ROZHOVOR | Imminence: Česko je pro nás speciální. S lidmi z prvního pražského koncertu se pořád potkáváme

Byla jsem na vašem říjnovém koncertu v Praze a zaujalo mě, jak jste na pódium nastoupili. Jako bychom se v tu chvíli ocitli za okny gotické katedrály. Poprvé jsem vás přitom viděla možná už před deseti lety v malém klubu...
Harald: ....nebylo to Chapeau Rouge?

LIVE: Imminence proměnili MeetFactory v gotický chrám melancholie

Možná Exit nebo Modrá Vopice, nejsem si jistá. Každopádně v porovnání s posledním koncertem v Praze v MeetFactory jste udělali obrovský posun.
Harald: Je to neuvěřitelný pocit. Často je těžké se zastavit a zamyslet, protože už dlouho jedeme naplno. Občas si ale uvědomíme, jak všechno nabírá rychlejší tempo, a je to výjimečné.
Eddie: Jsme za to strašně vděční. Hlavně Česká republika je pro nás speciální. Rock for People byl jeden z prvních  profesionálních festivalů, na kterém jsme hráli, a letos tu jsme už počtvrté (počítám i malou verzi během covidových omezení). Je vtipné, že se pořád potkáváme s lidmi z našeho prvního pražského koncertu. Tehdejší promotér Matěj teď na festivalu dělá sociální sítě.
Harald: Matěj sleduje naši cestu od úplně prvního turné. Teď poprvé hrajeme na větším pódiu, procestovali jsme svět a zase se vidíme. Když se vracíte na místa, kde jste začínali, ale už z jiné perspektivy, je to fakt speciální.

Na Rock for People jste přijeli s aktuální deskou The Black. Jak dlouho ji promujete? Už asi rok a půl?
Eddie: Asi spíš dva roky, ne, Haralde?
Harald: Rok intenzivně, ale singly jsme začali vypouštět před dvěma lety.

Nedávno jste vydali rozšířenou edici tohoto alba s novými skladbami i hosty. Čí to byl nápad?
Eddie: Píšeme spolu s Haraldem a dřív jsme po vydání desky dělali akustické verze, abychom si od psaní odpočinuli. Tentokrát jsme ale byli plní inspirace ještě před dokončením alba – museli jsme se skoro nutit přestat, abychom ho stihli dodělat. Hned po vydání jsme zas psali nové věci, nejdřív akusticky, pak úplně nové songy. Řekli jsme si: udělejme tentokrát novou verzi alba s dalším materiálem a pozveme pár kamarádů jako hosty.
Harald: Je to poprvé, co jsme sáhli po formátu „extended“. Měli jsme víc hudby a chtěli album prostě zvětšit, některé songy i reinterpretovat s hostujícími muzikanty.

Rock For People je zpět, první den přivítal Måneskin, Imminence nebo Halflives

Pořád si desky produkujete sami a nahráváte ve vlastním, domácím studiu?
Harald: Ano, ale kytary, bicí a basu točíme s dalším producentem ze Švédska.

Nebývá těžké vybalancovat vaše představy s těmi jeho?
Harald: Vůbec. Skladby i vize alba máme hotové, když jdeme do studia. Producent nám jen pomáhá, aby nahrávka zněla co nejlépe. O tom, jak mají písně znít, jsme se nikdy nehádali.

Ve vašich textech řešíte duševní zdraví. O jakých pocitech konkrétně píšete? O strachu? Úzkosti?
Eddie: Vlastně všechno, čím osobně procházím. Hudba je pro mě ventil – vylévám do ní emoce i myšlenky. Lidi se na to napojí a pomáhá jim to, což je úžasné.

Na sociálních sítích se vaše hudba šíří pod hashtagem „violincore“. Víte o tom?
Harald: Ano. Housle ale s námi nejsou úplně od začátku, výrazněji jsme je zapojili kolem roku 2018.
Eddie: Je to přirozená součást naší hudby a netuším, proč to najednou vybuchlo na sítích.
Harald: Asi to poprvé použil Nick Nocturnal, já to převzal na své profily a lidé se toho chytli.

A co ostatní nálepky? Někdo říká, že jste metalcore, jiní doom-metal…
Harald: Upřímně je mi jedno, jak tomu kdo říká. Možná jsme „nějaký“ metalcore, ale rozhodně ne kapela, kterou si pod tím dnes lidé automaticky představí.
Eddie: Možná to pramení z toho, že jsme jako metalcorová kapela začínali, ale nikdy jsme se tou škatulkou nenechali svazovat při psaní.

Na pražské show jste nehráli starší skladby, jako je třeba hit The Sickness. Proč?
Harald: Šlo o Black Tour – chtěli jsme, aby celý set vypadal, zněl a působil jako The Black. Něco staršího jsme zařadili, ale hledali jsme plynulý tok skladeb.
Eddie: Není to tak, že nechceme hrát staré věci. Jde spíše o nejlepší zážitek pro lidi a dobrou flow setlistu.

Když se vrátíme zpět k úvodu rozhovoru, jak důležitá je pro vás vizuální stránka vystoupení?
Eddie: Když to podmínky dovolí, chceme nabídnout více než jen hudbu – vizuály, které dotvoří atmosféru. Na festivalech je to těžší, zvlášť za denního světla. Dnes hrajeme asi jen pětačtyřicet minut, ale v klubech si show vymazlíme.

Kdybyste měli neomezený rozpočet na koncert snů, jak by vypadal?
Harald: Ten sen si pomalu plníme. V prosinci absolvujeme turné The Black Finale – navštívíme pět vybraných evropských měst – a poprvé přivezeme na pódium smyčcový kvartet, který naživo zahraje všechny orchestrální party z alba. To je pro nás ideální podoba desky The Black. Do budoucna bychom rádi přenesli filmové prvky našich videoklipů i na pódium.

V jakých městech konkrétně vás na podzim můžeme vidět?
Harald: V Hamburku, Kolíně nad Rýnem, Paříži, Tilburgu a Londýně.

Tak to si budu muset udělat výlet. Děkuji za rozhovor.
Eddie & Harald: My děkujeme.

Text: Šárka Blahoňovská, foto: press, Vojtěch Mervart/Rock for People
Témata: Imminence,  Eddie Berg, Harald Barrett, Rock for People, Švédsko