RETRO: Dream Theater zahrají na Masters of Rock. Takhle vypadal jejich první český koncert v roce 2000

Těžko říct, proč agentura Interkoncerts vybrala poměrně malý sál Sky Clubu na Brumlovce. Už v půl osmé byl totiž plný a nastoupila předkapela Porcupine Tree, která má na svém kontě více alb než Dream Theater, koncertní vystupování jí však evidentně nesedí.

Dream Theater v Praze slavili 25 let alba Images And Words ohromující show

Pak následovala pauza pro přehození aparatury a sál začal praskat ve švech a vzduch se díky vysoké koncentraci cigaretového kouře stal nedýchatelný. V publiku to vřelo očekáváním. Ze tmy se vynořila bicí maxisouprava Mika Portnoye a Dream Theater spustili své velké divadlo snů.

Neuvěřitelná souhra všech hráčů, fantastické změny rytmů, neotřelé a přitom známé melodie - zkrátka obrovský tah na bránu. LaBrie možná zpíval některé věci trochu níž, než na starých deskách, ale i tak jeho hlas vyjížděl do neuvěřitelných výšek a ani se nezachvěl. Pro Portnoye byl koncert jedno velké sólo na bicí a mezitím stíhal celý večer dirigovat publikum. Petrucci předváděl kytarovou ekvilibristiku na vysoké úrovni a klávesista Jack Ruddes nám ukázal, že toho taky umí nemálo - předvedl i klavírní kousky z vážné hudby.

RECENZE: Vedle Dream Theater se ani symfoňák neprosadil

Neobvykle přesnou rytmiku umocňovala Myungova dvojruční šestistrunná basa. Zazněly většinou skladby z poslední desky a po nich všechny největší fláky z historie DT. Koncert měl skutečně kouzelnou atmosféru a není divu, že za skupinou přitáhli fanoušci z Německa a Polska, kde byly předchozí štace. Spousta z nich však musela zůstat venku.

Dvouhodinové představení včetně obvyklého přídavku skončilo a Dream Theater zamířili přes Německo a Holandsko do Anglie.

Text: Ivo Klega, foto: Tomáš Martinek

Témata: Dream Theater, 2000, Praha, koncert, recenze, Masters of Rock