ROZHOVOR | Mutanti hledaj východisko: Děsí nás přehlcenost informačním bordelem. Ztrácí se podstatné informace

Jaké máte pocity, když je už deska venku? Je to pro vás svým způsobem i úleva?
Jan Vejražka: Jirka dělal zvuk, tak měl víc práce. Pro něj to tedy úleva určitě je. Sešlo se zrovna několik věcí najednou, a tak jsme to ještě neměli možnost pořádně zpracovat. Myslím, že kolem Vánoc, až bude křest desky, si vše pořádně uvědomíme.
Jiří Konvalinka: Před křtem alba bude potřeba udělat ještě jeden videoklip. Samozřejmě je úleva, že je deska hotová a nic na ní nezměníme, na druhou stranu nyní přichází další práce, která souvisí s jejím vydáním. 

ROZHOVOR | Kato (Prago Union): U-Í je náš bojovej pokřik, vzorec pro odpornej výkon

Album Rada starších je o stárnutí a pocitu, že svět kolem přestává být náš. Jak se vám žije v dospělém světě?
Jiří: Kde máme žít jinde? Dospělost nás baví, zároveň je těžká. Velmi pokorně si uvědomuji, jaké máme z mnoha a mnoha stran obrovské štěstí, že žijeme, jak žijeme a kde žijeme. Zažívám taktéž, jako spousta lidí ve středním věku, určitou rozlítanou dynamiku, jako je péče o děti, se kterými chceme trávit čas, do toho máme malou alternativní kapelu, která tě neživí, a tak tvoříš po nocích na úkor spánku a ostatních lidí.
Jan: Já tím, že dělám divadlo pro děti, do dětského světa utíkám. Snažím se prolínat oba světy a z každého si něco brát.
Jiří: To je otázka, kterou si často kladu. Jestli bych měl mít dospělost pod kontrolou a takzvaně ji chytit za pačesy. Jestli bych už neměl najít stabilitu a vědět, kam směřuji. Zatím to ještě nemám.
Jan: Když už se bavíme takhle hluboce a moudře. Já mám stabilní rodinu (ťukám), mám tři děti, ženu, pro mě je dospělost jakási trpělivost. Vlastně jsem teď víc v klidu, protože cítím, že stojím na pevném základě.

Proč zrovna název Rada starších?
Jiří: Na desce je hodně hostů, a proto se jich zcela vědomě ptáme na naše otázky. Souvisí to také s tím, že nás nějakým způsobem formovala jejich tvorba. Mezi nimi jsou Kato z Prago Union, Sifon z WWW a Tata Bojs.
Jan: V písni Tři zlaté zuby děda Vševěda je rada od staršího, tím je Kato, a to je pro nás symbol i z hudebního hlediska, protože jsme na něm vyrostli.
Jiří: Album je o nějakém stárnutí, měněním světa a jak to vnímáme. Rada starších nám může radit dobře, ale také to může být dost otravná rada.

LIVE: Dokument Tata Bojs dává nahlédnout do soukromí kapely, jeho součástí jsou i bývalí členové

V písni Tři zlaté zuby děda Vševěda se mi nejvíce líbí odpověď Kata na otázku: „Co mám dělat, když svět míří do piče?“ A on odpovídá: „Běž napřed“.
Jiří: Zrovna tady bylo zajímavé, že při tvorbě songu jsme nevěděli, co nám Kato odpoví. My jsme mu řekli scénář, a že bude děd Vševěd. Pak jsme mu poslali naši sloku a on nám odpověděl. Když jsme to slyšeli poprvé, tak jsme si říkali, že je na nás docela zlej. Pak to opadlo, ještě jsme tam vložili hudební tečku, která zní: „Nikdy nezapomeň, že máš jenom sebe.“ A začalo to dávat větší smysl.

Tři zlaté zuby děda Vševěda je aktuálně na první příčce na Rádiu 1.
Jiří: Jsme a děkujeme posluchačům Rádia 1.
Jan: Ano, děkujeme. Na Rádiu 1 nás podrželi pokaždé.

Jak to funguje, rádio si vybere samo písničku z alba?
Jiří: Tentokrát si Zdeněk Rychnovský vybral song Kolem šlehaj plameny, ale když je venku videoklip k Vševědovi, tak jsme chtěli nejprve ji.

ROZHOVOR | Kato a Rest: Naše společné album je čistý hip hop, nesnažíme se kázat velké pravdy

Podle čeho se rozhodujete, k čemu natočíte videoklip?
Jan: Chtěli bychom natočit klip ke každé písničce, ve které je hudební host.
Jiří: Řešili jsme, který videoklip uděláme první, co bude takzvaný singl. Uvědomujeme si, že album je trochu heavy, proto jsme začali s Katem, že to není tolik zatížené a je to přímočaré. Do křtu ještě chceme udělat videoklip s Tata Bojs na píseň Kolem šlehaj plameny. Tahle skladba je už těžší, alespoň po textové stránce.

Hudebně mi pro Mutanty hledaj východisko přijde typická změna melodie, jak se tomu říká Jirko?
Jiří: Myslíš, že jsou písničky členité? Nevím, jak se tomu říká, ale děláme to tak.
Jan: Výrazné změny melodie jsou v písni Na duši mi kvete rez. Každá spolupráce s hosty vznikala jinak, každý přístup byl jiný. S Katem jsme si posílali sloky. Se Sifonem jsme pracovali v rámci témat, co on řeší, co my. Mě baví koncepční alba (koncepční album má sjednocující myšlenku nebo téma, pozn. red.), které vyprávějí příběh, například Kendrick Lamar. Takové tracky mě baví, neřeší tam, že se zajede do jiného rytmu, pro nás je typická dynamika v hudbě.

ROZHOVOR | Kato (Prago Union): Skladby procházejí docela přísným sítem. Snažím se slepé uličky odřezávat už v zárodcích

Na mě se z vaší hudby přenášejí emoce. Na duši mi kvete rez je toho důkazem.
Jiří: Vůbec nic proti písničce o čtyřech tónech, naopak mám rád, když je v hudbě něco neočekávaného. Nevýhodou je, že když se rytmus opravdu hodně mění, je to těžší hrát naživo na koncertech.
Jan: Jirka vždycky řekne, to dáš a já to dám. (smích)

Jirko, při tvorbě hudby používáš jen elektroniku, nebo nahráváš nástroje sám?
Jiří: Dělám ji elektronicky, mám syntetizátory, ale do toho si nahrávám, a teď čím dál víc, klasické nástroje, například kytaru. Píseň Na duši mi kvete rez, ta část Sifona je náš vysamplovanej základ, se kterým si on pohrál.

Na čem pracujete jako první? Na hudbě, nebo textech?
Jan: Když jsme jako kapela začínali, tak jsem vytáhl všechny texty, které jsem měl v šuplíku za léta nashromážděné, a Jirka do toho udělal hudbu. Nyní se sejdeme a vymyslíme téma. Já píšu texty do hudby, potřebuju se naladit na pocit, který vyjadřuje. Psaní mi dělá dobře. Občas musím překonat nepříjemné pocity, dostat se do koncentrace a vykřesat to ze sebe.
Jiří: Tak to mám i s hudbou, to je přítomný tvůrčí okamžik a flow. V běžném rychlém a roztěkaném světě se to hledá těžko, ale umění se rodí v křečích.

Píseň Kolem šlehaj plameny je o tom, jak nás ovlivňují sociální sítě a jak se vše zrychluje. Mě píseň natolik ovlivnila, že jsem si včera vymazala Instagram.
Jiří: To jsme rádi, že to k někomu promlouvá.
Jan: Je to takové svědomí.

Děsí vás to?
Jiří: Děsí mě celková přehlcenost informačním bordelem. Jedna věc je vizuální smog, ale také smog v sociálním světě.
Jan: V tom vizuálním bordelu se pak ztrácí podstatné informace.

V textu se zpívá: „Postuju, postuju, ať všichni ví, jak moc jsem výbornej, když jsem schovanej ve svým zkurveným, zasraným, zamrdaným, zpíčeným, sterilním, virtuálním prostoru.“ Cením sprostá slova, myslím, že to nejde popsat jinak. Půjde track do rádia?
Jiří: Cyril Kaplan, náš bubeník, říkal, že je skvělý, že regulérně nejvíc sprostá písnička je s Tata Bojs. Je připravená rádiová verze, sprostá slova budou vypípaná.

A je vůbec cesta ven z virtuální reality?
Jan: Být tady a teď, což se nám podle mě daří na koncertech. Je to vzájemná symbióza, která nás všechny ovlivňuje.

Co vás teď čeká?
Jiří: Chceme ještě udělat videoklip ke Kolem šlehaj plameny. Čeká nás křest desky a to 12. prosince v pražské MeetFactory a 7. února v brněnské Flédě. Deska vyjde také na vinylu.

Text: Julie Fric Krauskopfová, foto: Jiří Konvalinka
Témata: Mutanti hledaj východisko, Jan Vejražka, Jiří Konvalinka, Rada starších