ROCKBLOG: Fast Food Orchestra o dvaceti letech na scéně - Je to jako jízda v autě, které nemá brzdy!

Když se podívám zpět, musím uznat, že to byla a je velká jízda. Přirovnal bych to k rozjetému autu, které nemělo brzdy. Občas to tedy nebyla jízda úplně komfortní a kdyby to auto nejelo tak rychle, vystoupil bych. To se však naštěstí nestalo, protože těch dvacet let považuju ve svém životě za hodně důležitou etapu.

Fast Food Orchestra rozjeli v plzeňské Buena Vistě veselý taneční večírek

Když padnul nápad oslavit dvacetiny, moc se mně to nezdálo. Moc neslavím ani vlastní narozeniny, vždycky, když jsem viděl, že ta nebo ta kapela slaví dvacet, třicet, sto let, přišlo mně to hodně otřepaný a trapný. A najednou jsme úplně zkopírovali tenhle námi samými vysmívaný formát. Teď máme před sebou narozeninové koncerty a musim říct, že to byl úplně perfektní nápad a že jsem na celou věc dost změnil názor. Tím, že jsme zvolili formát přizvat několik původních členů, vrátili jsme se v čase a mohli si přičichnout k původní esenci kapely. A to je podle mě dost zásadní. Člověk totiž na podstatné věci snadno zapomene, kognitivní disonance udělá své. Je neuvěřitelně jednoduché racionalizovat věci tak, aby se dalo pokračovat a nestálo to moc trápení.

Najednou zase máme po letech plnou zkušebnu starých kámošů, kteří nerozlučně patří k různým etapám vývoje kapely. Kromě toho, že je u toho spousta legrace a sentimentu, napovrch vyplouvá hromada pozitivních věcí, ze kterých bych rád načerpal, pokud to jen bude možné, do sestavy stávající. Takové to uvedomění si, co je vůbec při dělání muziky nejdůležitější. Člověk rychle otupí, některé věci pak už dělá automaticky, ale když se po dvaceti letech učíte písničku, kterou jste hráli, když vám bylo dvacet, umožní vám to neuvěřitelný vhled.

Vybavují se mně všechny ty kluby po celém světě, kde jsem spolu byli, všechny ty byty, ubytovny a hotely, ve kterých jsme spali. Je zajímavé, jak na začátku člověk nic neřešil, jedinou podstatnou věcí bylo hrát, kdekoliv a pro jakýkoliv počet lidí. Dneska už k našemu standardu neodmyslitelně patří pěkný hotel a bohaté obložené mísy všemožného veganského jídla. Ne že by mně nějak zásadně scházely časy, kdy jsem hráli v klubech bez odposlechů, jedli rohlíky s pivem a spali na zemi, ale fakt je ten, že něco do sebe to mělo.

Byli jsem teď s kytaristou Kučínem na dovolené v Jižní Americe a v Buenos Aires mně kamarád předal kontakt na kluka, který pořádá koncerty v Severní Patagonii, kam jsme měli namířeno. Odehrálo se to velmi rychle a najednou jsme se ocitli na turné v Chile s několika punkovými kapelami v autě, backstagích a posléze i na podlaze v domě, kde jsem spali s dalšími dvaceti lidma. Přišlo mně to geniální, slavíme dvacet let a ten velkej Vesmír nám ukazuje, o čem by to mělo být. Prostě tohle je skvělý, na to by se nikdy nemělo zapomenout. Kořeny, které sice už za ty roky zmizely někde pod zemí, ale pořád jsou s vámi spojený.

Zkrátka a dobře, ty naše narozeniny vnímám nejenom jako bujarou oslavu, ale hlavně takovou exkurzi tím, co jsme společně zažili. Odehráli jsme zhruba 1500 koncertů ve více jak deseti zemích světa. A teď se s některými zase po letech potkáváme a můžeme si všechny tyhle skvělý chvilky připomenout. Beru to tak, že všechno, co se v životě odehraje, má svůj důvod. A o to víc se snažim nasosat co nejvíce informací právě z tohoto setkání, které nás, doufám, pošle s naší dodávkou na tu nekonečnou dálnici na dalších dvacet let.

text: Filip Vondrášek, foto: archiv

Témata: Fast Food Orchestra, ska, reggae, dvacet let