RECENZE: Bryan Adams si na So Happy It Hurts nepustí posluchače k tělu

Bryan Adams

So Happy It Hurts

Skladby:
So Happy It Hurts, Never Gonna Rain, You Lift Me Up, I´ve Been Looking For You, Always Have, Always Will, On The Road, Kick Ass, I Ain´t Worth Shit Without You, Let´s Do This, Just Like Me, Just Like You, Just Above Gone, These Are The Moments That Make Up My Life

12 trax / 39:09 min

Vydavatel: Badams Music

Dvaašedesátiletý rockový hudebník si rozhodně neklade za cíl posluchače nějakým způsobem překvapit. Album So Happy It Hurts obsahuje dvanáctku pečlivě vybraných skladeb, které se nesou v duchu starého rokenrolu. Samotný název má podle interpreta odkazovat k ,,návratu k životu" po covidové pandemii. Zpěvák se tedy snaží o navození pozitivní energie a nakopnutí publika. S tím mu pomáhá Robert John Lang. Skladatel a producent v jedné osobě, se kterým Bryan Adams navázal na spolupráci z alba Eleven z roku 2008.

Bryan Adams se nikdy nebál občasných klišé, kterými pravidelně okořeňoval svoji tvorbu. Proto nepřekvapí hned první eponymní píseň, kde zpívá o tom, jak si jede kanadskou dálnicí v kamionu a ve zpětném zrcátku se loučí se Skalnatými horami. K tomu nechybí klasické uvolněné rockové tempo pro dokreslení atmosféry. Píseň So Happy It Hurts je jako vytažená z krabičky zašlé prachem na které je letopočet s osmdesátkou na konci. Není to ale nic, co by někoho v současné době zaujalo. Až příliš tuctově zapadne mezi písně podobného žánru svou šablonovitostí. Trochu lépe zní tématicky velmi podobná píseň On the Road.

Následující Never Gonna Rain tahají z průměru jižanského rocku především zajímavé vokály, které píseň lehce zjemní a zároveň ji dají gospelový nádech. O kousek dál v povedené skladbě Always Have, Always Will už brázdí vody pop music s výraznými bicími.

Druhá půle alba nabízí o něco zajímavější poslech, jako by se zpěvák oklepal ze své strnulosti a začal si s muzikou mnohem více hrát. Nakopávák v podobě Kick Ass, tak posluchače probere z lehkého klimbání. Píseň o stvoření světa potažmo rock´n´rollu, má nápad, který na desce jinak zoufale chybí. Od počáteční předmluvy až k refrénu je prosycena radostnou náladou, kterou sice oplývá celá deska, ale v tomto případě je opravdu výjimečně nenucená a spontánní.

Potenciál zhitovět má skladba Let´s Do This. Až triviálně jednoduchý nápěvek s výrazným beatem, který se neustále opakuje. Skladba je sice plná prázdných frází, na druhou stranu dokáže zaujmout na první poslech a posluchač se k ní rád vrátí. Zřejmě největší highlight alba najdou fanošci pod číslem deset. Just Like Me, Just Like You je melodicky příjemná píseň, která svou stopáží jen lehce překročí dvě minuty. S lehkostí letního porozchodového hitu zde Adams popisuje, jak to ve vztahu podělal. Sympatická je i zavárečná These Are the Moments, o které Bryan Adams prohlásil, že už jí měl dlouho v šuplíku, ale nedokázal ji dokončit. Zpěvák si v ní užívá běžné radosti každodenního života a užívá si rodinného života.

Bryan Adams je na novém albu bohužel plný prázdných frází, které často vypouští bezdůvodu, mnohdy jen jako výplň svých textů. Jak sám zpěvák říkal, chtěl svým fanouškům dát důvod k radosti a záměrně se tak vyhýbal tématům, které v posledních letech rezonovaly. To je pochopitelně krok, který je nutné respektovat. Nicméně většina písní je bohužel opravdu plná do očí bijícíh textařských klišé. Posluchač tedy může mít pocit, že si ho drží Adams od těla a blíže ho pustí jen výjimečně. Když už si na to v některé písní troufne hned v té následující zase skočí zpátky do bezpečné zajeté šablony.

Text: Tomáš Kocian, foto: Smile Music
Témata: Bryan Adams, So Happy It Hurts, album, recenze