Chinaski interview: Nemáme touhu si něco dokazovat a s někým soutěžit

Vydáno 25.05.2017 | autor: Hana Bukáčková

Chinaski přicházejí po třech letech s novou deskou Není nám do pláče, která v lecčems navazuje na kritiky chválené album Rockfield. Novými písněmi vyjadřují pocity čtyřicátníků a jistý životní nadhled. Desku již stihli pokřtít v "rodinném kruhu" na palubě Cargo Gallery a už se těší až po letní pauze, kterou si dopřejí po mnoha letech, vyrazí na velké halové turné. 

Chinaski interview: Nemáme touhu si něco dokazovat a s někým soutěžit Chinaski interview: Nemáme touhu si něco dokazovat a s někým soutěžit. Foto: Aneta Jodar

Vychází vám nové album Není nám do pláče. Prý je k dostání i ve speciální edici, co obsahuje?
Michal Malátný (dále M.): Kromě klasického cédéčka vychází i jako speciální edice s knížkou. Je jich jen 2 000 kusů a jsou pouze pro lidi, kteří si album předobjednali. Třetím formátem je pak vinyl.

Chinaski pokřtili novou desku Není nám do pláče, kmotry se stali Taťána Kuchařová a Ondřej Brzobohatý

Koho napadlo vydání knihy?
František Táborský (dále F.): Přišel s tím náš kamarád novinář Honza Hlaváč.
M: Chtěli jsme udělat něco pro skalní fandy. Přišlo nám naprosto ideální skloubit nahrávání s psaním. Mezi nahráváním si vždy každého vyzpovídal, vybral nám fotky z telefonů a emailů a použil je do knihy. Navíc album u knihy má o jednu píseň navíc.

NOVÁ DESKA NENÍ O "HURÁ, CHACHA, JE NÁM KRÁSNĚ"

Proč nese album tento optimistický název?
F: Stejnojmenná písnička vznikla jako úplně první. Ten slogan a celková myšlenka se nám zalíbily, sžili jsme se s ní natolik, že jsme si říkali, že by se deska mohla nést v tomto duchu.
M: Vyjadřuje náš pocit, kdy nám není dvacet a jedná se už o naši desátou desku. Něco jsme natočili, zahráli… člověk se s tímto pocitem smíří a nemá už touhu si něco dokazovat, s někým soutěžit. Zjistíte, že váš život není žádná velká řachanda, ale na druhou stranu procestujete svět, uvědomíte si, že to tu není vůbec špatný, jak se nám snaží někteří lidé namluvit. Máte nadhled a srovnání a spousta problémů vám přijde žabomyších... Deska se nejmenuje "Hurá, chaha, je nám krásně", ale vystihuje aktuální pocity čtyřicátníků. Proto se jmenuje tak, jak se jmenuje.

vložte odkaz, text nemažte

Ve stejnojmenné písni je cítit nostalgie...
M: Ano, s tou také vznikla. (úsměv) Když jsem seděl v neděli večer u piána, polemizoval jsem nad tím, jestli vydáme ještě něco lepšího než povedený Rockfield, ale pak jsem si řekl, že je to vlastně jedno… Přišla na nás vyrovnanost. Člověk se smíří, ale nevzdá se. (úsměv)

SONGWRITING SE NÁM ZALÍBIL NATOLIK, ŽE JSME HO MUSELI PO MĚSÍCI ZOPAKOVAT 

Pamatujete si, která píseň vznikla poslední?
F: Poslední tři písně na albu vznikly v Anglii pod dohledem Alexe Daviese. Dostali jsme totiž nabídku od vydavatelství na songwriting, kde nám přidělí kluka, který s námi napíše písničku, dodělá ji a dá tomu určitý zvuk. Zároveň jste to stále vy, ale dá tomu něco svého. Zkusili jsme ho a bylo to pro nás velmi zajímavá zkušenost. Máme pocit, že výsledek dopadl dobře.
M: Chtěli jsme to zkusit, ale nic jsme od toho nečekali. Nám se to zalíbilo natolik, že jsme se tam za měsíc vrátili. Bylo inspirativní, že jsme potkali člověka, se kterým jsme si sedli, obohatilo nás to a posunulo dál. Po dvou dnech jsme si odváželi něco, co jsem si jen stěží před tím dokázal představit. Asi z toho bude další singl. Píseň zní jinak, jako kdyby ani nebyla od nás. Jeden novinář nám říkal, že když ji poslouchal, myslel si, že se mu to přehodilo na něco jiného. (smích)

RECENZE: Z nových Chinaski vám do pláče nebude, do smíchu ale také ne


Foto: Aneta Jodar

PŘI POULIČNÍM UMĚNÍ SE LIDI VYKŘÍČÍ PŘÍMO NA ULICI A NEZAVÍRAJÍ SVÁ DÍLA DO GALERIÍ

Album má zajímavý vizuál, který evokuje Ježíše...
M: Přesně tak to bylo myšleno.
F: Michal fotí po světě stencils (pozn. redakce: umění stříkané přes šablony).
M: Sbírám si to a napadlo mě, že bych mohl vybrat stencils ke každé písničce. Poskládal jsem to tak, že mi to prošlo. (smích) Tento Ježíš je z Prahy a přišlo mi to vtipné ve spojení s názvem naší desky, protože za naše hříchy to odpykal právě tento pán a v dnešní době už Ježíš není pouze vyřezaný ze dřeva a pověšen na kříži, ale je nastříkaný normálně na ulici na zdi. Slzy nemají být slzy, ale jedná se o barvu, která stekla, když ji nastříkali. Takže to vzniklo naprostou náhodou. Přišlo mi to jako hezký symbol, který nemá hlubší význam. Třeba u Není nám do pláče je lebka složená z růžových kytiček… a právě o tom to je. Jednou život stejně skončí, tak proč si ho neužít. Mám hrozně rád pouliční umění, nápisy, graffiti, protože se jedná o jazyk dnešní doby. Gerhard Richter v galerii je bezvadný, ale mám rád prostě to, co lidi vykřičí přímo na ulici a nezavírají svá díla do galerií.

Na desce se podílel producent Greg Haver, stejně jako na Rockfield. Netoužili jste po změně?
M: Na jednu stranu jsme šli do změny, protože tři písně nám dělal někdo jiný, ale s Gregem jsme si nesmírně padli do noty. Dokáže z nás vytáhnout to podstatné a zdůraznit to. S deskou Rockfield jsme nabrali druhý dech, kdy se nám podařilo kapelu znovu nakopnout a hrát "první ligu". Zjistili jsme, že Greg umí udělat dobrý Chinaski, ale když se chceme posunout jinam, tak musíme zaexperimentovat. Proto jsme chtěli ještě jednu desku dělat s ním, ale tu další už ne. Zkusili jsme Stefana Skarbeka, což je producent, který má diametrálně jiný přístup. Je precizní puntičkář, který má sešit se všemi písněmi rozepsanými do jednotlivých taktů. Přesně ví, co chce. Řešil to víc zvukově a šlo mu spíš o náladu i s tím, že tam budou chyby, protože je to pro něj milejší než bezpohlavní písně bez jiskry. Od nás už nikdo nic nečeká, natož abychom něčím překvapili… a s Alexem jsme zjistili, že to jde. (úsměv)

Který producentský přístup vám více vyhovuje?
M: To je píseň od písničky. Některá si žádá živelnější základ a některá naopak potřebuje jemnější, preciznější práci na doladění.
F: Nejlepší je, že pokaždé je to jiné. Snad nejvíc by se nám líbilo, kdyby každá písnička měla svého producenta. Pro nás je nová spolupráce zajímavá, protože jsme předchozích osm desek točili na jednom místě víceméně s těmi stejnými lidmi, teď je to strašně osvěžující změna.

LIVE: Chinaski křtili desku Není nám do pláče. Na lodi Cargo Gallery hráli jako zamlada

Natáčeli jste na mnoha místech, zbyl čas i na cestování?
M: Prvotní důvod byl, že jsme tam jeli koncertovat. Tak vznikl i Rockfield… Samozřejmě zbyl čas na nějaké výlety.
F: Ale zjistili jsme, že nás volné dny moc nebaví, že potřebujeme činnost. Například když byly tři dny volna, všichni jsme z toho byli akorát nervózní. 
M: Měl jsem i výčitky, že nejsem s rodinou. Navíc po letech jsem zjistil, že se mi pod tlakem dělá nejlépe. (smích) Předtím jsem byl vždy nervózní a vyklepaný a teď si říkám, že to nějak dopadne. (smích)

Můžeme se těšit na nový klip?
M: Včera jsme se o něm bavili, bude k písni Venku je na nule, která vyjde jako nový singl k desce. Jsme teprve na začátku a řešili jsme, jak ho pojmout. Měl by vyjít do prázdnin.

VOLNÉ LÉTO JSME NEMĚLI NĚKOLIK LET

Koncerty vás čekají až na podzim, nebudete mít "absťák" po hraní?
F: Potřebovali jsme pauzu, za posledních pět let jsme hráli opravdu hodně. Ještě jsme nezažili s našimi dětmi letní prázdniny, tak tentokrát si je poprvé užijeme.
M: Potřebujeme si odpočinout, potkat nové lidi, poznat nová místa…. Často se mi po koncertě stane, že toho mám plné zuby, ale pak třeba 14 dní nehrajeme a chybí mi to. Při tak dlouhé pauze budeme na hraní pořádně natěšení. (úsměv)

Když jsme u těch koncertů, na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
M: V pankrácké věznici. Když slavila výročí, hráli jsme pro padesát "nejvzornějších" vězňů. Bylo to dost depresivní… Ten pocit v momentě, kdy za vámi zaklapne mříž, je opravdu mrazivý. Příjemnější bylo, když jsme hráli v Hollywoodu na ulici pod palmami. Policajti nám zastavili dopravu, postavili jsme pódium a začali hrát… Nebo v podpalubí lodi. Taky jsme hráli pro vojáky v Kosovu, kteří nám za to byli opravdu vděčni.

Text: Hana Bukáčková, foto: Aneta Jodar

Témata: Chinaski, Není nám do pláče, Michal Malátný, František Táborský

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít