Vydáno 01.04.2020 | autor: redakce
Také jste si někdy pokládali otázku, co vlastně hudebníci dělají, když zrovna nehrají? Věřte tomu, nebo ne, většina z nich se ani mimo koncerty rozhodně nenudí. První část ankety si připomeňte zde, druhou tady. V té třetí odpovídali například zástupci kapel Skyline, Fast Food Orchestra, Poetika nebo zpěvačka Vladivojna La Chia.
ANKETA (III.): Co dělají muzikanti, když nehrají? Vladivojna píše a navrhuje trička, Radek Bureš ze Skyline je dramaturg
Kromě hudby se věnuju psaní námětů a scénářů pro hudební videoklipy, na kterých pracuju s Ondrou Kudynem. Mimo Poetiku například pro kapely Mirai, Hodiny nebo Brixtn. Jako další věc bych zmínil poezii, kterou si víceméně zatím nechávám pro sebe. Funguje to výborně jako průprava pro psaní textů k písním, protože své básnické fráze občas později "vykrádám". Když neskládám texty, básně nebo myšlenky, rád skládám puzzle. U sebe doma mám díky krabicím plným roztříděných dílků tak trochu překážkovou dráhu. Když mám i přes to všechno volný čas, sleduju filmy, seriály, hraju na PSku a s přítelkyní vaříme nebo podnikáme různé výpravy.
LIVE: Poetika a Mirai pokřtili desky, vedle skvělé hudby byl koncert plný emocí
Momentálně jsem především student Karlovy Univerzity v Praze, čili se svou hudební činností mám diář nabytej až až. To se sice teďka na chvíli změní, předpokládám ale, že páni profesoři a profesorky nám naloží úkoly pěkně na doma a koncerty za chvíli znovu pofrčí.
Úplně levej Pokáč křtil nové album ve Foru Karlín, předskakoval Michal Horák
Občas mám pocit, že už ani nic jiného než hudbu nedělám. I když zrovna bloumám brdskými hvozdy, mám plnou hlavu hudby, to samozřejmě není úplně ok, ale už je tomu tak. Jinak tedy koníčků mám poměrně dost, ale bude to asi znít trochu jako z AZ kvízu. Rád fotím, běhám, plavu, skate, surf, dost a rád čtu. Miluju cestování, to je asi po hudbě největší motor, procestovat celý svět, ještě mně zbývá zhruba polovina.
Kalhotky létaly vzduchem, Fast Food Orchestra slavili v Praze dvacet let
Pracuju jako hudební ředitel rádia Expres FM, mám na starosti i hudební dramaturgii televize Óčko Expres. V obou případech to znamená především odpovědnost za playlist, tedy co, kdy a jak často bude hrát. Když se k tomu přidá kapela, čas na nějaký pravidelný koníčky už moc nezbývá. Snažím se hlavně mít dost času na rodinu, od tý doby, co máme syna, je to jedno velký krásný dobrodružství. V týdnu chodím do práce, o víkendech často hrajeme, takže toho je až až. I když výhledově bych rád zase začal chodit cvičit k našemu Jacobovi, myslím, že už se to pomalu blíží.
LIVE: Skyline málem zbourali vyprodanou loď Cargo Gallery
Kromě hraní s naší kapelou Vagyny Dy Praga se věnuju divadlu, a to tak, že ho mám jako hlavní pracovní poměr - jako herec mám angažmá v Městských divadlech pražských (ABC, Rokoko, Komedie). Z koníčků, což jsou vesměs všechny různé sporty, mě nejvíc baví projížďky na motorce. Hodit za sebe spacák, nakopnout mašinu a toulat se...
Vzhledem k tomu, že mě hudba živí, se musím vedle ní věnovat i spoustě jiných věcí, vlastně takovému malému managementu. Obnáší to spoustu administrativy a starostí okolo, které sice na první pohled nejsou vidět, ale zaberou velké množství času. Protože mám velký rozptyl a nedělám jen hudbu pro sebe a kapelu, musím s časem operovat systematičtěji. Také píšu fejetony a povídky, dělám pořad pro Český rozhlas Vltava a poslední dobou si ujíždím na své trošku bizarní kolekci triček. Mou největší láskou je ale stejně skládání hudby, takže když si vytvořím pohodu, prostě skládám muziku, ikdyž bych nemusela. Je to moje vášeň a největší radost a té jsem svůj život přizpůsobila.
Ráda si také čtu, ráda se válím na gauči a sjíždím nějaký seriál, ale úplně nejraději chodím na dlouhé výlety po neznačených cestách a za jakéhokoliv počasí. Ráda tyto výlety podnikám sama, protože se nemusím přizpůsobovat a mohu jít cestou, která na první pohled nemusí vypadat ani mírumilovně, ani přístupně, ale vždycky někam vede. Teda, vždycky ne. V industriální oblasti Ostravy mě onehdá zastavil vysoký ostnatý drát. Musela jsem se vrátit. A to já se strašně nerada vracím zpátky stejnou cestou.
ROCKBLOG: Vladivojna La Chia - Objevování a přibližování se k Anně Barkovové bylo velké dobrodružství
Mým chlebem je IT, momentálně v jedné nadnárodní firmě pracuji jako konzultant a autor dokumentace. Nejvíc mě teď baví řídit, respektive vybírat auto, zrovna jsem přišel o svoje osobní auto, takže se mometálně zabývám výběrem novýho.
Ceny Anděl jsou rozdány, po dvou soškách mají Lucie, Barbora Poláková a The Atavists
Je toho děsně hodně, čemu se věnuju. V hudbě jsou to především moje kapely, jednak Kofe-in, na jaře vydáváme nové EP s názvem Ať to trvá věčně a aktuálně nám několik rádií hraje singl Bouře, který je taky nominován v kategorii Píseň roku na Moravskoslezské kulturní ceny Jantar. S druhou indie kapelou Munroe bychom měli novou desku vydat na podzim tohoto roku, společně s videoklipy. Pak mám ještě melodramatický literárně-hudební Hičhaikum projekt, ve kterém deklamuji své autorské texty do delších hudebních jazzovo-elektronických, z části improvizovaných, kompozic.
Jako promotér organizuju koncerty v Klubu ART, dále se podílím na přípravě Opavského majálesu Slezské univerzity a na pár dalších menších hudebních a divadelních festivalech. Už pět let jsem členem Akademie populární hudby a členem programové rady jedné z nejstarších výstavních institucí v zemi Slezského zemského muzea. Působím jako kurátor výstav výtvarného umění v Galerii Obecního domu a Domě umění v Opavě. V posledních letech pracuji jako kurátor i pro jiné galerie po celé republice. Inicioval jsem a následně jako kurátor realizoval cyklus výstav známých českých hudebníků, kteří mají přesah do výtvarného umění. Například Kill Time Jaromíra Švejdíka, Dveře dovnitř Milana Caise či Mene Mene Tekhel Upharsin Karla Buriánka. Pro všechny výstavy jsme připravili nejen krásné katalogy, ale i rozsáhlý doprovodný program.
Kofe-in interview: Zbavte se předsudků a vnímejte věci v širším kontextu
Z nejčerstvějších výstavních projektů mohu zmínit cyklus Par Force sochařky Pauliny Skavové. Výstava je v současné době k vidění v trutnovské galerii UFFO, pak pokračuje do Alšovy Jihočeské Galerie, Prahy a už se nám kupí i další poptávky. Nějakou dobu jsem se věnoval divadelnímu představení Jam session s beatniky, které jsem i režíroval. Vypadá to, že i letos odehrajeme pár představení. Už 14 let s přáteli provozuji nezávislé nakladatelství Perplex, které se specializuje na vydávání současné české poezie a prvopřekladů. Aktuálně má jedna z našich knih Přibližování dřeva Daniela Hradeckého nominaci na Magnesiu Literu v kategorii poezie.
Taky se věnuji práci na své třetí knize, která by měla vyjít na konci tohoto roku. Mou velkou vášní je cestování. Takový ten divoký způsob s batohem na zádech. Ideálně spíš ty méně globalizované země, kde původní kultura ještě dýchá. Mám za sebou většinu zemí Severní, Střední a Jižní Amerky, celou Evropu, některé asijské a africké země. Už se nemohu dočkat, až nazuju toulavé boty a zase někam vyrazím.
autor: Hana Bukáčková, foto: archiv
Témata: Poetika, Michal Horák, Fast Food Orchestra, Vagyny dy Praga, Skyline, Vladivojna La Chia, The Atavists, Kofe-in, Munroe
