RETRO 90s| Pepa Vojtek (Kabát): Na dovolenou v zahraničí nemám peníze

Co bys řekl k desce?
Je tam čtrnáct věcí, ale vlastně si nejsem jistý, možná dvanáct, to je jedno. Točili jsme ji dva tejdny a tejden míchali. Krulich, Váňa a Špalek dělali muziku, Špalek psal texty. Podle těch prvních, co napsal, jsem si myslel, že to bude směřovat někam jinam. Nakonec to zase vyplynulo do tý naší klasiky, ale jsou tam i světlé výjimky.

Která věc ti nejvíc sedí?
Všechny. Kdyby se mi nějaká nelíbila, tak bych ji samozřejmě nezpíval. Mně se ta deska v podstatě líbí celá.

Kabát interview: Průměrnou desku můžeš vydávat každej rok, ale to nechceme a nikdy jsme to tak nedělali

Obal bude zase od Urbana?
Ne, i když malovanej bude, ale od Plzeňáka Petra Bauera. Prostě klasika.

Víš už, ke kterým věcem se bude točit klip?
Já jsem úplně klidnej, a k tý country – Colorado.

Jedna z písniček je na Kabát překvapivě pomalá. Co vás vedlo k jejímu natočení?
Je to příběh podle skutečné události a ten název je asi Starej bar.

Podle toho, co říkáš, to vypadá, že zatím k žádnému velkému posunu stylu na Coloradu nedošlo.
Furt je to Kabát, nevím, co dodat. Až udělá někdo z nás sólovou desku, pak to bude o něco zajímavější.

Znamená to, že se na ni chystáš?
Nepovím!

Příběh českého hitu: Kabát - Brousíme nože

Změňme tedy téma. Co dovolená?
Dobrý, byli jsme ve Sloupu v Čechách, protože na zahraničí nemám peníze ani chuť, cizí jazyky neovládám, a proto se nejlíp cítím doma.

Nevadí ti v těchto momentech, kdy chceš mít klid, popularita?
Třeba na dovolený jsem chtěl být inkognito, ale nepovedlo se, odhalili mě. Na druhou stranu to byla výhoda, že jsem nemusel platit kemp. Když na mě lidi pokřikujou v dobrým, tak mně to nevadí.

Předpokládám, že po vydání desky pojedete turné. Už je známá předkapela?
Možná Motorband, Asakra nebo jedna kapela z Ostravy.

Na jeviště chodím střízlivej

Stane se ti někdy na koncertě, že zapomeneš text?
Úplně běžně. Už mi ta paměť po tom množství vypitýho alkoholu tak dobře neslouží jako třeba patnáctiletýmu študákovi. Když jich na koncertě zpívám třiadvacet, tak je to jak malá knížka, a pak se stane, že něco vypadne. Ale díky tomu, že hrajeme už tak dlouho, tak to vždycky nějak zadrmolím a hodím na zvukaře.

Máš ještě vůbec strach, když jdeš na jeviště a víš, že tě jistí manažer, technika a podobně?
Strach? Spíš trému, zpočátku, než člověk vyleze, mám takovej divnej pocit, než se to spustí, a kontroluju, jestli všechno funguje. Ale strach z lidí určitě ne. Byly doby, kdy jsme se báli, že nepřijdou, ale teď chodí, tak je to dobrý.

Spadl jsi někdy z pódia?
Jo, jednou, ale bylo to na začátku, kdy mě stáhli lidi. Jinak na jeviště chodím střízlivej, neboť jak jsem říkal, texty jsou dlouhý a nalitej člověk si pamatuje úplný prd.

Nevadí ti, že jako jediný člen Kabátu jsi na jevišti pořád v pohybu a ostatní to pojímají dost staticky?
Hele, jsou plnoletý, ať si dělej, co chtěj. To je každýho věc. Jestli se Krulich cítí tak starej, že se nemůže hejbat, to nevím. Oni se hýbou, ale spíš míň. Třeba Hurvajs se hejbe za bicíma, jenomže to není vidět. Oni jsou takový líný vši!

Text původně vyšel v časopisu Report č. 9/1994. Prolistujte si celé číslo.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.  

Text: Veronika Krátká, foto: archiv iREPORTu
Témata: Kabát, Josef Vojtek, Milan Špalek, Ota Váňa, Tomáš Krulich, Radek Hurčík