LIVE: Veslovalo se, svítilo se, řvalo se. Největší show Architects u nás se povedla

Architects, Landmvrks, PRESIDENT
Praha, O2 universum
26. 1. 2026

Jako první vystoupili britští PRESIDENT. Určitě jsem nebyla jediná, kdo byl zvědavý na výkon nové formace bez tváře. PRESIDENT už za krátkou dobu působení kolem sebe vytvořili jakýsi opar tajemna korunovaný vystoupením na Download festivalu. Do Prahy přivezli oceňované debutové EP King Of Terrors v čele se singlem In the Name of the Father.

Další nadupaná metalová smršť. Architects kralovali O2 universu

Publikum přivítalo jejich set relativně vlažně a pojistit výraznější odezvu se skupině podařilo až kolem třetí skladby. I pro mě bylo těžké se naladit na někoho, kdo je schován pod vrásčitou maskou připomínající devadesátkový pořad Gumáci (takováta šílenost s gumovými maskami Klause, Zemana a Havla na Nově, mileniálové prominou) nebo postavy z hororu Hory mají oči. Sako, bílé rukavičky a zpěvákův lehce unylý projev tomu moc nepřidaly. Když totiž maska znemožňuje číst vaši mimiku, musíte to jakožto frontman zkrátka někde dohnat. Hudebně to bylo místy zajímavé, místy přeprodukované, i tak berme toto představení jako příslib do budoucna. České publikum bude určitě zvědavé, kam se prezident se svými maskovanými poradci posune.

Francouzská energie Landmvrks

Francouzští LANDMVRKS mají o poznání jinačí status. Právem patří mezi nejviditelnější představitele moderní metalcorové scény. Kapela z Marseille kombinuje agresivní riffy s melodickými prvky a trapem a angličtinu s francouzštinou. U nás se jí líbí, naposledy jsme LANDMVRKS mohli vidět v srpnu na festivalu Brutal Assault, kde frontman dokonce během vystoupení namaloval obraz.

Bláznivá show Gutalax i pád zpěváka a rozbitá hlava kytaristy Landmvrks. Druhý den Brutal Assault vyvrcholil koncertem Gojiry

Na evropském turné s Architects hrají LANDMVRKS skladby z posledních dvou alb The Darkest Place I’ve Ever Been a Lost In The Waves a ani naše hlavní město nebylo výjimkou. Ve vydařeném setlistu byla například melodická Line in the Dust, jíž vystřídala výbušná a vrtevnatá Sulfur. La valse du temps také rozhodně nezapadla. Na konci zazněla i píseň Self-Made Black Hole, kterou nahráli Francouzi se spřátelenými Resolve. Lidi to bavilo, circle pit v přední části haly jel naplno po celou dobu. A to především díky frontmanovi, který je prostě všude a má víc energie než křeček v kolečku. Bez Florenta Salfatiho by byla současná corová scéna chudší. A že k tomu nebylo daleko. V jednom rozhovoru se totiž zmínil, že měl depresi z tvůrčí krize. Doufám, že mu pondělní večer v Praze zase o trošku zvedne hladinu serotoninu v mozku, protože takto originální kapela by na pódiích prostě chyběla.

Architects a komunikace s publikem

Britská kapela Architects se formovala v roce 2004 v Brightonu a během dvou dekád se vypracovala na jednu z nejvlivnějších současných metalcorových kapel. Během svého vývoje prošla od technicky náročnějších počinů k modernějšímu metalcoru s hlubšími texty. Aktuální album The Sky, the Earth & All Between z února 2025 je už její jedenáctý studiový počin. 

TOP 10 písní Architects ušima dvou redaktorů

Lídr kapely Sam Carter je právem považovaný za jednoho z nejlepších vokalistů současnosti – dokáže přecházet od zuřivých výbuchů k čistým refrénům tak automaticky, že člověk jen žasne. A za ta léta už umí komunikovat s publikem. Však už u druhé písně fanoušky pobídl k tomu, aby si klekli na kolena, před písní Curse zase poděkoval za to, že je vyprodáno, a během večera vyjádřil vděk za neutuchající podporu kapely během let. „Díky, že za nás utrácíte peníze,“ řekl také. Zmínil přitom už trochu pravěké koncerty s Underoath v roce 2010 v Lucerna Music Baru nebo zastávku v Roxy před deseti lety. Jo, to tenkrát kluci ještě nosili emo patku a měli v očích výraz à la mouchy, snězte si mě.

Tento vděk se odrážel v chování publika i nadále – crowdsurfing, svlékání do půli těla i wall of death, to všechno v O2 universu vesele probíhalo. Během novinky Broken Mirror, ke které Architects právě vydali klip, publikum dole dokonce začalo spontánně „veslovat“. V půlce koncertu naskočil na pódium znovu Salfati z LANDMVRKS, aby na chvíli doplnil Architects v písni Brain Dead. Jejich vokální přestřelka patřila mezi vrcholy celého večera. Při Everything Ends Carter vyzval publikum, aby zvedlo a rozsvítilo mobily, a hala se tak na chvíli proměnila v moře světel. Po Doomsday pak jeden fanoušek v circle pitu předvedl dva backflipy, což se setkalo s velkým ohlasem ve foyer i na hale. Závěr už patřil hitovým přídavkům Seeing Red a Animals.

Jediný drobný limit

Z technického hlediska šlo o velmi solidně zvládnutý večer. Zvuk v hale byl čitelný, vyvážený a bez zásadních výkyvů, což u prostoru velikosti O2 universa rozhodně není samozřejmost. Kytaristé i rytmická sekce Architects odvedli precizní práci – bez exhibicionismu, bez zbytečných póz, zato s naprostou kontrolou nad nástroji. Byla radost sledovat muzikanty, kteří svůj nástroj ovládají dokonale a nepotřebují u toho dělat triliardu vyprázdněných gest, protože veškerá energie směřuje tam, kam má: do hudby.

Jediným drobným limitem večera byl samotný prostor. Přestože byla hala oficiálně vyprodaná, na ochozech zůstávalo hodně prázdných míst a zpětná vazba shora působila chladněji. Sedět na koncertě tohoto typu je zkrátka svazující – člověk má pocit, že když se zvedne, bude někomu překážet, a raději zůstane přikovaný k sedačce. Jsou ale večery, kdy to funguje jinak. Třeba Falling in Reverse dokázali tenhle prostor proměnit v hořící peklo, kde si na konci nikdo netroufl zůstat sedět. Tady se to povedlo jen částečně.

Celkově však koncert jasně ukázal tři odlišné přístupy k modernímu metalcoru: PRESIDENT jako koncept, který se teprve hledá, LANDMVRKS jako čirou, přímou energii bez zbytečných otázek, a Architects jako kapelu, která přesně ví, kým je, kam patří a proč dnes stojí na samotném vrcholu žánru.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: Michal Ivanega
Témata: Architects, Sam Carter, PRESIDENT, LANDMVRKS, O2 Universum, metalcore