Vydáno 11.10.2017 | autor: Hana Bukáčková
Svérázná rodačka z Ostravy Vladivojna La Chia natočila hudbu k filmu 8 hlav šílenství, který má v kinech premiéru 12. října. Na soundtracku zpívají Lucie Bílá, Aneta Langerová, Lenka Dusilová, Kittchen či Ota Klempíř. Při výběru interpretů spoléhala hlavně na intuici. Jáchym Topol pokřtí album 15. listopadu.
Vladivojna La Chia: Pokud chcete dělat svou hudbu, musíte se dostat do fáze, kdy je vaše intuice hlavním barometrem
Vladivojno, jste autorkou hudby k filmu 8 hlav šílenství, jak se na ní pracovalo?
Velmi dobře. Dostala jsem se k tomu ve fázi, kdy byl film z půlky rozdělaný, vše bylo rozpracované, takže jsem do střižny posílala mnoho motivů. Film byl rok v postprodukci, měla jsem tudíž dost času tu hudbu nechat uzrát. Postava Anny Barkovové mi přišla hodně sympatická tím, jak reaguje na to, co se jí děje, a vůbec, ten typ člověka je mi prostě blízký.Aneta Langerová ji hraje velmi autenticky. Že z toho vznikne písničkové album s tolika hosty, jsem neměla úplně tak v plánu. Vznikalo to hodně pozvolně. Nejdřív jsem ze dvou hlavních motivů filmové hudby udělala písničku Karaganda 35 s Otou Klempířem. Když jsem si tak pročítala ty básně Anny Barkovové, začalo mě to postupně strhávat k dalšímu zpracování. Samozřejmě ale hrozilo riziko, že to nemusí dopadnout.
Proč?
Je tam různorodá společnost interpretů, cítíte za ně zodpovědnost. Navíc, když člověk má představu, že by chtěl s některými hlasy pracovat úplně jinak, než jsou zvyklí, netuší, jak se k tomu postaví. Jestli nebudu někoho nutit někam, kde se necítí, a samozřejmě, další věc je, že se točilo v mém domácím studiu Mrtvola. Obávala jsem se, jestli s tím třeba Lucie Bílá nebo Aneta nebudou mít problém, ale zrovna ony byly absolutně v pohodě. Anetě akorát občas sjížděl mikrofon dolů, takže se lekla, že se zvětšuje (smích).
Neměla jste tvůrčí krizi?
Neměla, ale několikrát se mi stalo, že jsem celou noc probděla a přemýšlela, jestli to jde všechno dobrým směrem. Byly chvíle, kdy jsem od toho chtěla utéct. Ale ta práce a tvorba jako taková mě bavila velmi. Spíš ty věci kolem organizace, které jsem musela sama řešit, mě občas vysávaly, ale to k tomu asi patří.
Nebyla jste svázaná básničkami?
Naopak mě příjemně překvapilo, jak se s nimi dobře pracovalo. Když jsem cítila, že by bylo potřeba vyměnit slovo, tak jsem se obrátila na Radku Rubilinu, která přeložila knihu 8 hlav šílenství z ruštiny do češtiny. Někdy byly básně, které měly osm odstavců, z nichž jsem si vybrala jen tři, ale poskládala jsem je tak, aby tam bylo vše, co má. Taková práce potřebuje svůj čas, prostor na vývoj a odstup. A ten jsem měla, myslím, dostatečný.
Radila jste se s někým?
Ze začátku jsme to hodně probíraly s Martou Novákovou (režisérka filmu, pozn. red), původně jsme měly v plánu, že bychom byly producentky obě.
Nakonec to tak ale nedopadlo.
Marta má však velký cit na hudbu a text. Takže její poznámky pro mě byly přínosné.
Víte, ono není moc lidí, se kterými takové věci můžete řešit. Každý má názor, každý má pocit, že ví nejlíp, jak by to mělo vypadat a znít, ale pokud chcete dělat svou hudbu, tak se musíte dostat do fáze, kdy je vaše intuice tím hlavním barometrem. Pokud budete vůči své hudbě upřímní a zodpovědní, nemůžete se dostat na zcestí. Nemusíte se trefit do vkusu jiných lidí, ale to už jsou věci, které těžko ovlivníte.
Jak to bylo s výběrem interpretů?
Bylo to intuitivní. Skladeb a interpretů bylo předvybráno víc než jich na desce nakonec je.
Ráda si hraju a zkouším, co všechno je možné. Aneta Langerová byla logická volba, když hraje ve filmu. S Kittchenem dlouhodobě spolupracuji, vystupujeme společně, v rámci našeho intimního kabaretu Vojna in the Kittchen. V projevu je svobodný a autentický, ale původně na seznamu nebyl. Sklaba Záře vznikla jako úplně poslední a jakoby mu byla ušitá na míru. Lenku Dusilovou znám léta, jsme kamarádky. Už v roce 2004 mi křtila desku Trip a jednou na Colours of Ostrava jsme spolu zpívaly ve čtyři ráno a já jí ležela v klíně. Marta dostala nápad, spojit Lenku s Anetou a to byla velká výzva. Lucii Bílou jsem od začátku chtěla dostat do civilní polohy. Všichni víme, že má ohromný hlasový rejstřík a ten nemusí být nutně v každé písni. Někdy je méně více a její hlas je tak silný, že podle mě obstojí i v naprosto civilní neexponované rovině. Sylvie Bee je výborná šansoniérka, vlastně úplně úžasně zpívá i takové ty slovenské lidovky. Do partu jsem ji ale přidala efekty, kde zní pak jako takový rozkotačený robot. Poly, se kterým zpívám Hrdinové naší doby, je sám o sobě vynikající hudebník a textař. Má nihilistickou rock-metalovou kapelu Insania a jeho osobnost je pro mě na české scéně nezastupitelná.
V titulcích je písnička Ruská zima, kterou jsem nazpívala ve svých šestnácti s Kočičíčíči, takže tam je i jako bonusová skladba. Další bonusovka je Lágernaja od Jevgenije Rubilina, kterou napsal přímo pro film.
Každá hlava je jiná, která Vás nejvíc bavila?
Každá hlava má jinou hudbu, ale jeden motiv je všechny spojuje a ten je obsažen práve v Karagandě. Líbilo se mi, že Marta k tomu přistupuje hravě, že nechce jen tklivé ruské odrhovačky. Nejvíce mě asi ale baví hudba pro první hlavu a pak pro hlavu Svoboda, která je i výtvarně nesmírně pestrá. Je zkrátka dobře si s takovými tématy hrát jiným než tradičním způsobem.
Nemrzelo vás, že jste si ve filmu nezahrála?
Nemrzelo, Aneta je pro tu roli skvělá volba. Když jsem byla v sedmičce, tak mě mamka dala do dramaťáku, abych se po škole neflákala. Se spolužačkou jsme byly taková komická dvojka a soustředily se na humorné etudy. Třeba jsem hrály scénku, jakože děláme reklamu na prodej rakví. Já hrála mrtvolu, co ožila a kamarádku pak snědla. Na konci roku jsme měli v divadle scénické čtení i pro rodiče. Četla jsem Vysockého, lamentovala rukama a bila se do prsou. Takže svou hereckou kariéru mám úspěšně za sebou (smích). Teď už se soustředím výhradně na hudbu.
Vladivojna La Chia interview: Improvizaci miluju, ale práci pod tlakem nenávidím
V rámci prezentace soundtracku pojedete turné, v jaké je fázi a na co se můžeme těšit?
Teď skladby z 8 hlav šílenství přearanžováváme s mým pětičlenným 4Triem, abychom je mohli lidem přehrát naživo a aby to byl zážitek. Na desce je hodně elektroniky a předělat věci do akustické podoby pro violoncello, akustickou kytaru, basu, bubny a klarinet je práce krásná a dobrodružná. Ráda bych tyhle akustické aranže jednou nahrála. Představuji si to jako LP, kde by na áčku byly moje nové sólové písničky, což je milostná lyrika, a na béčku by byly přeanžované akustické věci z 8 hlav šílenství. Například z Já, Anna Alexandrovna, kterou na desce zpívá právě Lucie Bílá, se stal takový mystický song s dvěma vyvrcholeními, ze Záře rocková věc a z Karagandy je tak trochu cikánská veselka.
Za chvíli odstartujeme turné v GASKu v Kutné Hoře 21. 10., 4. 11. bude moravský křest desky v Hradci nad Moravicí v rámci Hradeckého slunovratu, 10. 11. Klub Kino v Černošicích. Křest proběhne 15. 11. v La Fabrice, hosty budou Aneta Langerová s Kittchenem a Beátou Hlavenkovou. Křít to bude Jáchym Topol. Turné završíme 29. 11. v ostravském Parníku. Ráda bych na jaře v koncertech pokračovala.
Budeme hrát věci ze soundtracku, ale zároveň průřez mojí sólovou tvorbou nebo tvorbou pro jiné kapely či divadlo a film.
Proč není ve výčtu Brno?
Na Brno mám smůlu, vždycky, když jsem tam byla, se něco podivného přihodilo.
Na jakých dalších projektech momentálně pracujete?
Dodělávám hudbu pro další sérii seriálu Až po uši na HBO, třídílný dokument Čechoslováci v gulagu pro Českou televizi a v listopadu by měla mít premiéru hra Kdo je tady ředitel v Divadle u Bezručů v Ostravě. Také jsem teď dostala nabídku na krásné představení, které by mělo mít premiéru za rok, ale vzhledem k tomu, že půjde výhradně o hudbu a tanec, bylo by dobré, aby měla choreografka dost času na to postavit choreografii na hudbě, takže to abych už pomalu začala.
Text: Hana Bukáčková, foto: Alexandra Laňková (rozhovor), Michaela Džurná (promo)
Témata: Vladivojna La Chia, 8 hlav šílenství, Vladivojsko
