Vydáno 08.01.2021 | autor: Hana Bukáčková
Je to rok, co rock'n'rollová naděje Deaf Heart vydala singl Blood. Nyní k němu přibyl dlouhohrající debut Soft Heart Attack. Čtveřici muzikantů nechybí ambice, sebevědomí ani nadšení, sami sebe označují za zkaženou modrou krev rock'n'rollu. V rozhovoru své album popisují jako soundtracku lásky, randění, rozchodů i roku 2020.
ROZHOVOR | Deaf Heart: Chováme se jako spratci, aby lidi uvěřili, že to není póza
Jste ostřílení muzikanti, prošli jste různorodými projekty. Dalo by se říci, že jste superkapela. Jak jste se dali dohromady? Kde se protnuly vaše cesty?
Thomas: Lidé nám spíš říkají, že jsme děsivá kapela než superkapela. Setkali jsme se na narozeninový oslavě našeho společnýho kamaráda, který pozval kouzelníka, a my si řekli, že dokážeme udělat alespoň dvakrát tak lepší show.
Michael: Basáka Toma jsme přibrali na koncertě Slaves a potřebovali jsme alespoň jednoho sympaťáka, tak jsme vzali Adama.
Proč jsou vaše srdce hluchá?
Thomas: Od tý doby, co jsme pochopili, že láska je lež, tak naše srdce nic neslyší.
Michael: Za to se nám ale zlepšil čich.
Říkáte o sobě, že jste spratci. Je to póza, nebo jste takoví i v osobním životě. Jak se to projevuje?
Thomas: Chováme se jako spratci, aby lidi uvěřili, že to není póza.
Michael: Projevuje se to tak, že jsme přišli o veškerý kamarády.
Řekli jste, že je "nejdůležitější je se s tím prostě moc nes*at." Mysleli jste tím hudbu, nebo život obecně?
Thomas: Pro nás jsou hudba i život jedna a ta samá věc.
Vaším prvotním cílem byla renesance rock'n'rollu v Čechách. Jakým způsobem si tuto obrodu představujete?
Thomas: Naštvat co nejvíc lidí.
Michael: A že nás budou taky milovat. Rockovou hudbu tu stále ještě poslouchá celkem dost lidí, ale je třeba jim předvést něco trochu svěžího.
Proč se označujete za zkaženou modrou krev tuzemského rock´n´rollu?
Thomas: Protože můžeme.
Michael: Občas nám lidi říkají, že jsme arogantní a nemáme pokoru, tak jsme si to vyložili tak, že nám závidí, že jsme aristokracie místní scény.
Snažíte se věci dělat postmoderním způsobem. Co si mám pod tím představit?
Thomas: Že naše tvorba není jenom o hudbě, ale i o prezentaci jak naživo, tak v médiích.
Zpočátku vás bylo pět, teď už v sestavě není Sebastian. Budete hledat náhradu, nebo vám to takto vyhovuje?
Michael: Pátý člen možná časem zase přibude, nicméně v současnosti nás to nijak nelimituje. Na naši tvorbu to nemá žádný vliv.
První singly byly výhradně od Thomase. Posledních pět let se ale před scénou schovával a co se týče hudby, nic nového nevytvořil. Proč?
Thomas: Pět let jsem se sice schovával před scénou, ale celou dobu jsem tvořil a učil se produkci. Odešel jsem ze scény, protože jsem si potřeboval dát do kupy život.
Teď ale fungujete jinak. Skládáte spontánně společně s Michaelem. Prý jste se sestěhovali, abyste mohli tvořit kdykoli se vám zachce. Je to pravda? Kolik jste za tu dobu složili písní? Neměli jste už ponorku?
Thomas: Ano, byl to jeden z důvodů. Hlavním důvodem bylo, že jsme se do sebe zamilovali a chceme se vzít.
Michael: Napsali jsme zatím jen jednu skladbu, ale je strašně dobrá. Ponorku? Nemáme ani motorku!
Na co kladete důraz, když skládáte písničku? A jaký máte postup?
Michael: Klademe důraz hlavně na heslo, ke kterému přijdeme poté, co se úplně zdemolujeme. To si pak následně vytetujeme, vybereme náhodný akordy, a pak to jen stačí dotáhnout k tomu hitu.
Pojí vás cynismus. Jak se projevuje?
Michael: Jsme furt single.
Promo fotky pochází z vašeho obýváku. To si tak čmáráte normálně po stěnách?
Thomas: Bohužel je to pravda. Guilty as charged. Debbie například říkala, že nám to tu smrdí kočkama, který ale nemáme.
Oba i s baskytaristou Tomášem máte vytetované logo kapely. To jí tak věříte? Kdo logo vymýšlel?
Thomas: Z kapely prostě něco bude! Když už jsme si nechali logo vytetovat.
Michael: Prvotní nápad měl Adam a my jsme to pak s Thomasem sečmárali do současný podoby.
Kérek máte více. Předpokládám, že každá má svůj příběh. Řeknete mi nějaký?
Michael: Například máme oba nad kolenem vytetovaný Goner Since Birth – podle toho jsme pak v jarní karanténě napsali skladbu na naši desku. Těch příběhů je moc.
Deaf Heart interview: Nejlepší rockový kapely nebyly extra pokorný
Thomasi, vy se mimo hudbu věnujete právě tetování. Tetuje i váš brácha, který stojí za nápisem "blood" ve vaší puse. Dostal jste se k tetování díky němu?
Thomas: Jakmile jsem začal sbírat kérky, tak mě to začalo fascinovat natolik, že jsem se to chtěl naučit. Základy jsem získával u svého bráchy v Needle Tattoo.
Před pár dny vám vyšel debut Soft Heart Attack. Jak jste přišli na název, a jak deska vznikala? Čím vám deska zničila život, jak tvrdíte v tiskovce?
Thomas: Jeden z nás ležel na zemi a z nějakýho důvodu si nepamatujeme, kdo to byl. Vypadalo to na infarkt. Nakonec bylo vše v pohodě, šlo jen o jemnej infarkt. No ambulance required.
Michael: Abychom mohli tuhle desku dodělat, tak jsme museli pohřbít několik vztahů.
Deset tracků na desce popisujete jako soundtrack k láskám, randění, rozchodům i roku 2020. Co vás nejvíce ovlivnilo?
Oba: Prymula.
Text: Hana Bukáčková, foto: Čestmír Jíra, Štěpán Svoboda, archiv kapely
Témata: Deaf Heart, Blood, Soft Heart Attack
