LIVE: Glen Hansard má s českými fanoušky bližší pouto

Vydáno 14.03.2016 | autor: redakce

Glen Hansard je člověk, který se dokáže před publikem zcela obnažit. Málokterý umělec dává divákům možnost v takové míře nahlédnout do svého nitra, do svých nanejvýš osobních životních prožitků. Glen své skladby na pódiu žije, stupňuje je až ke zpěvu, který má blíže k řevu, a neuvěřitelně rychlé údery při hraní vysvětlují díry ve zpěvákových kytarách. Bylo tomu tak i na dvou víkendových koncertech v pražském Divadle Archa.

LIVE: Glen Hansard má s českými fanoušky bližší pouto Glen Hansard nadchnul pražskou Archu hned dvakrát

GLEN HANSARD + MARKÉTA IRGLOVÁ
DIVADLO ARCHA, PRAHA
12. a 13. 3. 2016

Dle vlastních slov si během práce na novém albu stále kladl otázku "Am I beeing true here?". Nové album Didn’t He Ramble, které vyšlo na podzim minulého roku, tvořilo podstatnou část repertoáru během obou pražských koncertů. Autor tvrdí, že tato deska pro něj byla doposud ta nejtěžší - snažil se, aby skladby měly co říct i s odstupem času. Glen Hansard se do Archy rád vrací. Vypráví o tom, jak s Frames v devadesátých letech poprvé hráli po Evropě a Archa byla tehdy místem, kde vystupovala například Patti Smith. Snili o tom, že v tomto pražském divadle budou moci někdy vystoupit.

Glen Hansard udržel pražskou Archu ve varu tři hodiny

Pražské koncerty v rámci letošní tour Didn't He Ramble trvaly dvě a půl a tři hodiny. Neuvěřitelné! Doprovází ho tři členové jeho původní skupiny The Frames (v minulém roce slavila 25 let od svého založení), dále klavír, tříčlenná dechová sekce a tříčlenný smyčcový soubor. Doprovodným muzikantům je dopřán prostor - černý trombonista zpívá osobitým hlasem k velikému potěšení diváků i v několika skladbách.

Dechberoucí Glen Hansard uhranul pražskou Archu

Nové album představuje kapela písněmi Wedding Ring, My Little Ruin či úvodní, akusticky zpívanou Grace Beneath The Pines. Písni McCormack's Wall patří delší úvod - autor přiznává, že byla napsána v těžké kocovině po skvělém dni a noci pití, kdy byl přátelský vztah konfrontován možností přerůst v něco více. Nezachoval se však správně a neuvedl hned zpočátku, že je zadaný. Při písni Paying My Way vzpomíná Glen s něžnou láskou na svého pijanského otce, který rád zpíval a rád pil, většinou prý pil, když zpíval a zpíval, když pil. Závěrečná skladba obou večerů je Her Mercy, dotažená do epických vyvrcholení, kdy zpěvák spolu s kapelou přechází do známých soulových písní.

Zaznělo však i mnoho starších děl, včetně těch z éry s The Frames. Při příležitosti obou pražských večerů si zpěvák také přizval na pódium hosty. V průběhu prvního večera hosta uvedl se slovy, že se vždy chtěl naučit jistou českou píseň a naučil se pouze její refrén, proto si na koncert pozval samotného autora skladby. Na pódium přišel písničkář Jaroslav Hutka a zahrál píseň Havlíčku, Havle. Glen vzpomínal, jak Václava Havla poznal v den jeho 70. narozenin - společně s Madeleine Albright vycházel z hospody, zpěvák si před bývalého prezidenta stoupnul a zazpíval Happy Birthday. Václav Havel si celé vystoupení prý v tichosti vyslechl, poté pokorně poděkoval, nasedl do automobilu a odjel.

Hostem druhého večera byl autor, pro něhož byl obdobně jako pro Hansarda jednou z hlavních životních inspirací Bob Dylan. Vladimír Merta, nesmírně talentovaný a osobitý (přesto v naší zemi tak málo známý) písničkář oslavil v nedávné době své sedmdesáté narozeniny. Na pódium přichází v bodré náladě, s písní Chtít chytit vítr (Dlouho se mi zdá). Komplexní vybrnkávání je doplněno o ještě komplexnější pískání, které se Glen Hansard snaží napodobit. 

­­­V popisu koncertu stojí v záhlaví "Dnes pravděpodobně nejproslulejší busker, který pravidelně boduje ve světových hitparádách." Glen Hansard je ale určitě něco víc. Rozhodně ne umělec, který by stagnoval v určité pozici, ať už je to chudý pouliční zpěvák, či mnohokrát oceňovaný umělec. Jeho cílem je bavit, zaujmout, vyprávět. Před lidmi se cítí přirozeně, potřebuje mít posluchače. Diváci pro něj nejsou vzdálené obecenstvo, interaguje s davem, reaguje na výkřiky. K buskingu se během pražského koncertu vyjadřuje před písní Astral Weeks od Van Morissona. Glosuje nad nesmyslností nových pražských vyhlášek týkajících se buskingu. Během obou koncertů v určitou chvíli opouští pódium a k překvapení celého sálu se společně s kytaristou a bubenìkem objevují vzadu na malém pultu, kde chvíli hrají pouze akusticky. Jde o zvláštní chvílei, sál je úplně ztichlý, hudebníci si musí postačit pouze s vlastními hlasy.

Mnoho umělců na koncertech děkuje publiku a všemožně mu lichotí, jen aby další večer udělali to samé v dalším městě o kus dále. Slova pro české obecenstvo před písní This Gift na závěr druhého pražského koncertů však byla autentičtější. Glen Hansard s nostalgii vzpomínal na rok 1994, kdy s kapelou The Frames poprvé přijeli do Prahy, aby odehráli koncert ve squatovém klubu a byli poté zatčeni pro opilecké lezení na sochy. Během let ho s Českem spojilo mnoho přátelství a vztahů, říká, že české publikum je pro ně opravdu náročně. Náročně protože má v sobě tolik energie. Tolik dobré energie.

text: Václav Melenovský, foto: Matěj Třasák

5,00

čtenáři

hlasuj

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Monkey Business v lomu Velká Amerika
zavřít