RECENZE: Kosmicky nezměrné a surrealisticky děsivé krásno Deftones

Deftones

Gore

Skladby:

Prayers / Triangles, Acid Hologram, Doomed User, Geomtric Headdress, Hearts / Wires, Pittura Infamante, Xenon, (L)mirl, Gore, Phantom Bride, Rubicon

11 trax / 48:14 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Warner Music

Detailní a exaktní analýza tohoto nejnovějšího počinu je věcí takřka nemožnou. Gore je věc, kterou neuchopíte, Gore naopak uchopí vás a bude s vámi zběsile cloumat. Projde skrz a zanechá ve vás část ze své podstaty, která se skládá z těžkého temna a téměř étericky prázdné melancholie. Úměrně s časem, kdy budou její melodické zvuky protékat ušním ústrojím, bude stoupat surrealistická atmosféra v blízkém okolí posluchače - po třetím songu hoří žirafy, po tom šestém dochází k deformaci hodin a čas se zřetelně zpomaluje.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Chi Cheng (198.)

Pokud někdo vyloženě trvá na žánrovém zařazení, je nezbytně nutné vytvořit si nový pracovní žánr. Kontrastní metal zní jako docela fajn volba. Deftones si škatulky nezaslouží, neboť je svou existencí přesahují a naopak svou tvorbou vytváří nový styčný bod.

Nejsilnější zbraní nové desky je až nadpozemsky burácející zvuk. Kytary těžké a hutné jako olovo a neurvalý běs v podobě řevu China Morena jsou dvě základní suroviny, které stačí jen trochu polechtat občasnou elektronickou frajeřinkou, a máte něco, s čím opět posouváte tvorbu někam dále. U Deftones je otázka vývoje poněkud zásadní a je velmi těžké předpovídat, jaká bude další deska. Bude lepší? Co přinesou nového? Všudypřítomná pestrost motivů nahrává skeptikům. Mohou namítat, že použili všechno, postmoderna neletí a další album nebude stát za nic. Deftones tyto hlasy přidusili úchvatností a téměř až monumentálností nahrávky, jejíž cover obstarala fotka hejna plameňáků.

Skladby gradují, z rozbouřeného oceánu těžkosti se volně přelévají v klidné říčky, jimiž volně protéká melancholie a citovost. Větší kontrast budete shánět těžko. Protiklady se přitahují stejně jak magnety a všechno je kompaktní. Byl by hřích rozsekat desku na segmenty. Gore funguje jako ucelený příběh. Pojďte, děti, posaďte se a poslouchejte, strýček Chino nám bude něco pěkného vyprávět.

Deftones neposloucháte, nýbrž je hltáte plnými doušky. Ponořte se do toho, vychutnávejte. Gore je věc, kterou fyzicky ucítíte, a namísto motýlků vám budou v břiše plácat svými černými křídly noční můry. S jistotou lze říci, že čtyři roky čekání se více než vyplatily.

I přes drobné pře mezi Morenem a kytaristou Carpenterem, jenž v médiích utrousil, že s deskou nechce mít nic společného, vše dopadlo tak, jak mělo. Kluci už by snad měli být zadobře a my, fanoušci, si můžeme užívat těžce vydobytého klenotu.

BEST TRAX: Doomed User, Geometric Headdres, Rubicon
ZKUS TAKY: Korn - The Paradigm Shift, Deftones - Koi No Yokan, Team Sleep - Team Sleep

text: David Stoklas