RETRO 90s | Kabát: My jsme v rádiu a televizi nikdy nebyli a nebudem, ani se tam nehrnem

Vydáno 06.11.2025 | autor: iREPORT

Kabát vzal fanoušky v roce 1995 do Země plné trpaslíků. Své čtvrté studiové album natáčel ve studiu Hacienda Miloše „Dodo“ Doležala, který nahrávku také produkoval. Zajímavostí je, že se původně mělo jmenovat Sněhurka je negr. To však neprošlo cenzurou. Kapelu tehdy vyzpovídala naše redaktorka Veronika Krátká. Jak v té době Josef Vojtek a spol. vnímali kritiku? Bez jakých skladeb by Kabát nebyl Kabátem? A jakou píseň z nahrávky členové formace z Teplic tipovali na hit? Dozvíte se v dobovém rozhovoru.

RETRO 90s | Kabát: My jsme v rádiu a televizi nikdy nebyli a nebudem, ani se tam nehrnem RETRO 90s | Kabát: My jsme v rádiu a televizi nikdy nebyli a nebudem, ani se tam nehrnem

Asi tak týden po vydání trpasličího opusu jsme s manažerem Kabátu Jirkou Sokolem frčeli v jeho fordu naloženém aparaturou, kterou kapela používala při natáčení svého čtvrtého alba v Doležalově žirovnickém studiu Hacienda. "To máme dneska pěkně,” libovali jsme si a blížili se k Teplicím. Jenomže jakmile jsme měli lázeňské město na dohled, zatáhlo se a všechno nasvědčovalo tomu, že konec světa je tady.

RETRO 90s| Pepa Vojtek (Kabát): Na dovolenou v zahraničí nemám peníze

"To je smog, tady je to normální," komentoval nebe jako bota Jirka. "Taky mohli ty Teplice postavit někde na venkově, kde je čistej vzduch," pomyslela jsem si a tuto teorii ani nestačila ventilovat, protože už jsme byli u školní budovy, kde Kabáti zkouší. Vzápětí se mi naskytl mimořádný pohled na naši rockovou špičku, jak se zčásti oblečená do slušivých tepláků lopotí s aparátem z fordu kamsi do suterénu. Neobyčejnou vynalézavostí v oboru, jak odnést co nejméně pokud možno nejlehčích věcí přitom vynikal bubeník Hurvajs.

Když si rockeři otřeli zpocená čela, rozhodli se, že k natočení rozhovoru bude nejvhodnější nedaleký hostinec Na konečné, kde jsme se za pár minut usadili. Tady se Hurvajs vžil do role tichého společníka odmítajícího jakkoliv obohatit interview svými názory, ale říká se "mlčeti zlato", a to se mu nakonec vyplatilo. Zatímco se mi trojice Krulich, Špalek, Váňa snažila vysvětlit podstatu svého hudebního snažení, Hurvajsovi se povedlo vymámit z manažera volňáska na Ozzyho.

Také Vojtek, obvykle mluvčí kapely pro styk s médii, se tentokrát od hovoru nenápadně distancoval, raději dal přednost pití piva a uzenému se šesti a špenátem. Atmosféru lokálu dotvářel zřejmě teplický spolek neslyšících, vládnoucích ovšem mimořádně silnými hlasy. A tak za neustálého hulákání: "Co, cože a co říkáš?", vznikal tenhle rozhovor. Pokud jsem něco přeslechla a tudíž nezaznamenala, váženým rockerům se touto cestou omlouvám.

Splnily se vaše představy, jak má deska znít poté, co jste vyměnili studio Propast za Haciendu a Tomáše Vrába za Miloše Doležala?
Váňa: My jsme chtěli tu desku dostat někam dál, aby byl znát nějaký posun. Když jsme slyšeli nahrávky, které vznikly u Miloše, zdálo se nám to dobrý. Ta deska je lepší tím, jak je zahraná, protože jsme vyhranější, a taky se tam po zvukový stránce dostalo spoustu věcí, o kterých jsme předtím nevěděli.

Slavné kapely předtím, než prorazily: Dlouhovlasý Chester z Linkin Park i opravář telefonů Pepa Vojtek z Kabátu

Do jaký míry vám Dodo zasahoval do natáčení?
Krulich: Takovej kompromis to byl.

Věci na desce jsou úplně nový nebo jste vytáhli nějakou starší skladbu z šuplíku?
Krulich: Akorát "Láda" je starší, tu písničku udělal Milan ještě na vojně.

Který skladby považujete za zásadní, bez kterých by Kabát nebyl Kabátem?
Krulich: Podle nás jsou zásadní všechny. Kdyby byla nějaká nezásadní, tak ji nedáme na desku!

Co tipujete za největší hit nového alba?
Krulich: Tak teda pojď, tu tipuju já.
Špalek: Já taky.

Příběh českého hitu: Kabát - Brousíme nože

Nedávno jste pod vedením Whiskeyho z kapely Slobodná Európa točili klip k Dávám ti jeden den. Jak to probíhalo?
Váňa
: Dobrý, akorát tam byla strašná zima.
Krulich: Točili jsme to v takový starý kotelně v Bratislavě.

Deska je venku, ale turné pojedete až na jaře. Nehodlá náhodou někdo z vás založit nějaký ten vedlejší projektík jako je Tomášova Uruguay?
Špalek:
Ne, my jsme totiž všichni líný. Tomáš jedinej línej nebyl.
Váňa: To by ses musela zeptat každýho z nás o samotě, přede všema ti to nikdo neřekne.

Tomáši, toleruje ti zbytek kapely Uruguay, anebo dělají potíže?
Krulich: Cha, cha, prej jestli mi neděláte potíže...
Špalek: Kvůli tomu, jo? No asi tejden jsme se mlátili přes držky.

Dobrá, tak zpátky k trpaslíkům. Mně se ta deska nezdá po stránce textů vesele opilecká, jako byly předchozí, ale mnohem vážnější. To byl úmysl posunout Kabát k větší serióznosti?
Špalek: To je náhoda, že jsem napsal takový texty. Je to tím, že jsem prostě při jejich psaní měl blbou náladu. Tak jsem v tu chvíli udělal takový deprese. Příští rok tam může bejt úplně samá legrace anebo taky totální smutek.

RECENZE: Kvalitní texty, ale hudebně bez překvapení. Kabáti vsadili vše na svůj standard

Když už jsme u textů, píše se ti líp pro Kabát nebo je ti jedno, komu jsou určený?
Špalek: Já hlavně píšu málo pro někoho jinýho, a když už píšu, tak u Kabátu se mi písničky líběj, tak se líp textujou. Když mi někdo dá kšeft a já mám napsat text na věc, která podle mě není dobrá, tak napíšu blbej text.

Píšeš zásadně na muziku anebo na tebe přijde nějakej nápad a ty z toho vytvoříš text?
Špalek: Jedině na muziku, na mě nikdy nic nepřijde.

Když jsem se v rozhovoru, který vyšel v listopadovém Rock Reportu, ptala Vojtka, jestli budou texty na nový desce s ohledem na vysílání v médiích uhlazenější, rozhodně to odmítl s odvoláním na Ivana Hlase, který zpívá o rameni posraným od ptáka a je v televizi neustále. Já mám ale pocit, že vás si hudební redaktoři zafixovali jako kapelu ne příliš vhodnou k vysílání už v dobách, kdy jste pobouřili moralisty klipem k Máš to za sebou... Prostě si myslím, že na vás je jinej metr než na ostatní.
Vojtek: Jakej metr? Jakože když Hlas řekne "hovno”, a já řeknu "hovno", tak pro někoho to od něj sprostý není a ode mě jo? Jestli nás takhle někdo bere, je to vůl.
Váňa: My jsme v rádiu a televizi nikdy nebyli a nebudem, ani se tam nehrnem.

Já jsem myslela, že klipy děláte proto, aby byly co nejčastěji vysílaný.
Špalek: To není náš záměr dělat klipy. Třeba na Colorado byl jen jeden, jiný kapely mají čtyři až pět na desku, a přesto jsme Colorado i s jediným klipem prodali.

Mimochodem, kolik se prodalo nosičů Colorada?
Váňa:
Sedmdesát čtyři tisíc.

Když už jsme u těch čísel, jak je na tom zatím Země plná trpaslíků?
Váňa: Za prvních pět dní je to třináct tisíc.

ROZHOVOR | Kabát: Málem jsme to zabalili, pomohl nám Petr Janda

Gratuluji. Kolik klipů natočíte k téhle desce?
Špalek: Pravděpodobně tři, ty půjdou na Nově v Esu třikrát dohromady a vyletí. Colorado bylo dvakrát a šlo. To je docela logický, že šestnáctiletý holky nebudou psát, že chtějí Kabát, ty radši chtějí DJ Bobo nebo jak se tyhlety jmenujou.
Váňa: Na Premiéře to půjde častěji, ale to zase neuvidí moc lidí.

Co má znamenat ten fór s černou Sněhurkou na obalu?
Špalek: Protože mě tak napadlo, proč by byla běloch, když ji nikdo živou neviděl. Ona původně žila v Africe, a pak se odstěhovala do Bulharska a emigrovala do Mongolska. Byla negr!
Krulich: Musela žít mezi liliputánama.

Loni jste byli nominováni na pět cen Gramy, ale nakonec jste nedostali ani jednu. Jaký jste z toho měli pocit?
Váňa: My jsme tam ani nejeli, ale mysleli jsme, že když jsme nominovaný, tak nám určitě něco dají.
Špalek: Takže už víme, že nikdy nic nedostanem a totálně jsme se s tím smířili.
Krulich: Letos nám to prej Monitor zaplatí, tyhle velký ceny, to jsou všechno peníze.
Špalek: No, když nám to zaplatí... Ale to bysme neměli říkat.

Jakej máte vůbec vztah ke kritice?
Špalek: Když je dobrá, tak jsme rádi.
Krulich: Za těch pět let jsme si zvykli. Když je špatná, tak to přecházíme.
Špalek: A hlavně když čtu, jak někdo dovede zkritizovat třeba Led Zeppelin, který sice neposlouchám, ale je to obrovská kapela, která něco dokázala, a on napíše, že jejich deska není nic moc, to je potom těžký. Takže je neberem vážně.
Váňa: Spíš jak koho.
Krulich: Měli by to psát jako svoje vlastní názory, ale od nich se dočteš, že to prostě tak je.
Špalek: Tam je ještě sranda v tom, že když jsme začínali, tak jsme vždycky měli super kritiky. Oni fandí začínajícím kapelám, který nemají moc peněz. Ale jak jsme se někam dostali, tak nás třeba ten samej kritik začal natírat, že se mu to nelíbí. Dokud je kapela v klubech, tak jí mají všichni rádi, kritici, muzikanti, všichni jsou kamarádi, ale když se někam dostane, začne lidi srát.
Krulich: O Coloradu napsali, že je to dospělá deska dospělý kapely, tak jsem zvědav, co napíšou teď.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 12/1995.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Zpracovala: Veronika Krátká, foto: J. Kůda, EMI, archiv iREPORTu
Témata: Kabát, Josef Vojtek, Tomáš Krulich, Michal Špaček, Ota Váňa, Radek Hurčík, Země plná trpaslíků, 1995

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Depeche Mode: Memento Mori
tpxw0b0tyycdypwri5w299ylnurkwc