RECENZE: Florence and The Machine na novém albu připomínajícím magický rituál excelují

Florence And The Machine

Everybody Scream

Skladby:
Everybody Scream, One of the Greats, Witch Dance, Sympathy Magic, Perfume and Milk, Buckle, Kraken, The Old Religion, Drink Deep, Music by Men, You Can Have It All, And Love

12 skladeb / 49:39 min

Vydavatel: Polydor

Britská kapela Florence And The Machine v čele s éterickou Florence Welch vydala po třech letech nové album. Everybody Scream zůstává věrné žánru indie rock a art pop, jako tomu bylo u předchozí tvorby, a nechybí ani jejich ikonická dramatická produkce. Avšak oproti předchozímu Dance Fever je vážnější a více introspektivní.

Perfektně vyladěná produkce

Kdybych měla najít pojítko mezi většinou skladeb, byly by to kytary, protože právě na nich je instrumentální stránka alba založena. Doplňuje je také klavír, bicí a anebo harfa, která svou přítomností zdobí závěrečnou skladbu And Love a dodává jí éterický nádech charakteristický pro zvuk kapely.

LIVE: Colours of Ostrava si v první den podmanila Florence and The Machine, která vypadala jako víla

Silnou stránkou Florence bývají její vokály, a ty nezklamaly ani na nové desce. Produkce většiny písní je ve slokách spíš úsporná a sytý nezaměnitelný alt zpěvačky si tak můžou posluchači vychutnat do sytosti, často pouze s kytarou či minimalistickými bicími. Zároveň tak více vynikne text a poslání písní. Naopak v refrénu se všechny nástroje spojí v emocionální symfonii a donutí člověka cítit přesně to, co interpretka do písní vepsala. A že se ve psaní nedržela zpátky.

Nutno také zmínit, že album Florence produkovala spolu s Aaronem Dessnerem, členem kapely The National a producentem známým zejména pro spolupráci s Taylor Swift (např. folklore nebo The Tortured Poets Department) nebo Gracie Abrams (The Secret of Us), má tedy s produkcí silných emotivních hitů již velké zkušenosti.

V hlavní roli emoce

Textově jde o velmi osobní a silné album, které se zabývá například feministickými tématy nebo snahou prosadit se v hudebním světě. Florence se navíc v několika písních svěřuje o svém milostném životě a se smutkem a rezignovaností přiznává, že ačkoliv vyprodává koncerty a má stovky tisíc fanoušků, ani ona nemůže donutit toho jednoho člověka, aby ji miloval. O této bolesti vypovídá ve skladbě Buckle, na které pracovala se zpěvačkou Mitski.

Hvězdou prvního dne Colours of Ostrava byla Florence and the Machine, vystoupili i MØ nebo Red Baraat

Na podobné téma je i píseň Music By Men, které ale zároveň zpracovává i téma žen versus mužů v hudební branži. Zvláštní pozornosti na sítích se jí ale dostalo díky zmínce kapely The 1975.

"Breaking my bones, getting four out of five
Listening to a song by The 1975I thought, ‚Fuck it, I might as well give music by men a try‘."

VIDEO: Florence And The Machine dokončili svou The Odyssey. Epický hudební očistec trvá 50 minut

Florence se nechala slyšet, že k tomuto kroku ji inspirovala jejich píseň Love It If We Made It, která je známá pro své silné politické a společenské poslání.

Jako pozvání k rituálu

Everybody Scream je pro svou náladu ideálním albem do sychravých dnů. Často působí jako soundtrack k filmu (obzvlášť The Old Religion) či dokonce jako zvukové pojetí nějakého čarodějnického rituálu. K čarodějkám se zpěvačka ostatně sama odvolává ve skladbě Witch Dance. Navíc v albu hojně nalezneme motivy přírody a lidských kořenů. Atmosféře dodávají sílu sbory, které obohacují hned několik písní, největší dojem ale dělají v závěru titulní písně Everybody Scream, kde posluchače opravdu přenášejí do tajemného světa kouzel a rituálů.

LIVE: Florence And The Machine ve Vídni: Vášnivá show, na kterou se nezapomíná

Ačkoliv je album v hodně případech temné, příkladem můžou být písně jako Drink Deep nebo The Old Religion, zanechává i trochu prostoru pro naději a vidinu lepších zítřků. Závěrečná píseň And Love je toho dobrým příkladem, protože po naléhavé dynamické You Can Have It All následuje příslib klidu a lásky a album tak končí nadějeplně.

Vynikajicí podzimní album

Jestli nějaké album vystihuje sychravé listopadové počasí plné tmy a mlhy, je to právě Everybody Scream. Jeho tajemná, nespoutaná energie sálá celou jeho stopáží a tvoří celek, který vážně stojí za poslech, protože přes jeho soudržnost není ani v jednu chvíli nudný nebo plytký. Texty mají hloubku a smysl a hudebně jde též o opravdu zdařilé kousky plné emocí. Oproti předchozím albům navíc Florence sáhla ještě hlouběji do svého nitra a Everybody Scream je tak jejím zatím nejintimnějším počinem.

RECENZE: Živá voda Florence and the Machine v jedenácti podobách

Sympatické také je, že se interpretka nepoddává trendu krátkých písní a nadělila fanouškům mimo jiné i šesti a půl minutovou píseň One Of The Greats, která je skvostem od prvních tónů až po závěr.

Florence + The Machine své album v rámci tour živě představí 5. března 2026 v pražské O2 Areně.

Text: Lucie Všianská foto: Universal Music
Témata: Florence and The Machine, Florence Welch, Aaron Dessner, Mitski, indie rock