RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“

Vydáno 16.01.2024 | autor: iREPORT

Psal se rok 1993, když jsme se sešli s Romanem Holým a vůbec poprvé si s ním povídali o J.A.R., kteří za sebou měli vydání kontroverzního debutu Frtka. Spíše než o regulérní kapelu šlo o svérázný rapový gang, jaký u nás neměl obdoby. Do kmenového tria Roman Holý, Oto Klempíř, Michael Viktořík byl tehdy přizván dvacetiletý kytarový talent Mirek Chyška...
Rozhovor vydáváme opětovně jako součást retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu. 

RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“ RETRO 90s| Roman Holý: Máme J.A.R. „just for fun“

Jeden pořádně "špinavej džob" odváděl v říjnu a listopadu v plzeňském studiu West klávesista, autor většiny songů J.A.R.u a moderátor Evropy 2 Roman Holý, když produkoval první album Burmy Jones. Rozhovor s ním jsem si přepsal do dvou verzí – tzv. uveřejnitelné, oproštěné od vulgarismů a dalších nežádoucích projevů, a do té původní neupravené. Po porovnání kvalit obou verzí jsem se pak vez váhání v duchu zachování autentičnosti dialogu přiklonil k tomu opravdovému.

Romane, proč si říkáte J.A.R.?
To je taková netradiční otázka. My máme všichni předky v Jihoafrický republice, tak ze sympatií k tadyhletomu státu jsme se tak pojmenovali.

Od roku 1992 máte desku Frtka. O čem je a co by měla lidem dát?
Ať si zní každej vezme, co chce. Myslím si, že je skoro o všem, a hlavně je nahraná ve stylu New Jesus Neofunk. To tam nezapomeň zdůraznit.

RETRO: Jak řádili J.A.R. v roce 1994?

Jak dlouho vlastně fungujete?
Už tři roky, ale spíš to byla taková sranda a pořád to je sranda. My na J.A.R.u nejsme závislí. Myslím si, že se naše deska povedla hlavně díky tomu, že jsme její prodejnost nebrali jako prostředek k uživení a nesnažili se prodat nějaký horentní sumy. Všechno šlo přirozenou cestou. My totiž máme J.A.R. „just for fun“.

Největší pozornost na albu Frtka vzbudily texty…
Jsou pro mě docela zajímavý, protože se tam nikdo s ničím nesere, hlavně Viktořík, to je takovej drzej člověk. Někomu ty texty hrozně vadí, někdo je z nich nadšenej, a to je správný, když by to bylo šedivý, tak se mi nebudou líbit. V případě J.A.R.u je to buď anebo, mě některý Klempířovy texty strašně berou, na druhou stranu ale nejsem zrovna na větvi z těch Viktoříkových sprosťáren, ty se mi moc nelíbí. No ale já jsem tam hlavně za muziku, víš.

Vím, ale překvapilo mě, že se ve vašem klipu Špinavej džob objevil Olda Říha. Co tam proboha dělal?
My jsme mu zavolali a poprosili ho, jestli bychom nemohli použít jeho figuru z písničky Lesní manekýn. On okamžitě nadšenej, říkal, že je to pro něj čest, ale pak se mi přiznal, že netušil, co z toho vyleze. Když jsme ho pozvali do studia a pustili mu to, říkal: „To děte do prdele, vy jste zničili Katapult.“ Ale jako v dobrým, víš. Ještě říkal: „No to je zvuk tý kytary…“ On to hrál přece vždycky jen na jednu strunu – tutududu-tududu-tudududu… A teď slyšel ten tvrdej sound a úplně se z toho posral. Je dobrý, že vystupuje v našem klipu, protože ta písnička a vůbec celí Kaťáci byli ve svý době strašná bomba. Tak si tam milej Olda zahrál charakterní roli.

Mimochodem, kdo režíroval ten klip?
Petr Vachler, mladej kluk, byl to jeho vůbec první klip. Chtěli jsme někoho novýho a udělali to tak, jak jsme chtěli. Na natáčení videoklipu jsme měli strašně málo peněz a pouze jeden den, na to, myslím, dopadl celkem dobře.

Dopadl dokonce výborně, chystáte ještě nějaký?
Jo, jo, na písničku Čert včera vyletěl s klukama z Kabátu. To je naše spřízněná kapela – Kabát a Burma Jones.

Mirek Chyška vystupující s BSP je na vaší desce uveden jako host, ale vy ho berete za stálého člena kapely. Jak to s ním tedy je?
Je stálým členem kapely. Hledal jsem kytaristu, protože nikdo z nás nehraje na kytaru tak, aby desku zahrál syrově a aby jí dal, co potřebuje. Původně jsme byli půl roku domluvený se Standou Jelínkem, ale nakonec to nevyšlo. Hledal jsem dál, až jsem narazil na Mirka, kterýmu je teprve devatenáct, ale má v tý hře, když to řeknu vulgárně, takovej mrd, že jsem ho okamžitě vzal a on přehrával mý, v podstatě nekytarový figury. Vylezlo to ale až dost kytarově. Mireček s náma jezdí i na koncertech a chtěl bych mu udělat menší reklamu: chystá spolu se Štěpánem Smetáčkem kapelu, jejíž věkový průměr je okolo dvacítky a mám pocit, že to na naší bigbítový scéně nebude mít obdoby. Slyšel jsem tři nahrávky a můžu říct, že nic lepšího jsem tady ještě nezažil.

Dominantní roli v muzice J.A.R.u hraje rap. Kdo ho tam nejvíc prosazuje?
S tadytou úchylárnou, on to vlastně není rap, spíš taková říkanka, začal už před pěti lety v Československu Michal Viktořík, kterej to teda u nás inicioval. Ota Klempíř se k němu přidal, a navíc ještě zpívá, protože má takovej ueeéhhh, dobrej hlas. J.A.R. hraje v sestavě Viktořík a Klempíř – rapeři, Chyška – kytara a já – klávesy. Zbytek je naprogramovanej.

Text původně vyšel v časopise Rock Report č. 12/1993. Znovu ho vydáváme při příležitosti výročí třiceti let od vzniku rozhovoru.

Text: Jarda Hudec, foto: archiv iREPORTu, Ondřej Pýcha
Témata: Roman Holý, Ota Klempíř, Michal Viktořík, Miroslav Chyška, J.A.R., rap. funk, Rock report

zavřít