ANKETA #4: Petr Fiala, Vladivojna La Chia a další vzpomínají na alba, která jim změnila život

PETR FIALA (MŇÁGA A ŽĎORP)

Spíš než album mě ovlivnily nejrůznější singly, které si doma rodiče pouštěli na starém gramofonu. Pamatuju si, jak jsme se na nákupech občas zastavili v Suprahonu, kde jsme si koupili singl za dvanáct korun. Takže jsem pak doma z nákupní tašky vyndal dvě mléka, chleba, deset deka šunky a malou gramodesku. Měli jsme jich doma doslova hromadu. Třeba Nápoj lásky číslo 10 od Karla Gotta nebo píseň Malý přítel z města N od Jaromíra Mayera či další tehdejší hitovky.

ANKETA #2: Která alba změnila život Tereze Černochové, Márdimu z Vypsané fiXy nebo Pokáčovi?

První deska, kterou si pamatuju, bylo „elpíčko“ M Efekt s oranžovým obalem a lokomotivou na jeho přední straně. To jsem slyšel opravdu hodněkrát. Bylo na můj věk trochu komplikované a tajuplné, ale právě to mě na něm bavilo. Rád jsem ho poslouchal a objevoval různé detaily. A píseň Čajovna byla jeho diamantem.

Desku stále mám, neztratil jsem ji při žádném z mnoha stěhování. Když si ji dnes pustím, jsem zase zpátky v domě u rodičů ve sklepní místnosti s krbem, poslouchám, přemýšlím o různých věcech, a pak přijde na řadu Čajovna. Stále je to zázrak. To celý. Celej život s hudbou.

VLADIVOJNA LA CHIA

Mým osudovým albem bylo Outside od Davida Bowieho. Pamatuji si, že jsem ho poprvé slyšela v kuchyni na posteli v garsonce v Porubě. Bylo mi třináct nebo čtrnáct a bydleli jsme tam s mamkou. Chodila tenkrát s klukem, který miloval muziku a nosil jí zajímavé kazety. Když jsem tehdy doma na stole objevila kazetu Outside, strčila jsem ji hned do kazeťáku. Už první tóny mě naprosto odstřelily, emočně to pro mě bylo něco strašně moc silného.

RECENZE: Hrdinka naší doby Vladivojna La Chia vydala nahrávku, jaká se v Česku neslyší často

Tu desku a pak i další nová alba Bowieho jsem poslouchala téměř nepřetržitě. Když si Outside poslechnu dnes, přijde mi stejně geniální a nadčasové jako tenkrát. Jen už se více zaměřuji na řemeslné náležitosti, jako jsou aranže a výkony jednotlivých muzikantů. Například na úžasné piano Mika Garsona nebo na skvělého Reevese Gabrelse na kytaře.

FILIP VONDRÁŠEK (FAST FOOD ORCHESTRA)

Těch alb bylo celkem hodně. Od country, co poslouchal můj táta, až po hromadu muziky, kterou si den co den pouštěla moje o deset let starší sestra. Za zásadní album, jež mě citelně hnulo myslí, však považuji Desintegration od The Cure. Díky němu jsem se opravdu zamiloval do hudby jako takové.

ROCKBLOG: Fast Food Orchestra o dvaceti letech na scéně - Je to jako jízda v autě, které nemá brzdy!

Desku mi přivezla ségra v roce 1990 z Ameriky a ještě v témže roce jsem viděl The Cure v pražské Sportovní hale (dnešní Tipsport Arena). Pořád si Desintegration několikrát do roka rád pustím. Je to neuvěřitelně nadčasové album. Když ho porovnám například s punkovými deskami, které jsem začal poslouchat o rok nebo dva později, tak ty si dnes hlavně kvůli jejich zvuku už nepustím. Ale je pravda, že i tady se najdou výjimky.

JAN ŠIKL (ZABELOV GROUP)

Představa, že jsem se díky jedinému albu rozhodl dělat hudbu, je velmi romantická. Spíš to ale bylo tak, že jsem potkával mnohá, která mě postupně fascinovala a utvrzovala v záměru kultivovat se a poznávat svět skrze hudbu. Ale ten záměr tam musel být vždy, vždyť ho nevymlátila ani paní učitelka klavíru. 

ANKETA #1: Která alba vám změnila život? Odpovídali Marpo, Petr Janda, Voxel a další

Vzpomínky mám spojené s převíjením kazet na tužce a vinylovým obřadem. Dospívající duše je zjitřená a zážitky tak silné. K patnáctým narozeninám jsem dostal elektrickou kytaru a učil se, co jsem slyšel na nahrávkách. 

Většinu hudby, kterou jsem jako mladý poslouchal, tvoří zlatý fond našich kulturních dějin. Chovám je dodnes v úctě a rád se k nim svátečně vracím, i když esteticky čerpám už jinde. Nezřídka kdy mě překvapí svou kvalitou, občas mě i přenesou do té jiné doby a připomenou, na co se nemá zapomínat.

LUKÁŠ VINCOUR (PIPES AND PINTS)

Má láska k hudbě rostla s každým dalším punkovým albem, které jsme si s kamarády půjčovali na kazetách a později na CD. Byl to mix kapel a stylů, takže těžko můžu vybrat jen jedno album. Rád bych ale zmínil dvě desky, které mě zásadně ovlivnily v dobách, kdy jsem už aktivně hrával.

První koncert s fanoušky. Pipes and Pints zahráli v Malé sportovní hale

Tou první je Anchors Aweigh od Bouncing Souls. Ten zvuk bicích, basy, romantické tóny zahrané s punkovou energií. Tenkrát mi spadla čelist. No a pak to bylo The 59 Sound od The Gaslight Anthem. Pro mě to bylo úplně nové pojetí punk rocku a totálně jsem se do té kapely zbláznil.

K těmto dvěma albům se stále rád vracím a jsou to přesně ty nahrávky, které bych občas rád vymazal z paměti a zase je jednou slyšel poprvé.

Připravila Hana Bukáčková

Témata: Mňága a Žďorp, Petr Fiala, Vladivojna La Chia, Fast Food Orchestra, Zabelov Group, Pipes and Pints, Lukáš Vincour