ROZHOVOR | Madhouse Express: Úspěchy domácích kapel jdou teď hlavně za psychedelickou a rock’n’rollovou scénou

Na tuzemské scéně se kamarádíte s Acid Row, máte za sebou nějaké společné koncerty. Plánujete zase společně nějakou show? 
Dan: Ne. Jestli se něco stane, tak to vyplyne přirozeně. 
Packy: Plánujeme do budoucna nějaký koncert, to určitě. Nějaký collab, co se týče nahrávky a tak, tak ne. Ale Alex mi s Dominikem někde říkali na pivku, že by hrozně chtěli, ať uděláme zase něco společně. 
Dan: My jsme teď hrozně sobecký. Potřebujeme se soustředit na sebe, protože jsme vyhráli Czeching 2025 a potřebujem udělat si promo, jet do Evropy a se*eme na ostatní. 
Max: A tímto zdravíme Acid Row... 

ROZHOVOR | Redzed a Acid Row: Spolupracovalo se nám dobře i offline. Třetí cover písně Black Sabbath nevylučujeme

A oni o vás tak hezky mluvili v lednu, když jsem s nimi dělala rozhovor... 
Max: To je ta naše rétorika oproti nim – oni hezky, my házíme hnůj. 
Packy: Oni jsou naši bráškové, ale zničili nám trochu život alkoholem. Ale komu ne v týhle zemi? 
Dan: Max je kvůli tomu na odvykačce – díky, Alexi! (pozn. narážka na Alexe Fonara, frontmana Acid Row)

Takže jaký přesně plán? Jet do Nizozemska? 
Max: V lednu pojedeme do Holandska, do Groningenu. A tam budeme na Eurosonic hrát v jednom klubu. A to se moc těšíme. To je velká pocta. Dostali jsme se k tomu díky Rádiu Wave a Českému rozhlasu. 
Petr: Před tím koncertem ještě musí proběhnout nahrávání singlu a klipu, který Český rozhlas financuje, takže to je rozhodně ten nejbližší plán. To byla podmínka tý soutěže, tohle nahrávání singlu s klipem. 
Max: Zároveň to ale bude jako jakási předzvěst alba. Takže se plánujou velký věci. A album bude, přijde podle mě po tom singlu docela brzo. Příští rok. 

Ten singl už se nějak rýsuje? 
Petr: Už se to rýsuje, nápady máme. Ze soutěže Czeching jsme věděli, že klip a singl musíme nahrát, takže to plánujeme už delší dobu. 
Dan: Měli jsme úvodní jam sessions, z kterých budeme vycházet a z nichž budeme teďka skládat první část, kterou použijeme na singl. A tu už vlastně máme.
Max: Chceme nabrat co nejvíc nápadů a vybrat z toho nejlepší ten banger, kterej vzejde ze spolupráce s Radio Wave. Teď tu po nás na stage dohráli Island Mint, kteří Czeching vyhráli předminulý rok. S nimi jsme dobří kamarádi. A věřím, že nám poraděj, jak fungovat na téhle té mezinárodní vlně.
Maťo: Bavili jsme se s nimi o tom, jak to celé probíhalo, jaké byly jejich dojmy z Groningenu, a jestli to skutečně splnilo jejich očekávání. Abychom tušili, co od toho vlastně čekat. Byli to zlatí pomocníci. Jsou to kamarádi a jsou taky personálně propojení s Danem v jeho druhé kapele, takže jsme jedna velká rodina.
Petr: A to propojení mezi námi je i na další frontě – Matyáš a Honza z Island Mint založili nedávno label Paperball Records, ve kterým zase figuruje moje kapela Rekreace. 

Ty a Dan hrajete ještě v druhé kapele? 
Dan: Petr má druhej projekt Rekreace, Max má Mad Velvet, původně Fialový samet.  
Maťo: Já hraju v Panoptiku a v David invalid. 
Dan: Ještě hraješ na svatbách! A já mám Urban Fungus, který teďko nefungus, Junior Dell and the D-Lites, Original gravity all stars a “její kapelu” pod hlavičkou Memory Records. 
Packy: Max má ještě agenturu The Spiral Booking a já Cassiopeiu.
Maťo: Děje se tu spousta věcí, úplný chaos.
Packy: Je zajímavý, že poslední roky jdou úspěchy za lokální rock’n’rollovou a psychedelickou scénou, která není čistě o stoner rocku. Většinou se všechny kapely mezi sebou znají, je to bohatá a propojená scéna, která má teď úspěchy. My jsme třeba letos vyhráli Czeching a je to součást nějaký éry, protože Acid Row vyhráli teďka Anděla…
Maťo: Gratulujeme!

Prý vám strašně vadí srovnávání s The Doors a Pink Floyd. 
Dan: A je to tady! (otráveně)

RETRO: Pink Floyd v roce 1994 rozpad vyvraceli. Vyjádřili názor na Waterse a zvali na památné turné

Co mi k tomu povíte? 
Petr:  Je to často názor lidí, kteří se v této scéně neorientují a je to taková prvotní věc, kterou vyplivnou. 
Max: Je čest být srovnávaný s těmi velikány. Ale zároveň si myslím, že jsme dostatečně jiní. Ale respektuju to, že to někomu tak může přijít, protože zná prostě jenom tyhle kapely a nejblíž to dokáže přiblížit jim. Já jsem vyrůstal na Pink Floydech a bejt k tomu přirovnanej je hezký, ale zároveň vím, že je v nás víc.
Petr: Lidi si to někde před pěti šesti lety přečetli, a protože se v tom nebrodí, tak to zopakují, což my ani nikomu nevyčítáme, ale zároveň jsme někde dál. Je to v pořádku, ale jsou v současnosti kapely, který stínujeme daleko spíš než tyhlety retro. 

Jaké kapely například?  
Petr: Myslím, že to jsou dost často jsou to věci, o kterých se bavíme, posloucháme, ať je to Tame Impala nebo třeba Black Angels. Vždy je tu aktuální hudba. A samozřejmě vždycky to tak je, že se člověk inspiruje a něco ho ovlivňuje. Jo, poslouchali jsme The Doors a tak, ale už je to dlouho. 
Max: Přijde mi, že každý náš song je jiný a neopakujeme se. Že pokaždý vycházíme z nějakýho novýho inspiračního zdroje. Proto je nás taky trošku těžší zařadit.
Petr: I vzhledem k tomuhle škatulkování často odstupujeme od těch stylů dál, abychom je nepřipomínali. A tím vznikají i nové nápady, které se od kapel typu The Doors a Pink Floyd vzdalují. Snažíme se hrát tak, aby to právě i z tohoto důvodu nepřipomínalo retro psychedeliku, protože na druhou stranu s tím bojujeme. Je to věc, kterou si myslím, že si všichni v kapele uvědomujeme. I přesto, že ji neřešíme na denní bázi, tak každej to ví a a překračujeme žánry proto záměrně. A myslím si, že s tím bojuje každá kapela, pokud není úplně vykradená nebo experimentální.

A je nějaká kapela z těch současných, ke kterým by vás naopak těšilo být přirovnaný, protože by to byla čest? 
Petr: Širokej záběr těch věcí, který prostě nejsou jenom v tý psychedelii, ale třeba i v těch tvrdších věcech, v stoner rocku a tak. 
Dan: Celkově naše filozofie je, že nechceme bejt úplně přirovnávaný k ničemu a spíš tvořit ten vlastní zvuk a vlastní ksicht kapely. A spíš aby k nám lidi přirovnávali jiné kapely. Aby říkali: “Tohle zní jako Madhouse Express!”
Petr: To se říká třeba o Panoptiku, kapele z Brna.
Dan: O nich se povídá, že chtějí znít jako Madhouse Express. 
Maťo: Nemůžu mluvit za celou kapelu, ale styl King Gizzard & The Lizzard Wizard se mi líbí. Pokud jde tedy o to, jakým způsobem skládají hudbu. Obsahově dokáží nasáknout moc žánrů. A to je mi blízké. Že si nedělají starosti s tím, co dělají. Jednoduše dělají svoji hudbu, ale dělají ji tak, že je žánrově rozdělená: teď dělají toto, potom tamto. Ničeho se drží, rozhodně si neřeknou, teď uděláme album založené na ničem. Jsou velmi inovativní, a to je to, co bych chtěl dělat  - nahlédat na hudbu podobným způsobem. 
Packy: Podle mě je to jedna z největších kapel současnosti v tom, co dělá a jak. Ale abych to téma úplně uzavřel: na klucích z Madhouse je skvělý, že je to strašně všestranná kapela a nezáleží jim moc na tom, co jdou dělat, ale prostě používají svoje schopnosti a talent k tomu, aby něco vzniklo. Není to žádnej kalkul. Jsou to oni čtyři a to, co vytvoří. Ta kapela je komplexní, a to je to nejzábavnější na světě. 
Petr: Díky, brácho. 

Mně se třeba moc líbí, Maxi, že když hraješ na ten theremin, tak to místy vypadá, jak kdybys na něj používal telekinezi – hrozíš mu a přitahuješ ho a podobně. Kdyby sis měl vybrat superpower, byla by to telekineze? 
Max: Telekineze by byla super! Lítání by mě bavilo taky dost. A nějaký iluzivní schopnosti bych ještě chtěl. Vyčarovat jinej svět myšlenkou.

A co superpowers vás ostatních? 
Dan: Nevím, ale napadla mě teď taková blbost, že bych třeba chtěl umět ovládat druhý lidi. 

Manipulace, jo? 
Dan: Ale v dobrým, že je někomu třeba zle psychicky a já ho ovládnu a bude mu dobře. 
Maťo: Ty jsi šlechetný člověk, Dane!
Dan: Říkalo by se mi Super good boy, SGB. A měl bych kérky se svým jménem SGB na bicácích. A když by někdo měl nějakou depresi, tak bych tam přišel. Pak bych ho naboostil. Dal bych mu super pozitivní vibes, prostě skvělej pocit. 
Petr: Já bych chtěl umět jakoby lusknout prstem a aby bylo všechno uklizeno. Že bych vůbec nemusel řešit pořádek ve věcech. Přišel bych domů, lusknul bych a všechno bylo na svým místě. 
Maťo: Já začnu tím, že jednu superschopnost už mám. A to, že v zákulisí, co se týče cateringu, vždy všechno sním. (smích) Ale superschopnost, kterou bych chtěl mít, že, že bych dokázal spát osm devět hodin denně, současně stíhal práci, osobní život, všechny kapely, zkoušky a vše ostatní. To se mi dlouhodobě tak trochu nedaří. 
Max: Super schopnost by byla ovládání času. 
Dan: To jsou hezký otázky na rozhovor…. Nejhorší otázku na světě tam doufám nemáš: Co je pro tebe psychedelie? 

Ne, to tam fakt nemám. 
Petr: Tak já změním svoji superschopnost. Chtěl bych umět odpovídat na otázku "Co je to psychedelie?" Chtěl bych umět odpovídat na takové debilní otázky, jako je ta na psychedelii. 

Stihli jste si tady na Rock for People zajít na nějakou kapelu?
Packy: Já jo. Kadavar, to je německá stoner psychadelická rocková kapela. Musím říct, že je fakt gold, že Rokáč sem tuhle kapelu dostal. Bylo Na nich třeba tři sta lidí, nebylo to úplně narvaný, ale i tak je to za mě super. 
Když už se bavíme o těch žánrech, ve kterých my se pohybujem, tak Kadavar je posledních asi deset let jedna z nejvlivnějších psychedelic stoner rockových kapel v Evropě. Já jsem je třeba domlouval kolikrát i do Kasáren Karlín, kde jsem pracoval, a nepovedlo se mi jejich koncert zařídit. A na Kadavar bylo vidět, že si to tady užili. Zrovna kluci z Acid Row mi říkali, že když u nás Kadavar hráli kdysi před lety v Modrý opici, že tam bylo sedm lidí. Přitom je to kapela, která má na to, aby hrála pro čtyři sta. A tady opravdu zahráli na našem největším festivalu, i když jsou takový evropský underground, který je ovšem hodně vidět. Je to jedna z věcí, na který budu z Rokáče dlouho vzpomínat. 

A vy jste si kluci někoho poslechli? 
Dan: Bude to bizár, ale hodně jsem si odpočinul na Marii Rottrové, ty jo. Tady furt jedou ty metaly a rocky a prostě tvrdá hudba. A tam najednou zpívá Maruška Rottrová, který je osmdesát tři let v takovým pěkným šapitó. Profukoval tam vítr a big band byl dobrej, hráli příjemný písničky. Víš, takový dobrý vibe. Jinak tu hraje furt nějaký blití a najednou prostě Rottrová s big bandem a všichni jsou vysmátí. A taky tam byly stage divingy... Takže za mě příjemný osvěžení tohoto festivalu. 
Maťo: Musím říct, že pro mě byl vrcholem – dlouhodobým vrcholem navštívených festivalů za poslední roky – František Skála & Provodovjané. Dnes dokonce ani nehrál se svou kapelou, ale bylo to naprosto neuvěřitelné. Ten chlap hraje dechovku, ale ten koncert měl v sobě všechno. Veslování publika, stage diving Františka, František šplhající po kovové konstrukci až na vrchol, odkud zpíval… Už mu je asi pětašedesát, ale vyšplhal tam nahoru, slezl dolů a začal tancovat s nějakou ženou. A lidi mu to baštili. My jsme tam s přítelkyní Adél pořád tancovali. Opravdu jsem ještě nikdy nezažil nic, při čem bych se cítil tak dobře. Na závěr František nasadil coververzi Smoke on the Water v češtině, jen s dechovkou. Byla tam opravdu skvělá atmosféra.

A co za vás ostatní? 
Max: Tak já odbočím úplně od konkrétních konceptů, ale chci vyzdvihnout tu jamovací stage: Táborák stage. Tam se jamuje celej den vlastně. Tak to jen na okraj. Jinak Island Mint jsou skvělý, Branko’s Bridge a Meluzína teď taky frčí.
Maťo: Velký shoutout (dík) pro Island Mint, kteří nám půjčili efekt ve třinácté hodině před koncertem, když se nám ten náš pokazil. Díky, kluci!
Dan: Možná bychom je mohli tímto trochu vytáhnout, oni se trošku plácaj… 
Max: Já bych chtěl, aby moje další superschopnost byla, že bych se mohl soustředit a třeba vydržet u jednoho koncertu celou dobu. To by bylo taky super. (smích)
Petr: Taky bych chtěl. 

A ty si měl nějaký zážitek, Petře?
Petr: Já jsem ještě nic nestihl, akorát jsem prošel před Jerrym z Alice in Chains, což je moje teenage grungeová srdcovka, tak jsem slyšel půl refrénu a pak jsem slyšel Duklu, druhou půlku jiného refrénu. 

*přichází Honza Podskalský z Island Mint*
Dan: Zde rozhovor! Zrovna jsme vás zmiňovali, že jste legendy. Řekni o nás něco hezkýho do rozhovoru. Co si myslíš o kapele Madhouse Express? 
Island Mint: Myslím, že ten novej basák je velice schopný člověk. Je to super týpek a krásně hraje. Velký boty, ve kterých chodí. Prostě chodí fakt suprově, jako ta pani z tý písničky, co chodí v těch botách a šlape po štěstí. No, ale klukům šlape pro štěstí. 

Takže Ewu Farnou nikdo neviděl?
Maťo: Já jsem ji viděl. Sice ji neposlouchám, ale byla v pohodě. Znám asi dva songy, rozběhlo se to a měla fajn kapelu.  
Petr: Musíme zmínit i vedlejší program festivalu Rock for People. Na ČT Art právě teď, kdy spolu mluvíme, probíhá vystoupení uskupení Prague Burlesque, kde tančí i moje žena, a je to krásná věc. Tohle taneční uskupení spojuje strašně talentovaný lidi s dost často vyhraněným názorem a těžkým osudem, který hledají štěstí v pospolitosti a v moc krásných vyjádřeních pohybu těla a kostýmů. Je krásný, že Rock for People netahá jen hudební projekty, ale jde napříč různými druhy umění. A ty stage jsou krásný. 
Max: Conference stage kde jsme vystupovali my, přišla mi jako kdyby byla pro nás ušitá. 
Dan: Můžu říct slovo na závěr? 

No povídej. 
Dan: Taške! (smích)
Maťo: Nevím, co to znamená, ale říká to dnes celý den. Slovensky to není! 

Text: Natálie Štrbáková, foto: archiv kapely
Témata: Madhouse Express, Martin Kmec, Daniel Novotný, Maxmilián Hruška, Petr Podzimek, psychedelic