ROZHOVOR | Horkýže Slíže: Je důležité si říct, že nemá cenu být kok*t. Potlačili jsme svá ega a v kapele se dělíme rovným dílem

Jste kapela, která vystupuje častěji v Česku než na Slovensku? Aspoň mně to tak připadá.
Kuko: Více jsme v Česku, samozřejmě. Tak sedmdesát procent koncertů hrajeme v Česku a třicet procent na Slovensku.
Jean Claude Vandel: Tak přece jen je to u vás dvakrát větší stát, máte deset milionů lidí, Slovensko pět milionů, tak u vás hrajeme více.

Horkýže Slíže opět vyprodali Lucerna Music Bar. Slovenská legenda předvedla v Praze energickou show

Přibližte více svůj festival Slížovica…
Kuko: Každý rok na něm v Nitře hrají minimálně dvě až tři české kapely. Například tenhle rok tam máme krásného Ivana Mládka s Banjo Bandem. Před časem tam hrál Olympic. Je to taková nostalgie vidět české stálice, které jsme sledovali už v době, kdy jsme vyrůstali, ještě za komunistů v televizi. Ale jasně, že jsou i nové kapely.
Doktor Štefánik: Ona má Slížovica stálé datum 28. srpna, protože druhý den je na Slovensku státní svátek, takže nikdo nemusí do práce.

Jaké je to čarovné slovíčko z názvu chystaného alba?
Kuko: "... a čarovné slovíčko?" vykřikuju na koncertech, když se lidé dožadují přídavku. Kdo na ně chodí, ví, že to čarovné slovíčko je nespisovné...

Na vaši novinku jsme čekali poměrně dlouho, pět let od desek Alibaba a 40 krátkych songov 2…
Kuko: Je to naše třinácté album, takže už máme fůru písniček. Předtím jsme vydávali desky v kratších intervalech, ale teď jsme si řekli, že už jich máme tolik, že stačí vydat album jednou za pět let.

LIVE: Tři sestry a Horkýže Slíže vládli O2 areně. Fanánek se svlékal a fanoušci chytali nafukovací balónky

Byly nějaké změny ve způsobu nahrávání alba?
Kuko: Ne, vznikalo úplně normálně ve zkušebně. Už si neposíláme nápady maily jako za covidu. Pro nás je důležité tvořit společně.
Jean Claude Vandel: Většina písniček na novém albu je udělaná starým osvědčeným způsobem. Potkávali jsme se ve zkušebně a hráli společně nápady. Chtěli jsme, aby to bylo osobní a na těch písničkách je to cítit. Jedná se o album sbírané delší dobu. Jsou tam věci z pětiletých i starších šuplíků, ale i skladby, které vznikly přímo ve zkušebně anebo ve studiu.
Kuko: Většina textů je mých, ale samozřejmě, když někdo přinese nějaký námět, tak ho tam vneseme. Hudba je pak více kolektivní práce. Jeden dodá to, druhý zase ono a ve zkušebně se to nějak vykrystalizuje. Ale jsou tam i písně, které dodali Mário a Juro, jednu věc jsem napsal s Máriem. Ale autorství my nijak neřešíme.

To je dobře, hádky o tantiémy rozbily nejednu kapelu…
Jean Claude Vandel: My se dělíme rovným dílem a hotovo. Pro klid v kapele je to dobré. Na takové věci se ale musíte dohodnout, dokud hrajete za pár korun.

Jak jste dospěli k dobrým vztahům v kapele? Určitě se ani vám nevyhnula nějaká ta krize.
Kuko: Dáváme si pozor, protože jsme zažili kapely, které se rozpadly úplně zbytečně a byla to škoda, protože ze scény zmizela skupina, která měla co říct. My jsme byli schopní ta svoje ega prostě potlačit, řekli jsme si, že máme nějaký vyšší cíl.
Doktor Štefánik: Když tě baví to, co děláš, tak prostě musíš umět udělat kompromis. Musíš se umět podívat na problém z jiného úhlu a zajímat se, jak to má ten druhý. Takhle to zní strašně učeně, ale je to tak.
Jean Claude Vandel: Důležité je si uvědomit, že pohled na problém může být u druhého člověka jiný a podívat se na něj z jeho pohledu a říci si, že nemá cenu být kokot. Ale když mám zhodnotit všechny ty roky v kapele, myslím, že se máme velmi rádi.
Kuko: Mám pocit, že za sebou máme období, kdy jsme se měli méně rádi než dnes. Je to jako v každém vztahu. My jsme překonali spoustu různých věcí, už nás fakt nic nepřekvapí. Všichni se moc dobře známe, vím, co mohu od koho v kapele čekat. A oni vědí, co mohou čekat ode mne.

Horkýže Slíže interview: Věštkyně nám poví, které skladby fungují nejlépe

Čarovné tour obsahuje dvě desítky zastávek po Česku a Slovensku a předpokládám, že vedle nových skladeb asi nebudou chybět koncertní stálice jako Maštaľ, Logická hádanka, Žužu, Silný refrén nebo Mám v P... na lehátku.
Doktor Štefánik: Většinu našich hitů na koncertech prostě nemůžeme vynechat. To by bylo, jako kdyby Olympic nezahrál Okno mé lásky. Posluchači si na koncertech chtějí zazpívat písničky, které znají.

Ještě se zastavím u Veroniky. Necítíš se divně v tom mužském kolektivu? Navíc když se o holkách říká, že bývají rozbíječky kapel…
Veronika: Já jsem vždycky byla zvyklá být v klučičím kolektivu, takže mně to nepřijde vůbec jako zvláštní, to spíše tomu, kdo na to kouká zvenčí. S kluky vycházím dobře, jsou jako moji bráchové a plus si myslím, že jim možná ta ženská energie v něčem prospěla. Samozřejmě jsme spolu často, častěji než se svými rodinami, každý má nějaké své mouchy a chvíle, kdy se prostě se něco děje. Ale určitě si myslím, že vycházíme skvěle. A co se týká holek jako rozvraceček kapel, to si úplně nemyslím. Prostě nesmíte si do kapely asi tahat fanynku.
Kuko: A je to venku, ona nás prostě nemá ráda... (smích).

Text: Roman Jireš, foto: Kuba Červ
Témata: Horkýže Slíže, Peter Hrivňák, Marek Viršík, Juraj Štefánik, Mário Sabo, Veronika Smetanová, Slížovica, ...a čarovné slovíčko?