ROZHOVOR | Kabát: Málem jsme to zabalili, pomohl nám Petr Janda

Na co se mohou těšit fanoušci, kteří se chystají na Po čertech velký turné? V létě jste jeden koncert ze šňůry odehráli na Vysočina festu, kde jste natočili i klip k písničce Oni...
Vojtek: Jo, natočili jsme nový klip pro fanoušky, protože jsme měli z poslední desky jen jeden. Na Vysočina festu je pódium jasně daný. Na našich koncertech na zimních stadionech to bude úplně jiná liga. Máme zcela nový pódium, a i pro nás to bude na prvním koncertě překvapení.
Špalek: Teď je to pro nás složitější, protože minulou šňůru jsme jeli bez obrazovek. Teď ale máme pojízdný obrazovky, které se pohybují, jsou tam mraky motorů, takže to je technicky dost náročný. To je ale mimo kapelu, pro nás je důležité pouze to, aby nám nepřekážely, aby třeba někoho nepraštily do hlavy. (smích) Čím větší pódium, tím větší možný průser. Bicí jsou vyjíždějící, zkrátka plno vychytávek.

Kabát zatopil v Plzni pod kotlem, na zimním stadionu přehrál největší hity

Máte pro fanoušky nějaké překvapení? Třeba písničku, kterou jste ještě nikde nehráli?
Krulich: Budeme hrát písničku Oni, kterou jsme kromě Vysočina Festu nikdy nikde nehráli.
Špalek: Tím že jsme pětatřicet let na scéně, tak je to daný. Hrajeme mix největších hitů a oprášili jsme i některé starší fláky. Třeba Porcelánový prasata jsme nehráli takových deset let. Už nám to bylo blbý zpívat, že to všechno rozbijem, protože my bychom už nic v našem věku nerozbili. (smích) Ale tentokrát to tam dáme, jenom tak z nostalgie. Budeme hrát šestadvacet písniček.

To vidím tak na tříhodinový koncert (smích)...
Vojtek: To né, je to pod dvě hodiny, my ty songy máme krátký.
Špalek: Byl jsi někdy na tříhodinovém koncertě? Já jsem byl na AC/DC, kteří mě fakt bavili, a ke konci jsem měl problémy se zády. V našem věku na nás už chodí přeci jen starší ročníky, takže my je nebudeme trápit tři hodiny. (smích)

Budete hrát i písničky z posledního alba?
Vojtek: Pouze jednu, Rumcajse. Jak říkal Milan, tím, že jsou to výroční koncerty, tak musíme pečlivě vybírat. Kdybychom hráli z každé desky pět songů, tak jsme tam fakt ty tři hodiny.
Špalek: To máš dvanáct desek krát pět, to by bylo šedesát písniček.

Turné bude mít i čtyři zastávky na Slovensku. Jací tam jsou fanoušci?
Vojtek: Oni jsou veselejší, živější, vstřícnější...
Špalek: Opilejší...
Vojtek: Tím jsem možná měl začít. (smích) Atmosféra je vždycky skvělá. Budeme hrát na čtyřech zimních stadionech - Bratislava, Poprad, Košice a Zvolen.

Místo Olomouce nakonec budete hrát v mnohem menším Prostějově.
Špalek: Nešlo to jinak. Chtěli jsme v Olomouci, ale tam není zkolaudovaná hala, takže se město seklo, že to nejde. Přitom se tam nějaké kulturní akce pořádají.
Vojtek: To byl úplně poslední koncert turné 2022 a bylo tam pět stupňů. Říkali jsme si, že když přežijeme tohle, tak už přežijeme všechno. Nový moderní stadióny jsou v pohodě, tam můžeš být klidně v tričku.
Špalek: Je fakt, že tam bylo tak narváno, že se lidi potili, až jim šla pára od huby. Tam podle mě museli být po koncertě všichni marod, když odtamtud odešli.

Po čertech velký turné neminulo ani Brno. Kabát s fanoušky oslavil 35 let na scéně

V Brně a v Praze budou nakonec koncerty dva?
Vojtek: Byl tak velký zájem, že se koncerty přidávaly v Brně a Praze.

Zaslechl jsem, že chystáte nebo plánujete novou desku. Už máte připravený dostatek písniček v šuplíku?
Krulich: Plánujeme, plánujeme. Plánovat je třeba vždycky. V šuplíku už něco je...
Špalek: Ale zatím nejde ten šuplík otevřít. (smích)
Vojtek: Máme výhodu jako starý party, Katapult, Olympic a podobně, že lidi chtějí slyšet na koncertech hlavně starý pecky. Ty, který maj zažitý...

Kromě videa k písničce Oni byl vaším posledním klipem Rumcajs miluje Manku, který dělal Michal Skořepa. Proč jste oslovili zrovna jeho?
Špalek: Byl producentem naší poslední desky, jezdil do studia nám do toho mluvit...
Krulich: Jezdil nám do toho p*čovat. (smích)
Špalek: Jezdil nám p*čovat do muziky. A přitom nám nabídl, že nám natočí klip. On to má fakt zmáklý, je šikovnej, má plno skvělých nápadů, tak jsme toho využili.
Vojtek: Hlavně jsou to chlapy o generaci mladší, takže na to mají jiný pohled. Kdybychom dělali se stejnýma vykopávkama jako jsme my, tak je to furt stejný.
Špalek: Producent kolem šedesátky u toho většinou usne. (smích)
Krulich: Pokud nemá nabitej kardiostimulátor. (smích)
Špalek: A když usne on, tak my spíme taky. Protože my potřebujeme někoho, kdo nás probudí.

Máte své oblíbené nahrávací studio? Já dělal rozhovor s Chinaski, a ti nahrávali svoje desky většinou pokaždé někde jinde, ve Walesu, na Novém Zélandu, v Norsku. Pořád za nahráváním cestují...
Vojtek: Proto se to taky nedá poslouchat. (smích) Možná by se nad tím měli zamyslet, jestli to nejsou vyhozený prachy za letenky. (smích)
Špalek: My jsme hodně desek točili v Sonu, předtím u Petra Jandy v Propasti, čtvrté album jsme točili u Miloše Dodo Doležala, a s novou deskou ještě uvidíme, to je ještě ve hvězdách...
Krulich: Teď pojedeme na Novej Zéland a do Norska. (smích)
Hurvajs: Zkoušeli jsme zajet do Německa a smíchat album tam, ale nakonec se zjistilo, že to ze Sona vyšlo líp...
Špalek: Tak to byl zájezd jen na jeden den… Němci nejprve museli poznat, co hrajeme, a navíc vůbec nerozuměli tomu, co zpíváme. Točit v cizině je pro nás složitý. Třeba Američani jsou zvyklí zpěv takzvaně zatahovat do muziky, ale u nás chtějí lidi slyšet, co zpěvák zpívá. U nás je to naopak, my musíme mít zpěváka trochu vytaženého.

Vzpomenete si na vaše úplně první natáčení ve studiu? Pokud se nepletu, bylo to právě v Propasti u Jandy…
Vojtek: Poslali jsme mu demáč, tak jako mraky jinejch kapel. Petr nám tehdy říkal, že toho měl plnou krabici, a postupně to poslouchal. Doma, nebo třeba v autě. Vybral nás společně s jinýma na kompilaci Rockmapa 2, ale čekali jsme docela dlouho. Ozval se. Zazvonil telefon a já jsem tenkrát ani neveřil, že je to on...
Špalek: Nějakej dabér... (zkouší napodobit jeho hlas) Tady Petr Janda... Ale pravdou je, že on nám obrovsky pomohl. Tenkrát jsme byli trochu rozpití, navíc nebylo příliš kde hrát, byli jsme v takovým divným meziobdobí. Vypadalo to, že to zabalíme. A když nám zavolal, že se mu to líbí, a ať to přijedeme natočit, tak nás dal vlastně tak trochu znovu dohromady.

V té době jste ale ještě byli v jiné sestavě, například s vámi hrál Jirka Bušek. Potkávate se ?
Špalek: Už ani ne. Jirka je, myslím, z Rumburku, každý už bydlíme jinde...
Vojtek: Jirka, myslím, založil nějaký Kabát Revival, na mě to občas vyskočí na YouTube...

Pamatuji si jeden z vašich prvních koncertů, mohl to být tak rok 90-91, já měl opušťák z vojny. Hráli jste ve Starém Kolíně a vzpomínám si, jak mě dostalo, když tady Pepa Vojtek šplhal po lešení pódia...
Vojtek: Joo, tak to si pamatuju, tam jsem vylezl na tyč, uprostřed pódia, to jsem měl ještě takové kraťasy a bílé tričko. To bylo moc veselé období. To jsme ještě hráli něco jako „thrash metal“.

A pak další legendární koncert v Břeclavi s Debustrolem, ti se tam tenkrát tak zlili, že nebyli na tom pódiu schopní ani stát...
Špalek: Tak to si zase pamatuju já, to jsme tam byli ještě právě s Buškem, a zůstali jsme tam s ním. Ujel nám tehdy autobus, náš autobus, se kterým jsme jezdili. Vy jste přeci říkali tomu řidiči: Ještě tady nejsou náš basák a kytarista. A on na to: To je mi úplně u prdele. (smích) A my jsme zůstali v Břeclavi v trenýrkách, věci jsme měli v autobuse. Tak jsme si říkali, co budeme dělat, a nakonec jsme jeli načerno vlakem zavření na hajzlu, protože jsme neměli prachy na jízdenky. (smích)

Jak vznikají tvoje texty, Milane? Tvoříš je na hotovou hudbu? Všiml jsem si, že se v nich často objevují pohádkové motivy – Rumcajs, Manka, draci, čerti, peklo a podobně. Jak moc tě při psaní textů ovlivňují pohádky, ale třeba i fantasy a sci-fi?
Špalek: Pohádky nás ovlivnily hodně, protože jinde ve světě to maj jinak. Čert je čert, je zlej. Čerti je hodní jenom v Česku. Jsou blbí, hodní, žerou kyselý zelí a hrají karty. Jinak co se týká tvorby textů, tak většinou kluci přinesou na zkušebnu nástřely těch pecek, Hurvajs doplní bubny, Josef něco tzv. svahilskou hatmatilkou nazpívá, a já pak na to vymyslím text.

Stalo se ti, Pepo, že jsi nějaký Milanův text odmítl?
Vojtek: My už jsme na sebe s Milanem tak zvyklí, že já s jeho textama nemám problém. Dělá je takzvaně přímo do huby. Ale tím, jak dělám i jiný projekty, třeba muzikálový, tak oceňuju Milanovu preciznost textů. Muzikálový texty třeba od Fanánka nebo i jiných (aby se držely danýho tématu) jsou někdy hodně krkolomný. Milan si s tím dává fakt práci a do poslední chvíle ten text nepustí.
Špalek: Aby nedošlo k mýlce, Fanánek píše dobrý texty, je fakt dobrej textař, pro Tři sestry píše dobře. Ale pak dělá i texty na zakázku, a já osobně kdybych dělal texty na zakázku, taky by to nebylo ono.

RETRO 90s| Pepa Vojtek (Kabát): Na dovolenou v zahraničí nemám peníze

Oslovili jste i nějaké jiné textaře, aby vám něco napsali?
Špalek: Jojo, párkrát se to stalo. Nějaký text nám napsal třeba Homola z Wohnoutů nebo Tomáš Hájíček. Robert Kodym nám napsal nějaké nápady...
Špalek: Taky Josefova manželka nám něco napsala, v začátcích...
Vojtek: Později už ne.

Jedno z vašich alb se jmenuje Čert na koze jel a obal vypadá, jako by na něm byl vyobrazen Václav Klaus. To byl záměr?
Špalek: To kreslil náš kamarád Martin Lebka, to je fakt na první, čert na koze. Fakt to tak vypadá, že je to Klaus, pár lidí nám to už říkalo. Ale záměr to nebyl.

V roce 2017 jste dostali Zlatého slavíka, kterého jste ale potom vrátili kvůli kapele Ortel. Jaký byl důvod? Znali jste se s nimi?
Špalek: Vůbec. Já jsem toho chlapa ani nikdy naživo neviděl.
Vojtek: Já jsem ho jednou potkal na pumpě. Jako na benzínce. Ale jinak se vůbec neznáme. Nám to pouze nepřipadalo fér, to je celý. Lidi přeci mají právo hlasovat pro toho, kdo se jim líbí. To jsme pak tady nemuseli cinkat klíčema.
Špalek: Pořadatelé to svedli na to, že nabádal na sociálních sítích své fanoušky, aby pro něj hlasovali, a že to tedy nebylo fér. Ale to je přeci nesmysl, vždyť každej nabádá fanoušky, aby pro něj hlasovali. Když je Slavík, tak všichni píšou: Pošlete nám hlas. To by pak museli vyházet všechny kapely.
Špalek: Nám v principu nešlo vůbec o Ortel, ale o to, jak se k tomu my jako kapela postavíme. Aby to nevypadalo tak, že si Kabát vzal nějakou cenu, která nám nepatří. Tak jsme ji vrátili a chtěli přepočítání hlasů, pak se i na základě toho Slavík na několik let zrušil.

Nevěřili jsme, že na Vypich přijde tolik lidí

Když se vrátíme ke koncertnímu turné – dokážete vypíchnout nějaký koncert, který pro vás byl za těch pětatřicet let nejstěžejnější?
Vojtek: Já si myslím, že takový zlomový koncert byl na Barče, kulturní dům Barikádníků v Praze ... A pak dva velký koncerty na Vypichu, 2009 a 2014.
Krulich: Určitě na Barče. To byl náš první samostatný koncert mimo okres Teplice. Odehrál se krátce po vydání prvního alba Má ji motorovou, lidi už v Česku trochu věděli, kdo je to Kabát.
Vojtek: My tam hráli asi měsíc před tím samostatným koncertem společně s kapelou Autogen, a tam bylo tak 500 až možná 700 lidí. To bylo ještě před vydáním první desky, to nás ještě nikdo moc neznal. No a pak jsme vydali první album a za měsíc tam hráli znovu, a už tam byly tak dva tísíce lidí. Tisíc uvnitř, a ještě asi tisíc venku. Způsobili jsme úplný dopravní kolaps. Myslím, že právě to byl ten zlomový okamžik, kdy jsme vešli do většího povědomí.
Špalek: To nás skoro vystrašilo. A potom první koncert na Vypichu. Nevěřili jsme, že tam přijde tolik lidí.
Krulich: Tenkrát jsme se dokonce vsadili, že na Vypich tolik lidí nedorazí. My potřebovali kolik? Třicet tři, myslím, třicet tři tisíc lidí, abychom byli s náklady na nule. Abychom si tam zahráli alespoň zadarmo a nemuseli nic doplácet.
Hurvajs: Tam byl aparát od Rammsteinů, z ciziny, proto to bylo tak drahý...
Špalek: Fakt jsme do poslední chvíle neveřili. A když jsme pak viděli ty davy, to bylo něco šílenýho.

Jak se vám hraje na takto velkých koncertech? To musí být velký rozdíl oproti hraní v menších sálech, třeba pro bubeníka, rozdíl mezi venkovním a vnitřním koncertem...
Hurvajs: Hele, já mám „inýry“ (In Ear, sluchátka v uších, pozn. red.), takže mi je to vlastně jedno.... Ale... Co jsem to chtěl říct? Jo, už vím. Že mi to je vlastně jedno. (smích) Já tam stejně nejsem vidět. Jsem zasypanej bubnama, já vidím tak tři čtyři řady, světla mi svítí do ksichtu, takže je mi to fakt jedno.
Špalek: Já si pamatuju, že když jsme s těma „inýrama“ začínali, tak Hurvajs to úplně odmítal. Prý: Já s tím hrát nebudu, já to nechci na uši. A teď bez toho nedá ani ránu.
Hurvajs: Já si na ně tak zvykl, že teď už bez nich ani hrát neumím. Ale zpočátku to byl problém, tlačily mě v uších a přišlo mi, že když hraju se sluchátkama, nemá to koule.
Vojtek: První in-eary byly špatný, neměly ani pořádný basy, navíc se vždycky zalily potem. Dneska už je to obrovský rozdíl, hrajou skvěle. Mně to hodně pomáhá se zpěvem. Že se člověk nevyřve. Je sice hezký, když máš tlak z odposlechů, ale já se před tím furt jakoby s kapelou pral, kdo bude hlasitější, pořád přidáváš a přidáváš. Teď mám v uších super zvuk a jsem spokojený.
Krulich: Taky se trochu proměnila naše hudba od dob, kdy jsme začínali a hráli bez toho. Měli jsme vyřvávací refrény, jako třeba Žízeň nebo Děvky ty to znaj, kde šlo o to, aby to mělo koule a tlak. Dnes se už více snažíme o zpěv a melodičnost, a bez toho bychom to už nikdo z nás nedali. A navíc… Někdy tě atmosféra koncertu tak strhne, že chtě nechtě zrychluješ, kdežto dneska jedeme přesně, takzvaně na klik.
Špalek: To jsme kolikrát tak zrychlili, že potom Josef nestíhal zpívat. (smích)

Dneska jsme v Brandýse nad Labem na vaší poslední zkoušce před turné – zkoušíte tady pravidelně? A jak často?
Vojtek: My máme svoji zkušebnu v Teplicích, na fotbalovém stadionu. Já to mám z Prahy kousek Jsem tam cca za dvě hodiny

V Teplicích na fotbalovém stadionu vám vyšli vstříc a udělali vám tam zázemí? Tam zkoušíte kde?
Špalek: Nabídli nám to a my jsme časem zjistili, že nám to tam vlastně vyhovuje. Nechtějí za to ani peníze.
Vojtek: Jediný problém je, že tam jsou kanceláře, takže můžeme zkoušet až od čtyř odpoledne.

Vy jste tepličtí fotbaloví patrioti, nazpívali jste klubu i hymnu...
Krulich: Jo, to jsme, já chodím na zápasy docela pravidelně, se synem. Má dres, šálu... Tu hymnu jsme jim jen trochu upravili, nic moc jsme tam neměnili, jen se doplnila jedna sloka.

Nejspíš jste i hokejoví fanoušci, před lety jste hráli i jednu svou písničku před zahájením Mistrovství světa v Praze...
Krulich: Znáš chlapa, který nekouká na hokej? Obzvlášť, když je mistrovství. Oni nás tehdy oslovili a nám to přišlo jako dobrý nápad.
Vojtek: Hráli jsme tehdy Brousíme nože, ale pro nás to byla docela prestižní věc.

Vy máte i zkušenost se soutěží Eurovision Song Contest, kde jste ve finských Helsinkách reprezentovali Česko v roce 2007. Jak na to s odstupem času vzpomínáte, dalo vám to něco a nepřehodnitili byste dnes učást na této akci?
Krulich: My z toho máme zkušenost takovou, že se nemáme srát tam, kam nemáme. (smích)
Vojtek: My tam tehdy skončili úplně poslední. Ale byli jsme vybraní, prolezli jsme sítem, vyhráli jsme český kolo, tak jsme tam prostě jeli. Zahráli jsme si v Helsinkách i v klubu, tam hrála nějaká místní parta, tak jsme se s nima přes tlumočníka dohodli. Oni nám půjčili aparát a bylo super.
Špalek: Ti lidi v tom klubu pařili neskutečně, tančili na stole, to byli nějací Češi, ale i ti Finové zkoušeli češtinu, když nás slyšeli. Neskutečný.

Udržujete ještě vztahy s kapelami, se kterými jste v devadesátých letech začínali?
Krulich: Když se potkáme na nějakém fesťáku, tak pokecáme. Třeba s Wanastovkama, to jsou asi takoví naši největší kámoši.

Vy jezdíte turné většinou sami. Dávali jste někdy v minulosti možnost zahrát si s vámi nějakým předkapelám?
Vojtek: Na Vypichu s námi hrála dánská kapela D-A-D, to bylo naše přání. Tak je náš managment zkontaktoval a odehráli s námi nakonec dva koncerty, ještě jeden na Slovensku na Top Festu.
Špalek: Dříve jsme to normálně dělali, že jsme měli předkapely. Ale teď už to kvůli velkýmu pódiu a technice nejde. Techniku tam dát, a pak ji bourat, to už teď prostě nejde.
Vojtek: My jsme třeba měli kdysi předkapelu Alice. Ale také s námi jezdili Doga nebo Krucipüsk. Občas jsme to dělali, ale to bylo dřív.

Ahoj Oto (Ota Váňa dorazil na motorce z jiného rozhovoru). Když jsem jel za vámi, poslouchal jsem tě v Rock rádiu. Jak ty se těšíš na turné?
Váňa: Ahoj, ale jo, těším. Na rozdíl od Milana. (smích)
Špalek: Já se taky těším, ale zároveň vím, jaká je to dřina.

Jasně, ale odehrajete dvacet koncertů, a pak máte zase čtvrt roku klid...
Vojtek: To někdy i víc. Příští rok máme už naplánovaný, v létě nás čeká turné po Hradech. A já mám ještě role v divadle.

Dá se divadlo zvládnout společně s koncerty s kapelou?
Vojtek: Ale dá. My jsme na jednu roli tři, takže se to dá domluvit, je to variabilní. Navíc dneska muzikály už tolik nefičej, už se hrajou třeba jen víkendy, ne jako dříve.

Vystupuješ také v Rock Opeře?
Vojtek: Ne. Nabízeli mi to, ale když jsem se zeptal, kolikrát to hrajou, tak řekli, že jednou max. dvakrát za rok. Řekl jsem, že ne, to se učit nebudu. (smích) Já mám dvě domovské scény, a to jsou Divadlo Hybernia a Divadlo Broadway hned vedle. Znám oba majitele dlouhý léta, tam jsem spokojený.

A nejoblíbenější role?
Vojtek: To je těžký. Teď hraju v muzikálu Trója, krále Méneláa, co mu ukradli  ženu Helenu... To mě docela baví. (obrovský smích) Hlavně tam většinu hudby dělal Marcus Tran, udělal mi dvě úplně nádherný rockový pecky. Takže já jsem tam vlastně za takovýho záporně kladnýho hrdinu. A moje žena je úplná kráva, že odešla s takovým blbem (Paridem).
Špalek: Musíš ale dodat, že pořád mluvíš o muzikálu. (smích)
Vojtek: Jo, to jo. (smích) Pro mě jsou muzikály hlavně hlasový trénink. Každý naše tour je pro hlasivky pořádnej záhul. Navíc jedeme v říjnu a listopadu. To je ta nejblbější doba všude samej vir a nákaza.

Oto, kde tě napadají nejlepší kytarové riffy?
Váňa: Tak já myslím, že to máme s Tomášem podobné, všechno si nahráváme, a jak si na kytaru hraješ, něco z tebe občas vypadne. (smích) Důležitý je nápad. A když si myslíš, že je ten nápad dobrej, tak ho přineseš do kapely. To je jako když jdeš na houby, taky nesbíráš všechny, ale sebereš jenom ty jedlý. Je to prostě náhoda, kdyby na to byl recept, tak to může skládat každý. A ještě většinou platí, že když si řeknu tak, a teď jdu něco vymyslet, tak mě nenapadne nic.

A stalo se vám, že jste se kvůli nějaké písničce při skládání pohádali nebo třeba porvali?
Váňa: Ty jo, tak to asi ne. U nás to funguje tak, že autor přinese celou písničku. Je nás v kapele pět a každej se k tomu vyjádří. Hodně do toho kecá hlavně Milan, protože dělá texty, tak to tam taky potřebuje napasovat. Proto je taky dobrý a častý, že si kapely na nahrávání berou producenta, protože ty jako autor jsi mnohdy zaujatý. Dělaj to tak třeba i Rolling Stones a další legendy, a většinou si berou mladý producenty.
Vojtek: My třeba měli Michala Skořepu, nebo nám dělal producenta Jarda Helešic,  A on přijde a řekne – já bych to zahrál takhle. Má na písničku jinej pohled, a když se to dá pak do kupy, tak z toho vyleze skvělá pecka.
Krulich: Třeba ten Skořepa je mladej člověk plnej energie, a to jsme potřebovali. Trochu provětrat tu zatuchlinu. (smích)
Vojtek: Když jsme natáčeli klip s ním, to bylo až neuvěřitelný. Všechno programoval a točil, to my bychom nikdy nedali dohromady.

Poslední otázka k turné - máte před koncertem nějaké rituály?
Krulich: Tak já si musím hlavně rozhejbat zápěstí. Taky mě táhne na šedesát, takže procvičit to musím.
Vojtek: My máme výhodu, že nemáme žádnou předkapelu a do haly jedeme chvíli před koncertem. Zhruba tak hodinu, převlíknout a rovnou na pódium.

Text: Aleš Materna, foto: Jiří Linhart, David Zámečník, archiv iREPORTu
Témata: Kabát, Josef Vojtek, Tomáš Krulich, Ota Váňa, Milan Špalek, Radek Hurčík, Po čertech velký turné