ROZHOVOR | Vladivojna La Chia: Umělec by se neměl zasekávat ve starých emocích

Album jsi pojmenovala Tam v hluboké tmě tepe a září. A mě napadá, co, nebo kdo?
Cokoliv si přejete, já tam vnímám srdce.

Je to již tvá pátá řadovka. Je v něčem jiná než předchozí?
Je to pátá čistě autorská sólová deska, na svém kontě jich mám ale dohromady patnáct. Poslední ryze sólové album jsem vydala v roce 2014. Takže je to po sedmi letech návrat k sobě a také bych řekla, že to nové album je v mé celkové diskografii nejintimnější.

RECENZE: Hrdinka naší doby Vladivojna La Chia vydala nahrávku, jaká se v Česku neslyší často

Album má souvislost se středověkým sklepením Domem U Kamenného zvonu, který je součástí Galerie hlavního města Prahy, která desku podpořila. Jak k tomuto spojení došlo?
Loni na jaře mě oslovila choreografka a tanečnice Nataša Novotná, která se světelnou designérkou Pavlou Beranovou chystala světelně taneční performance Pod prahy pro projekt kurátorky Sandry Baborovské Light Underground. Složila jsem pro naší performance zhruba 12minutovou surrealistickou hudební koláž.
Po těchto akcích jsem společně s Vjem Aeldrynem ze studia Lunchmeat připravila do Zvonu své sólové koncerty, pro které mi vytvořil videoprojekce. Já jsem mu na oplátku složila hudbu k jeho multimediální instalaci Infinity excitement pro výstavu světelných instalací. Ty koncerty se natáčely a společně s hudbou z oněch performancí a instalací měly být zaznamenány na vinylu v exkluzivní edici. Já jsem se ale během vrcholící pandemie na podzim posunula ještě o něco dál a složila nové skladby. Na vinylu je ale z koncertů obsažena jedna živá píseň Neklidná noc a pak jsem z jednoho motivu z performance Pod prahy dotvořila píseň Objetí panenky Marie.
Zbytek na albu jsou skladby, které jsem nahrávala od září 2020. Takže se na vinylu promítla tvorba a energie ze sklepa, ale také emoce úplně nové a čerstvé, které mají přímou souvislost s mým osobním životem. Myslím si, že umělec by se neměl zasekávat ve starých emocích a pokud má akutní tvůrčí přetlak inspirace, měl by je plně pustit. Chápu, že to zní trošku komplikovaně, ale ty procesy, někdy takové jsou, byť výsledek může znít relativně jednoduše.

Vystoupení v gotickém sklepení tě určitě vybídlo prozkoumat i "temná zákoutí" ve svém nitru.  Co jsi objevila?
Ani bych neřekla, že ta zákoutí byla temná, spíš jsem dala daleko větší prostor vnitřnímu hlasu. Dost jsem tam vypínala mozek a pracovala se svým nejhlubším podvědomím. Bylo to místy velmi mystické. S Natašou a Pavlou jsme se dostaly do zvláštního stavu, ve kterém si každá rozvíjela vlastní příběh a potkávaly jsme se v něm jako takové zvláštní surrealistické entity.

Každá píseň mi připomíná scénický obraz. Přistupuješ ke skladbám jako k ryze uměleckému dílu?
To jsem slýchávala docela často i u starších alb, že ty písně působí dost scénicky. Možná má obecně na mou tvorbu vliv to, že se věnuji také filmové a divadelní hudbě.

Do nové desky se vloudila erotika. Může za to tvé těhotenství?
Otěhotněla jsem až v březnu, to byla deska hotová. Takže s těhotenstvím to album nemá moc společného. Spíš jsou v něm zaznamenané emoce, které jsem předtím prožívala a které mají na výsledný pocit zásadní vliv, třeba láska. Láska zahalená do mystiky středověkého sklepa.

Ty celkově prožíváš erotiku a ženství více než kdo jiný, viz tvoje ilustrace a grafiky. Co tě na tom tak baví?
Nejsem si jistá, jestli to prožívám více než kdo jiný. Možná to tak vypadá, protože se nestydím pocity zaznamenávat a ani se nebojím jisté dávky explicity. Taky je důležité dodat, že tyto emoce člověk neprožívá celoživotně. Jsou to pocity, které musí něco nebo někdo vyvolat. Nezapomeň, že jsem se pět let věnovala zhudebňování poezie Anny Barkovové, která prožila dvaadvacet let v gulagu. To není úplně erotické prostředí. (smích) Na druhou stranu, všechny mé sólovky obsahují písně s jistou dávku erotiky.

Inspiruje tě těhotenství k nové, jiné tvorbě? Ptám se na to i proto, že tvoje tvorba je velmi pestrá a je to takový lakmusový papírek toho, co prožíváš…
Zatím jsem měla tolik práce kolem nového alba a taky kolem nové kapely Tepe a září, že na novou tvorbu nemám vůbec mentální prostor, i když bych si to třeba přála. Příští rok bude mít premiéru má první autorská opera Šípková Lulu, takže bych potřebovala teď aspoň rok nic netvořit. Máš ale pravdu v tom, že jsem trošku takový lakmusový papírek a obávám se, že inspirace chtě nechtě přijde. Ale raději bych tu energii věnovala rozjetým nedokončeným věcem. Uvidíme, co přijde. Těhotenství a dítě jsou ohromná nálož pro tělo, hlavu i duši, takže se ještě budou dít velké věci.

Na desce se odrazila i covidová doba. Použila jsi specifické nástroje – kuchyňské nože, hrnky, štětce, tibetské zvonky, venušiny kuličky nebo sto let starou kytaru. Podle čeho jsi to vybírala? Sto let starou kytaru jsi sehnala kde? Zbytek chápu, asi budeš mít běžně doma.
Více jak sto let starou kytaru měla moje partnerka po svém pradědečkovi z Terstu z doby Rakousko-Uherska. Má úžasný zvuk. U ostatních věcí je to tak, jak říkáš. Používala jsem vedle elektroniky jako nástroje všechno, co se mi zamlouvalo a co mě obklopovalo.

Když jsme u toho erotična, venušiných kuliček, výtvarna a náklonnosti k ženám. Nenapadlo tě zabývat se designem erotických pomůcek? Podobně, jako to dělá například Anna Marešová?
Ne, to skutečně nenapadlo. (smích) Já si myslím, že zůstanu u svého řemesla. Hudba a sem tam nějaká kresba, komiks nebo grafika mě naplňují až až. Ale kdo ví, třeba spolu něco vytvoříme…

Zpět k muzice. Označila jsi desku jako noční. Jsi typ sovy?
To právě vůbec nejsem. Nejaktivnější jsem ráno. Ta deska ale noční je, to je pravda.

Hudební publicista a muzikolog Milan Bátor o desce napsal: "Nahrávka má v sobě zakletou noční atmosféru, je soustředěná, tichá a napjatá. Trochu evokuje náladu mysteriózního seriálu Davida Lynche Městečko Twin Peaks, kde se také záhadné věci odehrály v noci." Máme se bát?
Já si myslím, že ne, ale teď na podzim je dobré se trošku bát. Zalézt si do pelechu a pustit si třeba Twin Peaks. Halloween a Dušičky úplně zbožňuju, ráda se malinko bojím.

Deska zní komorněji, nahrálas ji sama. Byl to záměr? Aby vynikla intimita? Nebo se do toho odrazilo více aspektů, viz přetrvávající covid situace či úraz z tohoto roku nebo zkrátka máš ráda věci více pod kontrolou?
Těch aspektů je víc. Neměla jsem pocit, že je nutné do jejího procesu nabírat ještě další lidi. Není to první album, které jsem si vytvořila takhle komorně a sama. Na druhou stranu jsem loni vydala svůj první vinyl Hrdinům naší doby a ten nahrávala ve studiu s velkou kapelou. Byl to dost složitý a vlastně i kontrastní proces vůči tomu aktuálnímu. Potřebuji ty polohy střídat. Baví mě pracovat s kapelou a pak se na oplátku zavřít sama a jinou desku si v podstatě vymeditovat. To nemění nic na tom, že skutečně potřebuji mít pod kontrolou všechno. Možná proto je pro mě tak těžké přizvat si ke spolupráci producenta.

Vladivojna La Chia pokřtila v Jazz Docku nové album, přivezla si Terezii Vodičku Kovalovou a Tepe a září

Kvůli úrazu jsi přišla o čich, který se ti ale začíná postupně vracet. Jak moc tě to ochudilo o vnímání světa kolem sebe?
Je to hrozné, čich je pro mě nesmírně důležitý. Obzvlášť střídání ročních období je pro mě zásadní vnímat čichem. Díky těhotenství se mi vůně a pachy nesmírně pobláznily. Čich se mi velmi pomalu vrací, ale jen na určité věci a ty cítím prostě jinak. Já kupříkladu moc ráda vařím, ale teď to dělám po paměti a emočně, jestli mi rozumíš. Jsou jistá jídla a postupy, které ve mně vyvolávají stále určité emoce a ty jsou jakousi záplatou za ztrátu čichu.

Nabízí se otázka, za který smysl bys čich vyměnila? Který by ti chyběl nejméně?
Uf, tak to skutečně nevím. Nechci přijít o žádný.

Jsi velmi energická žena. Jak moc tě zklidnilo zranění? Bylo pro tebe peklo "nic nedělat", nebo tě to k něčemu inspirovalo?
Na to, jaký úraz jsem měla, mám veliké štěstí, že jsem z něj vyvázla bez trvalejších následků. Takže jsem byla po celou dobu vyklidněná a v podstatě i dobře naladěná. Nemohla jsem se na nic dívat, ani si číst. Takže jsem pozorovala padající vločky. Zásadně mi pomohla moje partnerka, která se o mě starala. Tím, že jsem měla rozmlácenou hlavu i zlomené obě ruce v oblasti loktů, tak to bylo občas poměrně divoké. Nemohla jsem se sama osprchovat, ani učesat. Naštěstí byl lockdown a ona nemusela být v práci. To si moc neumím představit, jak bych se bez ní v tu dobu obešla. Je to docela zásadní zkušenost, která nás velice stmelila. Měla jsem pocit, že už nikdy nebudu z ničeho stresovat, že už zůstanu v zenu. No, stačilo řešit vše okolo vydání desky, kapely a křtů a zen byl v pr… (smích)

Exkluzivně pro křty jsi připravila speciální grafiky a kresby, které jsou prodávány k vinylům. Ty jsou docela explicitní. Kde hledáš hranice, aby to nebylo moc "přes čáru"?
Z těch devíti motivů jsou explicitní snad jen tři. Já mám nastavené své vlastní vnitřní hranice. Navíc mi to zase tak explicitní nepřijde. Jsou to prostě erotické ilustrace, které například v minulém století i Toyen nebo Josef Váchal.

Na koncertech tě doprovázela nová kapela Tepe a září. Proč jsi nevyužila stávající 4Trio?
Deska je postavená na elektronice a 4Trio byla akustická kapela. Album by se 4Triem znělo prostě úplně jinak. Zase by se ty písničky musely přearanžovávat a já jsem chtěla, aby si udržely svou původní energii a náladu. Takže nová kapela je postavená na klávesách, elektronických bicích a base. Asi bych ještě měla dodat, že 4Trio končí. Bubeník Luboš Pavlík má mnoho jiných poviností, které jsou s kapelou dlouhodobě neslučitelné a kytarista Petr Uvira by se už rád věnoval svým rozjetým věcem. Budeme spolu ale nadále spolupracovat na opeře Šípková Lulu a případně i na recitálu 8 hlav šílenství, který v listopadu odvysílá Česká televize. S Terezií Kovalovou však hrajeme často v duu zase jiný můj repertoár.

Na příští rok plánuješ premiéru své opery a koncerty s novou kapelou a Terezií. Myslíš, že to bude zvládnutelné s miminkem? Plány se od reality v tomto případě budou možná hodně lišit...
Uvidíme, já doufám, že ano. Přeci jen mě hudba živí, takže nemám moc jiných možností, než se co nejdříve zase vrhnout do práce a součástí mé práce jsou právě koncerty. Operu připravuju už od roku 2018 a jednou se odkládala kvůli covidu, poté kvůli mému těhotenství a těhotenství hlavní postavy, tak teď už ji doufám budeme moci odpremiérovat. Navíc, partnerka si nemůže na nějakou dobu vzít za mě rodičovskou, protože to naše zákony neumožňují a jen z jejího platu a mé rodičovské bychom nevyžily. Ale to zvládnem. Šly jsme do toho i s vědomím, že to prostě nebude jednoduché a my zvládneme už všechno, a navíc se na to moc těšíme.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv Vladivojna La Chia
Témata: Vladivojna La Chia, 4Trio, Tepe a září, Tam v hluboké tmě tepe a září