ROCK BLOG | Alžběta Kolečkářová: Za to, že jsem mohla své druhé album vydat, vděčím Leošovi Marešovi

Již od doby SuperStar jsem věděla, že hudba je to, co je smyslem mého života. Cesta zpět k sobě, k dnešním počinům, nebyla úplně jednoduchá, ale vše vnímám jako potřebný vývoj k tomu, aby se člověk našel a dělal to, co je opravdové.

Když se člověk zaposlouchá do mého nového alba Na to hezký vzpomínej, může zaznamenat celistvý příběh, se kterým se dle mého ztotožní každý. Ačkoliv se to může zdát jako klišé, pro mě je láska spouštěčem určité vyšší síly, která do mě vnese námět na nový song.

ROCK BLOG | Vojtěch Drahokoupil: Chci za sebou nechat něco, co v lidech dokáže uvolnit dobrou energii

Jako první jsme vydali píseň Ptám se hvězd. Je to skladba o momentech, kdy se zrovna ocitáme v obtížných chvílích, cítíme se svázáni okolnostmi a strachem. A o tom, jak je důležité mít kolem sebe ty správné lidi a taky nezapomínat na to, že je vždy s kým jít životem. To největší štěstí, to, co nás inspiruje a motivuje jít dál - že máme pro co žít.

Oproti tomu druhý singl Nevadí nese již o poznání niternější a jasnější příběh. Počáteční zamilovanost a s ní spojený pocit absolutní svobody. Když se skutečně zamilujeme a necháme se ovládnout vlastní představou a idealizací, často přehlížíme chyby toho druhého a vlastně nám vůbec nevadí to, co po čase může být překážkou.

Na albu je většina songů z mé tvorby. Přináším je ve velmi ryzí podobě (pouze zpěv a kytara). Zásadní jsou vždy emoce a energie. Dle toho jsme vybrali ty nejpoutavější, nejvíc nadčasové skladby. Moje písně vznikají a vyvíjejí se v průběhu let a spousta z těch, které posluchač na albu slyší, jsem původně napsala v angličtině. Již před lety jsem se ale rozhodla, že chci působit hlavně v Česku a zpívat pro lidi v češtině, takže jsem všechny přetextovala do našeho jazyka.

Vždy razím heslo, víc lidí vymyslí víc. Takže jsem pro editaci textů oslovila Jana Jíchu a Lukáše Dvořáčka. Nemůžu opomenout velmi silnou píseň Rány, která je čistým dílem našeho kytaristy Tomyho Kryla, při ní člověku až mrazí. A song Mraky je z dílny Jakuba Lence a je to velmi pozitivní počin. Bez dvojice producentů Josefa Mikulky (baskytara) a Tomyho Kryla (kytara), kteří jsou součástí kapely, a klavíristy Romana Palisy a bubeníka Vojty Záhory, by z těch songů nebyl tak silný zážitek. To oni dokázali písně uchopit a posunout je tak daleko.

Na albu se podílelo více lidí, tím jsme se dostali za hranici obyčejnosti. Hostoval nám například Petr Janda nejmladší na saxofon, Jan Řeháček na klávesy a máme krásné hlasy vokalistek Magdy Mikulkové, Adely Haviar, Sary Noff a Kamily Kopčové. Ve dvou písních se nám stal osudový moment, kdy můžeme mluvit o duetu, a to díky skvělé Marty Berkyové.

Vše zní snově a jednoduše, ale tvorba alba je především o financích a tvrdé práci producentů. Já jsem v podstatě naplňovala prostor svým hlasem, významem písní a živelnou energií. Bohužel jsem si v dubnu tohoto roku prošla velmi nepříjemnou událostí, která změnila můj osobní život (partner Alžběty Kolečkářové spáchal sebevraždu, pozn. red.). Deska má vzhledem k této události ještě specifičtější energii. Zvláště v písni Do Oblak je řečeno naprosto vše.

Na základě všeho, co se kolem dělo a potřeby financí, jsme se rozhodli založit sbírku na Donio. A stal se zázrak! Generálním partnerem alba se stal Leoš Mareš a my mu vděčíme za to, že jsme tohle všechno mohli vůbec uskutečnit. Denně v duchu děkuji všem lidem, kteří se rozhodli věřit se mnou v moji hudbu a podíleli se na desce. Začal se naplňovat můj skutečný sen. Za albem Na to hezký vzpomínej si budu vždy stát. Moc si přeji, aby si našlo spoustu posluchačů.

29. listopadu desku s celou kapelou pokřtíme v pražském Futuru. Zároveň dorazí spousta zajímavých hostů. Nic nás nenaplní tolik, jako když přijdete desku podpořit a užít si s námi koncert a jeho silnou atmosféru. Vždy mi šlo o jednu věc – sdílet s lidmi svůj dar a spojit se s vzájemnou podporou a pochopením.

Text: Alžběta Kolečkářová, foto: archiv Alžběty Kolečkářové
Témata: Alžběta Kolečkářová, Leoš Mareš, Na to hezký vzpomínej, Rockblog