Vydáno 17.12.2023 | autor: Jan Trávníček
Bryan Adams je v České republice pravidelným hostem, bývaly časy, kdy u nás hrál minimálně jednou ročně. Není se čemu divit - jeho největší hity naše rádia protáčí dodnes a i naživo to vždy byla jistota solidního hudebního zážitku bez kompromisů a skrytých pomocníčků. Kvalitně zazpívaný a muzikantsky dobře zvládnutý poprock od chladných jezer v Ontariu se mi ale přes své objektivní kvality ještě v předpandemických časech začal zajídat.
Tehdy jsem chodil pravidelně, a když jsem si při třetím či čtvrtém koncertě během krátkého časového období uvědomil, že už jsem se ho přejedl, protože pořád hrál to samé, záměrně jsem jeho nejčerstvější návštěvy Prahy vynechal. Chtěl jsem, aby momenty strávené v jeho společnosti byly zase vzácnější. A aby už konečně vydal nové písně.
V posledních letech byl ale Adams s vydáváním alb aktivnější. Kromě živáku z Royal Albert Hall vydaného před pár dny a kompilací Classic, kde přehrával své hity v nových aranžích, nahrál i dvě nová alba s původním materiálem - Shine A Light v roce 2019 a So Happy It Hurts o tři roky později. A právě Chevrolet Corvair Convertible z roku 1966, který je polepen tejpou, z jedné strany má na sobě jméno alba a z druhé jeho autora, zdobil nejen obal aktuální kolekce, ale také projekci ve vyprodané O2 areně, než koncert začal. A ten začal tak, jak by to žádný fanoušek kanadského barda nečekal. Zmiňované auto, které se na trh dostalo, když bylo umělci sedm let, se totiž v nafukovací podobě, v životní velikosti a s funkčními světlomety pomocí dronů proletělo nad diváky. První "wow moment" pro nevěřící Tomáše byl na světě. V tu ránu bylo jasné, že dodnes svobodný držitel dvaceti cen Juno už se stejným programem nejezdí.
LIVE: Bryan Adams v Praze: elegance i floutkovství s jedinečným hlasem
A právě deska z roku 2022 byla nakonec v setlistu zastoupena hned čtyřikrát, přičemž po přehnaném intru stavícím písničkáře do role anděla a spasitele rockové hudby začal koncert bez předkapely ve 20:20 s novinkou Kick Ass. A pak už to jelo Can't Stop The Things We Started, Somebody, 18 Till I Die a první balada večera, Please Forgive Me.
Autor hudby a textů k muzikálu Pretty Woman vystoupil tak, jak ho známe. Koženou bundu, černé kalhoty, tričko a conversky doplňovala elektrická kytara na jeho krku, za zády měl čtyřčlennou kapelu starající se o kytaru, basu, bicí a piano. Krátké molo ve tvaru písmene "T" bylo po stranách doplněno dalšími dvěma mikrofony, zpěvák tak mohl volně přecházet a být tak fanouškům o fous blíž.
Při Shine A Light, kterou napsal s Edem Sheeranem svému zemřelému otci, si vzal do ruky španělku a jediného zástupce ze stejnojmenného alba zahrál s efektní projekcí za zády, kdy se záběry na něj promítaly na billboard u cesty, ze kterého by členové facebookové skupiny "Přidej se a strhni to" jistě neměli radost.
Bolestné bylo slyšet baladu Heaven, jednu z jeho nejlepších, v nové úpravě. Interpret ji sice zpívá téměř stejně, kapela ji ale hraje rychleji, a tak zní výsledek uspěchaně. A to i přesto, že v něm ke konci dostane prostor nové, nadbytečné sólo na elektrickou kytaru. Originál zůstává nepřekonán.
Duet It's Only Love Adams napsal, když mu bylo třiadvacet a jako při celém turné, i tentokrát ho věnoval letos zemřelé Tině Turner, své kamarádce, která ho v roce 1985 vzala na turné. A i zde dostal Keith Scott spoustu prostoru, kdy se letitý hit proměnil hlavně v jeho kytarou exhibici.
V The Only Thing That Looks Good On Me Is You se zase vynechala sloka, aby její místo zaujala pasáž s vytaženými bicími a bohužel nebyla jediná. Ve snaze nacpat do programu co nejvíc skladeb se proto jako křoviny před zimou prosekávaly i další písně. Například Here I Am jen v doprovodu akustické kytary a piana by se snadno mohla stát vrcholem vystoupení, kdyby se jí čtyřiašedesátiletý zpěvák tak neproutíkal. Jinak pěknému koncertu takové rozhodnutí škodilo. Fanoušci Bryana Adamse nejsou z nejmladších a nepotřebují kvůli neschopnosti soustředit se zkracovat písně, které jsou kolikrát příběhové, málem na délku tiktokových videí. Moderní trend, který z hip hopu přebraly i další žánry, tentokrát vůbec nebyl žádaný.
RECENZE: Bryan Adams si na So Happy It Hurts nepustí posluchače k tělu
A že je nejlepší, když se na prověřený originál vůbec nesahá, nejlépe ukázala (Everything I Do) I Do It For You z filmu Robin Hood: Král zbojníků nebo hned následující vypalovačka Back To You. Ty publikum sluplo jako dlaň plnou borůvek. Výborná také byla pasáž, kdy v rockabilly You Belong To Me kameraman hledal v publiku pařící fanynky a diváky to hned probralo a zapojilo do děje.
Létající kabriolet se na scénu vrátil ještě v písni So Happy It Hurts, kdy se ve videoklipu ke skladbě objevila Bryanova pětadevadesátiletá maminka a také v dávném hitu Run To You. A i napodruhé se na to ladně letící auto ve středu areny nešlo vynadívat. Posluchači rádií Impuls, Radiožurnálu a dalších si následně užili ohranou odrhovačku Summer Of 69, dlouholetý vegan má ale naštěstí i povedenější písně.
Třeba o míru a lásce pojednávající Christmas Time, kterou se s diváky po přídavku, v němž už tradičně nechyběla krásná balada Straight From The Heart, rozloučil a popřál všem krásné Vánoce. Ještě předtím vzpomněl na svou desetiletou dceru, která mu o svátcích mluví už od srpna a s odkazem na téma poslední písně připomněl, jaké máme štěstí, že žijeme ve svobodné zemi. Tak snad tento stav potrvá i v roce 2024 a ve všech následujících letech. A to i proto, aby se k nám Bryan Adams mohl zase vracet. Koncert zakončující sezónu 2023 totiž ukázal, že už zase má smysl na jeho koncerty chodit.
Text: Jan Trávníček, foto: FB Bryana Adamse (ilustrační)
Témata: Bryan Adams, O2 arena, rock
4,00
čtenáři
hlasuj