ROZHOVOR | Josef Vařeka (Koblížc!): Byl bych blázen, kdybych si od comebacku něco sliboval

Na hudební scénu se vracíte po šesti letech. Co si od toho slibujete?
Nic, byl bych blázen, kdybych si od comebacku něco sliboval. Činnost jsme přerušili v roce 2016, ale poslední deska vyšla v roce 2014, takže vydáváme novou muziku po sedmi letech. Je to sebevražda, nikoho to už kromě pár našich fanoušků, za který jsem teda strašně vděčnej, že nám zůstali, nezajímá.

RECENZE: Koblížci se na nové desce snaží dospět

Věděli jste dopředu, že si dáváte jen dočasnou pauzu, nebo jste mysleli, že půjde o definitivní sbohem? Chyběla vám tehdy inspirace?
Nebylo to definitivní, chtěli jsme se třeba po roce vrátit. Před oznámením pauzy jsme měli rozpracovanou desku. Tenkrát to šlo s námi rychle z kopce, ubylo koncertů, přestalo na nás chodit tolik lidí a celkově od nás někteří začali dávat ruce pryč. Ještě k tomu byly naše životy roztříštěný. Neměli jsme prachy, ani žádnou práci a k tomu všemu jsme kombinovali chemický látky s chlastem.

Co jsi během té doby dělal? Hrál jsi jinde, nebo produkoval?
Po přerušení činnosti jsem dostal nabídku hrát v kapele Walda Gang. A jsem v ní dodnes. Díky tomu jsem poznal Marcuse Trana, se kterým jsme založili projekt Stellarz, kde jsem producent a DJ. Vlastně jsem se muzice nikdy nepřestal věnovat.

Vracíte se v původní sestavě?
Vracíme se v sestavě, ve které jsme hráli naposledy, takže v původní sestavě z roku 2016. V úplně prapůvodní sestavě, kterou možná všichni znali, určitě ne, to by nešlo dát dohromady. Povedlo se nám to jen před dvěma lety, kdy jsme vyprodali pražský Rock Café a dali si takovej vzpomínkovej koncert.

Filip Vlček s vámi nehraje, ale stojí za produkcí novinky. Nechtěl se vrátit kvůli John Wolfhooker?
Minulý rok jsme se bavili o tom, že uděláme nějaký tracky a zahrajeme pár koncertů. Když jsem ale začal psát nový věci, zjistil jsem, že to nechci dělat na půl plynu. Veškerá práce, která za tím stojí, by potom postrádala smysl. Na základě našich časových možností jsme zjistili, že by kapela stejně nešla vzkřísit.  Padla tedy domluva, že spolu budeme aspoň spolupracovat, což nám jde skvěle.

Svého času jste byli fenoménem mezi teenagery. Dle vašeho nového singlu se mi zdá, že cílíte na stejnou věkovou kategorii jako tenkrát. Čím je vám pop-punk blízký?
Myslel jsem si, že kromě pop-punku nic jiného dělat neumím. Ale další singl, který vyjde na jaře, úplně pop-punk není. Musím samozřejmě přiznat, že tenhle styl je mi nejblíž a poslední dobou zažívá návrat například Machine Gun Kelly. Udělal celou desku v tomhle stylu a trochu tu vlnu vrátil mezi lidi.

Stal ses otcem, ale určitě ses za ty roky změnil i jinak. Jsi teď vyzrálejší?
Jo, bejt fotr nese určitou dávku odpovědnosti. Neděláš si úplně, co chceš, a potřeby rodiny jsou na prvním místě. To tě naopak naučí si víc vážit času, který musíš distribuovat mezi práci a rodinu. Jsem rád, že to takhle je, protože mi táhne na třicet a bejt v tomhle věku nevyzrálý hovado, je ostuda.

Plánujete album, nebo se jedná o jednorázový comeback – klip a pár vystoupení?
Určitě se nejedná o jednorázovou věc. Plánujeme systematicky pracovat a věnovat se kapele. Snad se zase nic neposere a budeme fungovat.

První singl se jmenuje Skáču přes kaluže. Zpíváš v něm o hledání sebe sama. Opravdu jsi hledal sám sebe? A je tvůj úděl skákat přes kaluže a louže? Jsi průserář?
Poměrnou dobu jsem se v životě plácal, nasekal jsem průsery a nevěděl, co se sebou. Přes kaluže skáčeme každý den všichni, je to životní úděl nás všech. Když to nevychytáš a spadneš do ní ksichtem, musíš znovu vstát. Jen tak se naučíš příště skočit dál a výš. Taková metafora života.

Jak vznikla písnička? Ptám se proto, že v ní zpíváš, že jsi roky nic nesložil…
Že jsem roky nic nenapsal, je pravda napůl. Dělal jsem muziku, ale nepsal jsem texty. Nebyl důvod a ani pro koho psát. Jde o první text, kterým jsem prolomil krizi, normálně jsem si sednul a z nasrání sám na sebe jsem ho napsal.

V některých pasážích ti moc není rozumět. Prý jsou slova pozpátku? Proč?
Pravděpodobně jste slyšeli cenzurovanou verzi, je reverzovaná kvůli explicitním výrazům do rádia a televize. Na všech hudebních platformách je samozřejmě bez cenzury. 

V klipu jsi exponát. Co je napsáno pod tvým jménem? Čím jsi tak výjimečný, popřípadě vaše kapela, jak se chce odlišit od podobně znějících písní, které slýcháme poměrně často z éteru?
Je tam napsáno autor neznámý. Že jsem výjimečný, bych o sobě nikdy neřekl, nejde mi to přes hubu. Jestli jsem něčím jiný, sám posoudit nemůžu. Věci, který jsou napsaný a nachystaný na vydání, jsou sice popové, ale nejsou za každou cenu tak „prdelovlezný“. V tom možná budeme odlišení od ostatních.

Mají ty náplasti na prstech, nosu něco podprahově znamenat, nebo to je jen imagovka?
Jednou se mě ptali, proč nosím sluneční brýle, když je noc… Ale zrovna tady to symbolizuje šrámy na těle při protloukání se životem.

Co na comeback Koblížků říká tvá přítelkyně Martina? Radila ti hudebně? Případně nechystáte nějakou spolupráci? Přeci jen se prezentuje také jako zpěvačka…
Martina mě podporuje ve všem, co dělám. Hudebně je to pro ni trochu jinde, protože přeci jenom zpívá s Čechomorem a ty dělají trochu jinej žánr. Zpívat spolu se nechystáme, takový věci už tady byli a mně se z těch zpívajících párů dělá zle. Každopádně jsem pro Martinu napsal nějaký věci a už na jaře by měl vyjít její první singl.

Text: Hana Bukáčková, foto: Vladimír Špička
Témata: Koblížc!, Josef Vařeka, Skáču přes kaluže, Filip Vlček, Martina Pártlová