ROZHOVOR | Roman Holý: Skládat hudbu pro sólovou desku Strážci klidu Vol. 1 mě bavilo více než cokoli jiného

Dnešní koncert Monkey Business byl plný překvapení. Třeba Ondra Pivec se na něm objevil zcela nečekaně...
Děkuji moc. Ondra, tak ono to zase nebylo až tak nečekané - já měl takové svědění, že je tady v Praze. Všichni říkali, že je na turné s Gregory Porterem, což on skutečně byl, ale včera se vrátil, takže jsem se rozhodl, že mu zkusím zavolat. „Jsem tady, jasně že ano, přijdu,“ odpověděl, když jsem mu říkal, že hrajeme v Lucerna Music Baru. V New Yorku žije spořádaný život, v Praze ho kazíme neustálým klopením ledových pěníků.

LIVE: Monkey Business ve strhující show pokřtili sólové album Romana Holého, na pódiu se objevili i Adam Mišík a Ondřej Pivec

Adam Mišík na pódiu, to bylo také docela překvapivé…
Na podium taháme pořád někoho, aby nebyla nuda. S Adamem jsme minulý týden byli na pivíčku, zažili s ním pěknej mejdan, a tam jsme ho pozvali na náš koncert. A když už tady byl, tak ho Matěj vytáhl na pódium.

Co mě ale nyní zajímá mnohem více, je tvoje první sólová deska Strážce klidu Vol. 1. Zaujala mě vtipnými texty. Kdo je jejich autorem?
Několik textů je mých – úvodní Playboy, Asi si pořídím pejska, Soulož je zázrak, mám tam asi pět kusů, zbytek napsali lidi, které velice obdivuju, což je třeba Radek Pastrňák, který otextoval dvě písničky…

To mě překvapuje. S Radkem se známe a vím, že on už nic moc nového skládat či psát nechce…
On je můj velký miláček. (smích) Já mám rád určitou ironii v textech a byl jsem šťastný, když jsem Radka přesvědčil. Trvalo to dost dlouho, on mi opravdu říkal, že už nic moc dělat nechce, ale nakonec jsem ho přemluvil a jsem opravdu rád, protože já jeho muziku miluju. Dvěma texty přispěli také Tomáš Hanák a Ota Klempíř, po jednom textu tam mají Martin Kyšperský nebo Mucha. Svůj textařský podíl ale mají na některých písničkách i další hosté – Dan Bárta, Ewa Farna, Necrocock nebo MC Gey.

Jak se zrodil název Strážci klidu?
Ta geneze toho pojmenování je sama o sobě docela zábavná – já jsem nosil v hlavě celou dobu název, o kterém jsem si myslel, že ho prosadím a budu na to mít nervy. S našima kapelama jsme často měli hodně divoké názvy, a když na to přišlo, tak jsme vždycky vyměkli, konkrétně třeba s J.A.R. Tohle moje sólové album se mělo od samotného začátku jmenovat Šumavský pračurák (smích)… A moji uštěpační kamarádi říkali – možná by bylo lepší, kdybych vyhodil to Šumavský. (smích)
Já jsem si skutečně dlouhou dobu naivně myslel, že na to budu mít kule a ten název prosadím, ale dost rozumnějších lidí mě přesvědčilo, že s tímhle názvem deska nebude na žádných streamovacích platformách a že to vlastně nikdo ani nevydá. Tak jsem pak vymýšlel kopy jinejch. Album se mělo například jmenovat Hořkosladkosti, protože ta deska taková je, je to její princip, bittersweat – je tam trošku humoru, ale obsahuje i vážnější témata, která jsou pak odlehčená tím, co já považuju za humorné, jde vlastně o mix mých každodenních pocitů a nálad. Proto jsem se spojil s lidmi, kteří mají v sobě určitý typ nadhledu a jejichž texty se mi líbí.

Takže nakonec zvítězil až třetí návrh?
Ano. Poslední a konečný název je Strážce klidu, což podle mě k té desce docela pasuje – je to podobná ironie, jako byla Eskalace dobra, což je v podstatě naprostý blábol – eskaluje zcela zásadně jen zlo, eskalace dobra vlastně neexistuje, že by někdo byl každý den dobřejší. (smích) To stejné je pak Strážce klidu. Velká ironie: asi každý z nás mužů by si přál být Strážcem klidu, třeba pro svou rodinu, svou zemi, ale to vlastně dost dobře nejde, každý má sám se sebou tolik starostí, že jde vlastně o jízlivou ironii. Mně pak později napadlo, že jediný reálný Strážce klidu, který existuje, je správce hřbitova. (smích) To je opravdu správce klidu, totálního, větší klid už není. Ten název zároveň pojmenovává i hudební složku alba, protože moje hudba na desce je poměrně klidná, což není úplně běžná věc, alespoň když to srovnáš s mými dvěma kapelami, které jsou o poznání divočejší. I tato poloha je výraznou součástí mé hudební duše.

Nápady na desku a samotné písničky v tobě zrály a kumulovaly se delší dobu?
Rok a čtvrt koronavirové beznaděje zapříčinil, že jsem měl na sebe nezvykle mnoho času. Když vyhodíš tři dny v týdnu, které celý život věnuješ živému hraní, tak najednou nevíš, co se sebou. Tak jsem postavil chatu a zrekonstruoval kde co, všechno jsem si uklidil, že už jsem neměl co uklízet. Pak jsem si říkal, co já budu dělat, se snad zblázním. Stýskalo se mi po muzikantech, hudbě, tak jsem si řekl, že si zkusím udělat písničky sám pro sebe. Nebyla v tom vůbec žádná ambice či záměr.
Jako první písničku jsem složil Asi si pořídím pejska, a v té euforii po dokončení jsem ji rozeslal zhruba deseti známým. Chtěl jsem znát jejich názor, jelikož když produkuju desky Monkey Business, vím přesně, co kdo tam má dělat a jak to má znít, ale produkovat sám sebe, to je vlastně těžká věc. Chybí ti totiž odstup a já nevěděl, jestli to náhodou není infantilní, trapné a podobně. Ale vrátily se mi tak dobré reakce, všichni mi řekli, že je to tak jiné než všechno ostatní, že bych v tom měl pokračovat. Takže mě vlastně posadili do sedla toho zběsilého koně, který začal někam cválat a já jsem někam jel a vlastně jsem ani nevěděl kam a tak jsem se do toho ponořil a začalo mě to šíleně bavit, až jsem se toho skoro zalekl.

Zalekl?
Mě to vlastně bavilo více než cokoliv jiného. Je daleko komplikovanější dělat desku pro deset dalších muzikantů, někomu se něco líbí více, někomu méně, taky je to skvělé, ale tady jsem se nemusel vůbec nikomu zpovídat! Viděl jsi Hitchcockův film Zpovídám se? Nic jsem nemusel, což mi strašně zachutnalo. (smích)

Je to důvod i toho, že v názvu je Vol. 1? Očekáváš tedy pokračování?
Přesně tak, je tam Vol. 1, protože už mám materiál na další desku Vol. 2. Bude trochu jiná než tahle první, bude divočejší, více alternativní. Také tam bude spousta hostů, jako na té první. Třeba Fanánek, který mi napsal, že písnička Playboy není jen moje hymna, že to je i jeho hymna, že je to písnička o něm, že je to jeho příběh. (smích) Do party kulatejch playboyů se nedávno přidal i David Ondříček.

Pojďme zpět k aktuální desce – jak a podle čeho sis na ni vybíral hosty? Spousta z nich byla očekávaná, překvapením je například Ewa Farna v písničce Buran ze Sušice, kde text zní, jakoby byl napsaný pro ni…
Tento text napsal můj kamarád ze Sušice David Hlaváček, což je kluk, který dělá obaly J.A.R. a Monkey Business snad dvacet let, a ten text je už hodně starý, z období našeho mládí. Já jsem ho vytáhl a jak jsem nad tím tak přemýšlel, zatoužil jsem zrovna u této písničky po spolupráci s nějakou zpěvačkou. Skutečně dobrých zpěvaček u nás není úplně mnoho a Ewa Farna určitě patří mezi ně. Já ji sleduju v podstatě celou její kariéru, od jejích čtrnácti let, kdy se zjevila a kdy se na ni hlavně v Čechách spousta lidí dívala skrz prsty. "Tu pase nějaký Moravák," říkali. Sice oceňovali její hlas, ale znáš ty řeči, další rychlokvaška a podobně. Ale její cesta mě velmi baví a myslím si, že pochopila princip dobrýho popu, protože dobrej pop je extra těžká disciplína. Alternativa je velmi cenná, ale dělat pop na vysoký úrovni není úplně lehká věc. Spielbergův Indiana Jones je ten nejlepší pop. Osloví úplně všechny, jak dospělé, tak děti, a zároveň je tak kvalitní, že zlolajný kritik nemůže říct ani popel.

Dívám se na nápis na tvém tričku, které jste měli dnes všichni Mankáči na koncertě na sobě – Pop First Aid… Popová první pomoc.
No jasně – pop je v dnešní tuhý době moc důležitej. Mám moc rád celou řadu českých zpěvaček, které tolik nesází na silný hlas, ale jejichž devízou je třeba zajímavá barva, hlubší sdělení a podobně, ale co se týká kvality hlasu a muzikálnosti, tak mně se nejvíc líbí Tereza Černochová a zmiňovaná Ewa, se kterou jsme i párkrát hráli naživo, natočila s námi videoklip Kick the Stupid. Máme k sobě respekt a máme se rádi.

Tu druhou část textu, kdy Ewa Farna zpívá, že je buranka z Vendryně, také napsal David Hlaváček?
Ne, to si napsala ona sama… Já ji říkal: "Hele, nechceš být taky buranka?" A ona na to: "Vždyť já jsem buranka, jsem z Vendryně, to je největší díra vesmíru." (smích) Sušice je proti Vendryni New York. Velmi mě potěšilo, jak se toho zhostila, je to chytrá a bezvadná holka. Tahle písnička se dost poslouchá v Sušici, ani nevím, proč. (smích)

Co další hosté, třeba Dan Bárta? Hrajete spolu v J.A.R., ten patří k těm očekávaným.
Dana Bártu velice obdivuju. Třeba pro J.A.R. je naprosto zásadní, klíčový, on kapelu dostal do úplně jiných dimenzí, díky tomu, jak je fantastický a přemýšlivý zpěvák, textař a interpret, tak J.A.R. pozdvihl do takových výšin, že bez něj bychom tam asi těžko byli. Když slyšel písničku Asi si pořídím pejska, tak mi říkal: "Já ti závidím." A já na to: "Co mi závidíš?" A on říká: "Já neumím být tak nad věcí, uvolněný, já všechno řeším tak navážno, já ti tu písničku opravdu závidím." Tak jsem mu říkal: "Pojď něco udělat spolu a Dan souhlasil. Hostoval i na Mankáčích, jsme neustále propojení."

Z hostů mě kromě mnoha dalších hodně zaujala také Mucha…
Ano, ta je velkým překvapením, nesmírně talentovaná zpěvačka, tu nesmím opomenout. Většina lidí ji má zaškatulkovanou jako sprostou vyřvávačku vulgarit, ale málokdo ví, že ona je, a doufám, že i bude, fenomenální indie popová zpěvačka. Je moc velká divoženka na to, aby byla jako Ewa Farna, to vůbec, ale ten hlas, muzikálnost a chytrost je tak mocná… Úžasná bytost, zachraňuje špatnou pověst moravského lidu. (smích) Chtěl bych s ní udělat v budoucnu album – vymysleli jsme si spolu projekt, který by se jmenoval Nikola Hola, protože ona se jmenuje Nikola, a na to se moc těším. Ten text na moje album udělala senzační.

Hostů je tam ovšem mnohem více.
Všichni hosté to extrémně nakopli. Kytarista Zdeněk Bína z kapely –123minut, Ondra Pivec hraje asi ve čtyřech písničkách, Necrocock z metalových Master´s Hammer, který skvěle nazpíval písničku Soulož je zázrak a opatřil do dalších písniček vokály, MC Gey, Ondřej Klímek, Oskar Torok, Mirek Chyška, Tereza Černochová a mnoho dalších. Také bych rád zmínil autorku úžasného obalu, který udělala Lela Geislerová.

Ve kterém studiu jste nahrávali?
Nebyla jiná možnost než u mě doma. Většinou hosté za mnou jezdili, což bylo velice příjemné. Ewa a MC Gey točili jinde.

Plánuješ představit album i naživo, třeba v předprogramu Monkey Business či s J.A.R.?
Ano, plánuju, ale s těmi kapelami bych to dohromady nemíchal. Ale víš jak to je s plánováním v tomto zpovykaném  období. Kdy to proboha skončí? Spíše je to zbožné přání, než nějaká relevantní úvaha. Nicméně já již mám připravenou kapelu, ve které bude pět lidí na vokály, jsou to všechno prvotřídní zpěváci, kteří mají svou sólovou kariéru. Moc bych si přál, aby se turné, pokud bude, zúčastnili všichni, co na desce zní. Dan Bárta, Mucha, naivně doufám,že přemluvím i  i Necrococka z Master´s Hammer, Adam Koller na bicí, Mirek Chyška na kytaru a mnoho dalších. V plánu je takových deset až dvanáct koncertů po českých divadlech.  Ale v tuto chvíli vím prd, co skutečně bude. (smích)

Zpracoval: Aleš Materna, foto: Roman Černý
Témata: Roman Holý, Strážce klidu Vol. 1, album, rozhovor, Monkey Business, J.A.R., Adam Mišík, Ewa Farna, Ondřej Pivec