškami tak ostrými, že když jsem byla na původním místě na levé straně haly, úplně mě to dezorientovalo. A nenechte se mýlit, mám ráda, když jsou koncerty nahlas, ale tady jsem si pomyslela: „Kam se hrabou Slipknot?“
Někteří návštěvníci, ač se na kapelu hodně těšili, odcházeli. Mluvila jsem například s párem ze středních Čech. Milá dáma s manželem byli na Deep Purple před třemi lety v Brně a tam si je užili. Teď v Praze zažili zklamání a mrzelo je to hlavně kvůli kapele samotné, protože byla výborná. Pod to se podepisuji a znovu jim děkuji, že mi při odchodu věnovali lístek do sektoru přímo naproti pódiu. Možná i díky nim jsem si nakonec koncert užila s výrazně lepším zvukem, ačkoli to zdaleka nebyl ideál. Už to tak neřezalo jako ze začátku, kdy při klávesovém sólu zazněl dlouhý bodavý tón tak intenzivně, že to až hraničilo s nechtěným dárečkem - krásným tinnitem.
Muzikantům, osmdesátníkům, rockovým legendám, které vystupují bezmála šedesát let, to hrálo dokonale. Tady se sluší smeknout zapůjčený Slashův cylindr. Další velmi významnou slabinou koncertu byl nicméně zpěv. Když Ian Gillan zapěl v nižších polohách, pohoda, ovšem výšky byly velké au au. Ve druhé části vystoupení se stejně jako zvuk poněkud zlepšil i zpěv. Mohlo to být ale jen tím, že už si člověk na něj malinko přivykl, nebo právě změnou místa v rámci haly. Mimochodem, ke konci mi občas připomněl Ozzyho.
RETRO 2000 | Ian Gillan: Jediná správná definice pro Deep Purple je underground
Celkem zaznělo patnáct písní, z toho čtyři z nového alba, jež vyšlo začátkem letošního července jako čtyřiadvacátý studiový počin z dílny Deep Purple. Publikum si je všechny užívalo. Po každé skladbě kapelu odměnilo důkladným potleskem i dalšími projevy uznání. Někdy, když milujete kapelu, milujete její písně a chcete si koncert užít stůj co stůj, s „blbým” zvukem se prostě nějak srovnáte.
Nejsilnější momenty? Pro mě krom určitých hudebních pasáží, refrénů či rytmů, byly dva. Když měl klávesista Don Airey celkově famózní sólo, do něhož zařadil atmosférickou filmovou hudbu, na chvíli nás pozval do šansonového klubu, posléze do kabaretu a pak… zahrál úryvek z Vltavy od Bedřicha Smetany.
LIVE: Deep Purple i po padesáti letech hrají na výbornou
Kdo byl na předchozích koncertech Deep Purple u nás, nejspíš to čekal, ale pro mě to byl tak neskutečně silný moment, že mi vhrkly slzy do očí. Nádhera. V tu chvíli jsem věděla, že ve mně zůstane právě tento pocit. Z toho, jak reagovalo publikum, nás takových jsou tisíce. Druhým vrcholem byla „naprosto nepřekvapivě“ Smoke On The Water, při níž se návštěvníci chytli snad od prvního tónu, takže vznikla úžasná atmosféra. Show pak vygradovala ďábelskou jízdou v podobě jednoho z nových songů Guinnesis.
Když se Deep Purple ještě po Hush a Black Night loučili, Ian Gillan řekl: „Neuvěřitelné! Jste fantastické publikum. Děkujeme za skvělou noc.” Měl pravdu. Pak nám ještě zazpíval: „Dobrou noc, uvidím vás ve svých snech.”
Setlist: Highway Star, A Bit on the Side, Into the Fire, Arrogant Boy, Diablo, Lazy, Sometimes I Feel Like Screaming, Sacred Land, Lazy Sod, Perfect Strangers, Space Truckin', Smoke on the Water, Guinnesis, Hush (Joe South cover), Black Night
Text: Liv Boková, foto: Jiří Linhart
Témata: Deep Purple, Ian Gillan, Roger Glover, Don Airey, Ian Paice, Simon McBride, Splat!, O2 arena
4,00
čtenáři
hlasuj
