RECENZE: Glen Hansard napsal soundtrack pro všechny tuláky. Folku přidává novou uměleckou hodnotu

Vydáno 11.03.2016 | autor: Filip Pešta

Irský zpěvák Glen Hansard, u nás známý hlavně díky oscarovému hitu Falling Slowly s Markétou Irglovou, je nyní na turné se svou aktuální deskou Didn't He Ramble. Už 12 a 13. března zazní i za asistence Irglové nové skladby v pražském Divadle Archa. Skladby, které určitě stojí za víc než jeden poslech.

RECENZE: Glen Hansard napsal soundtrack pro všechny tuláky. Folku přidává novou uměleckou hodnotu Glen Hansard vystoupí hned dvakrát v pražském divadle Archa


Glen Hansard

Didn't He Ramble

Skladby:
Grace Beneath The Pines, Wedding Ring, Winning Streak, Her Mercy, McCormack’s Wall, Lowly Deserter, Paying My Way, My Little Ruin, Just To Be The One, Stay The Road

10 trax / 39:20 min

Distributor: Indies Scope

Folková muzika byla odjakživa častokrát spíše o sdělení než o samotné hudbě. Ta se mnohdy stávala obětí jednoduchých čtyř durových akordů, jež byly stropem umění všech kluků s ruksakem na zádech a kytarou v ruce. Koloběh života však dál plynul a jako kdyby se každou koupí nového kalendáře na začátku roku něco měnilo. Jako by někdo jednou za 365 dní připsal do folkového manifestu o rovnoprávnosti textu, melodie a harmonie jeden řádek. 

A právě Handsardova novinka je výsledkem všech těchto snah. V deseti skladbách je rozvíjí po svém ve smysluplném a bohatém tracklistu. Prvních pět kusů představuje začátek cesty. Posluchač se prochází otázkami, které občas sám sobě pokládá každý z nás. Zda má smysl vracet se k tomu, co jsme udělali v minulosti, jestli opravdu žijeme přítomností a zda kráčíme do budoucnosti s hlavou vztyčenou. Každá píseň tu má své vlastní místo. Místo, kde vládne klid a je v něm dostatek prostoru pro naslouchání emočních výpovědí a rekapitulaci vlastních činů. A k tomu všemu hraje krásná hudba. Hudba, kde zní příjemně velkolepé tahy smyčců, klapek klavíru a vypravěčsky čistý Glenův hlas v úvodní Grace Beneath The Pines.

Kytarově laděné Wedding Ring a Winning Streak jsou obohaceny bicími a skvělými vokály, které vrcholí až gospelovým charakterem v písni Her Mercy. A možná zrovna v tu chvíli stopujete někoho na dálnici, kráčíte lesem do neznáma podél potoka nebo jen sedíte na svém oblíbeném místě vychutnávajíc kouzlo přírody. Samozřejmě je však prostor i pro jednoduchost - avšak ne primitivnost. McCormack’s Wall je jasným důkazem, že z prostého popěvku  "La din lala la din da" jde udělat krásná píseň s úžasným zakončením typicky irského sóla na housle.

LIVE: Glen Hansard utáhne Sono i bez mikrofonu

Následuje druhá část desky. Lowly Deserter přihazuje do place skvěle sehranou dechovou sekci a Hansard se pouští do trošku rockovějšího projevu. Paying My Way zase sází na konkrétnost a čistě neafektovanou elektrickou kytaru. My Little Ruin a Just To Be The One nabízí nepředvídatelné uspořádání akordů, vybrnkávání a temnější atmosféru, kterou krášlí opět přítomnost dechových nástrojů, kde je dostatek prostoru i pro výborný part flétny. Stay The Road symbolizuje konec náročné cesty. Postavení stanu, zhasnutí ohně nebo ulehnutí do postele, ať už ve společnosti sama sebe nebo svých blízkých.  A končí se tam, kde se původně začalo. Pouze a jen brnkáním na akustickou kytaru, u něhož je největší důraz kladen na samotné sdělení textu. 

Folk, zdá se, spálil všechny mosty a žije současným životem. Nebojí se experimentovat, vřele vítá bohatost jednotlivých nástrojů, kterou lze schovat do velice intimního a prostého, avšak velice silného zážitku. Glen Hansard napsal do folkového manifestu opravdu krásné řádky.



BEST TRAX: Wedding Ring, Her Mercy, McCormack's Wall
ZKUS TAKY:  Ronan Keating - Time Of My Life, John Mayer - Born And Raised, Gregory Alan Isakov - The Weatherman


Filip Pešta

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít