Vydáno 27.06.2023 | autor: Pavla Dolanská
Neděle v Táboře slibovala jeden z nejlegendárnějších dní, které jsme kdy na Mighty mohli zažít. Byla to v podstatě časovaná bomba, a to nejen díky Rancid, ale také The Interrupters, Hatebreed a dalším hvězdám programu posledního dne. A kdo nás rozdivočil úplně nejvíc?
LIVE: Poslední den na Mighty Sounds patřil Rancid, Paddy and the Rats nebo The Interrupters
Dneska moc prostoru na pauzy nebude a sotva dopisujeme sobotní report, míříme se schovat před spalujícím sluncem pod Jameson stan. Tam totiž startujeme punkovým večírkem ztracenejch existencí v podání ústecké Houby. Třetí den a horké počasí se nepodepisuje jen na návštěvnících, ale k solidní kocovině se přiznává i sama kapela. Nikoho to ale netrápí a pogo nabírá obrátky.
Ještě než dohraje severočeský punk, na hlavním pódiu už to rozjíždí další punkrock pardálové s příznačným názvem Staré Pušky. Fyzicky se sice aktuálně cítíme na 83, v duši ale máme zase sladkých 11. Malá pauza, osvěžení parádním lehkým ovocným gose od Obory (příště klidně oceníme i víc craftových pivovarů) a nastává čas “Wake up the dead!!!”. Pro nás dost možná největší peklíčko celého festivalu. Tohle kanadské HCčko musí probrat každého. Circle pity a moshe na 120 % a Andrew potvrzuje naši glosu, že je prostě totální “blázínek”. Obrovsky sympatické je i to, že si celí Comeback Kid užívají i zbytek neděle a několikrát se potkáváme v davu i pitu.
Krátký odpočinek u Black Coffee Stage a hned nato: Welcome to the West Coast! Druhá hardcore pecka, na kterou se dnes těšíme. Lionheart nám sice přiváží spalující kalifornské počasí, ale mosherům maličko dochází dech a bohužel takové energie jako u kanadských HC předchůdců se nedočkáme. Přece jen, Comeback Kid jsou punku a Mighty stylu o dost blíž než “lopatoidnější” Lionheart.
Vystoupení punkáčského dua Bob Vylan pak provází celkem slušné zpoždění (doteď ale vše a všude šlapalo na jedničku, takže jebat, stane se), a tak set můžeme proložit i krátkým odpočinkem na dece s příjemným refreshem z Jameson stánku. Party Boba Vylana má grády, lidi se baví, prostě neděle jako punkový korálek. Sluníčko začíná klesat do snesitelnější výšky a aby té pohodičky a léta nebylo málo, pokračujeme s klidnější ale velmi příjemnou kytarovkou Franka Turnera a jeho spících duší. Hecování všech Mighty People do co největšího circle pitu a stage dive samotného Franka. Tady je svět v pořádku a kdo není happy, zapomněl v Kauflandu grepy. A magnézku.
Že je čas zpomalit a všechno nemůže být taková jízda? Obecenstvo Lucky Hazzard stage mezi sedmou a osmou večerní by rozhodně nesouhlasilo. Tam totiž rozjíždí totální madness partička One Step Closer. Hardcorek, emíčko a nonstop bordel “side to side”. Klubové vystoupení sice klukům z Pensylvánie svědčilo možná o kousek víc než fesťák, tenhle vlak moshe a krejzinovství ale nezastavuje a brutálním tempem dojíždí až do cíle.
Čas jakoby se bavil a spolupracoval s náma, a tak dobíháme na vteřinu přesně na začátek hardcorových veteránů Hatebreed. Tady už jde na crowdu únava dost cítit, ale frontman Jamey, působící trochu jako bratránek Gimliho (malej, vousatej a zábavnej), to nevzdává a snaha se vyplácí. Už ani není moc co psát, snad jen, že tohle je typická “angry music for happy people” a kdo už nemůže běhat, aspoň se houpe na místě.
Sluníčko zapadá, prudce se ochlazuje, a tak nastává čas vyrazit pro mikiny a zavřít stany před invazí chroustů, kteří způsobují, že se moshuje i tam, kde nehraje hudba, haha. Jsou fakt všude. Co se týče programu, máme vyznačené poslední tři kapely. Tou první jsou skáčkoví The Interrupters. Já fakt nechci všechno chválit, ale na to, že ska není můj vyvolený žánr, zase je to prostě pecička. Prima komunikace, moc příjemný hlas zpěvačky Aimee a nejde se nepohupovat a nebavit.
Přecházíme do stanu na maďarský “gypsy punk” Paddy and the Rats. Na to, v jaké fázi festu se nacházíme, tak z nás divoké rytmy vycucávají poslední zbytky energie (jedeme už fakt jen na morál, tohle bylo velký). Bohužel však skoro půlku setu trávíme ve frontě na pivo, což je jedna z hlavních výtek na závěr. Když jsou ještě dvě hodinky do konce, lidi by si asi pivko dali… Ale whatever. Protože dokonce o dvě minuty dřív, ve 23:13, začíná hlavní hvězda letoška, vlhký sen a vánoční přání většiny Mighty People. Rancid! Pod "stejdží" je zaplněno do posledního místečka, backstage je plná všemožných českých punkových legend a následuje víc než hodina “punku at its finest” od subžánrového kultu.
Celé letošní Mighty Sounds tedy užito na maximum, počasí přálo, organizace bez větších problémů skvělá od akreditace přes kempy až po záchody. No, a Rancid máme splněno. Tak co nám přivezete příště? Anyway, těšíme se už teď a za rok zase v Táboře! Ahoj!
Text: Jakub Gerlich, foto: Pavla Dolanská
Témata: Mighty Sounds, Comeback Kid, Lionheart, Rancid, Paddy and the Rats, The Interrupters, Hatebreed, One Step Closer, Bob Vylan, Houba, Staré Pušky,
0,00
čtenáři
hlasuj
