ROZHOVOR | Renne Dang: K hudbě přistupuju sobecky. Nepřemýšlím, co se bude líbit fanouškům. Po Survivoru měli lidi pocit, že mě znají

Minulý rok na podzim jsi měl turné. Jak sis ho užil?
Energicky pro mě bylo velmi náročné. Prakticky poprvé jsme ho jeli téměř v kuse, všechny zastávky bez větších pauz. Do toho jsem pracoval na desce a měl jsem pracovní schůzky. Bylo to velmi náročné období a momentálně pauzu vítám. Můžu se zase zavřít ve studiu.

LIVE: Renne Dang oslavil v Brně zisk Českého slavíka, IAM Oskar pokřtil album Loverboy

Na fotkách z koncertů jsem si všimla, že kolem stojanu tvého mikrofonu byl omotaný had. Odkazuje to k něčemu?
Chtěli jsme mít na turné něco speciálního, něco, co na předchozích koncertech nebylo. Léta jsem používal slunečnice, kterých se ani teď nechci úplně vzdát, každopádně jsem chtěl něco, co by bylo právě pro tuto šňůru typické. Vymysleli jsme tedy hada. Myslím, že to hezky koresponduje s názvem alba Problémy v ráji. Had v ráji vždy symbolicky i tematicky fungoval, takže to považujeme za jakýsi závěr této éry.

Turné sice skončilo, ale čeká tě květnový koncert ve Foru Karlín. V jaké fázi příprav momentálně jste?
Ve Foru Karlín bych těl odprezentovat nové album, které do té doby vyjde. Aktuálně pracujeme na nějakém vizuálním konceptu, který na koncertě předvedeme. Přál bych si, aby měl trochu teatrální, divadelní charakter, než aby tam jenom blikaly efekty a ohně. Vše je momentálně ve fázi příprav, ale těším se. Chceme určitě předvést něco nového. Vše se bude odvíjet od alba, které je momentálně ve výrobě.

Renne Dang ukázal v Radlické, proč patří k nejcharismatičtějším raperům u nás

Půjde o největší show tvé kariéry. Hledáš někde inspiraci? Ať už v zahraničí, nebo na české scéně?
Nevím, jestli hledám nějakou konkrétní inspiraci. Ale určitě nasávám, co se děje na koncertech, které vidím. Jak říkám, chtěl bych se vydat spíše alternativnější, umělečtější cestou, vytvořit si kulisy, možná dokonce pohyblivé, rád bych měnil scény, šel více do divadelního konceptu.

Turné jsi nazval Road To Forum. Kde pro tebe cesta do Fora začala? Pomýšlel jsi na velké koncerty už ve svých začátcích?
Nad tím jsem se nikdy moc nezamýšlel. Ale je docela příhodné, že Forum Karlín pro mě bylo vždy místo, kam jsem rád chodíval na koncerty. Je tam dobrý zvuk a moderní zázemí. A jasně, vždycky jsem si říkal, jaké by bylo tam hrát. A když se nám povedlo loni vyprodat Roxy, rozhodl jsem se tento sen zrealizovat. Návštěvnost podzimního turné ukázala, že mě lidé chtějí vidět, měli jsme vyprodané všechny zastávky.

Když se vrátíme k tvým začátkům, tak byly spíše rapové. Jak ses k tomuto žánru dostal?
Měl jsem k němu nejblíž v rámci subkultury a komunity, ve které jsem se pohyboval. Pro mě jako pro člověka, kterej neuměl na nic hrát a neuměl ani noty, nebyl ze žádný prestižní hudební rodiny a ani kolem sebe neměl lidi, kteří by byli umělecky políbeni, vedla cesta k hudbě přes sídliště. Přes kluky, kteří jezdili na skatu, party lidí, v nichž jsem se pohyboval. Líbila se mi autenticita vyjadřování. Život raperů mi byl ve skladbách vlastně nejblíž, popisoval to, co jsem sám žil. Oslovilo mě to natolik, že jsem se taky rozhodl povyprávět svůj příběh. Díky rapu tady jsem.

Renne Dang navštívil na své cestě do Fora Karlín České Budějovice

Měl jsi v tomto období nějaké vzory, někoho, komu ses chtěl přiblížit?
Na začátku určitě byla spousta českých a slovenských interpretů. Bylo mi třináct, čtrnáct a hodně jsem naši scénu poslouchal. Určitě můžu jmenovat Rytmuse, Marpa, Ektora, všechna zásadní jména československý scény. Do toho se mísily moje oblíbené zahraniční kapely jako Green Day, My Chemical Romance, Billy Talent, Nirvana až po Slipknot a Korn. Vždycky jsem poslouchal takový paskvil všech možných žánrů.

V posledních letech ses od rapu vzdálil a šel jsi popovějším směrem. Nebál ses odklonu fanoušků?
Upřímně, když tvořím hudbu, moc nepřemýšlím nad tím, co se líbí fanouškům, a co ne. Přistupuju k tomu dost sobecky. Pro mě je zásadní vyjádření mých emocí, nějakých mých momentů v životě, a až potom v poslední fázi řeším, jak to přiblížit lidem. Jestli k dané písni natočit videoklip, jestli ji prezentovat v rádiu a podobně. Vyloženě strach ze ztráty fanoušků jsem neměl. V jádru jsem věděl, že dělám něco, co mě definuje. Chtěl jsem být sám sebou.

Velká část tvých textů se dá označit za ne-prvoplánové. Nejsou plytké, naopak jdeš často do hloubky. Nějaký novinář je označil za „psychologické studie“. Jsou pro tebe svým způsobem i jakousi terapií?
Texty pro mě vždycky byly, jsou a budou vnitřní terapií. Začal jsem je psát a ani jsem si neuvědomil, jak pro mě splňují jakýsi terapeutický efekt. Když se z něčeho vypíšu, uleví se mi. Možná díky tomu nejsou moje texty prvoplánované. Většina z nich má reálnej základ, reálnou emoci. Ať už se inspiruji ve svém životě nebo v životech lidí, co mám kolem sebe, a v jejich příbězích. Možná z toho důvodu mají posluchači k mým textům blízko, protože je to prostě realita.

Je pro tebe autenticita v hudbě důležitá? Dokázal bys vzít text někoho jiného, kdyby ti ho napsal?
Donedávna jsem si to nedokázal vůbec představit. Texty pro mě byly natolik posvátnou záležitostí, že jsem měl pocit, že jenom já je musím umět napsat a nikdo mi do toho nemůže kecat. Ale na albu, na kterém teď dělám, vzniklo pár skladeb tak, že jsem se ve studiu sešel s více lidma a nechal jsem je, aby mi do toho mluvili. Přitom v nich ale zůstalo to jádro, ta emoce, kterou chci předat.
Několikrát jsem se sešel třeba se Slavíčkem, mladým písničkářem a textařem. Sedli jsme si i po lidské stránce a je to snad první člověk, kterému jsem dovolil, aby dal do písně nějaký svůj vhled. Přinutil mě přemýšlet nad emocemi trochu jinak. Dává mi zajímavé podněty, na základě kterých já dojdu k melodiím, které bych jindy nevytvořil. Anebo k jiným rýmům, stylistickému zabarvení a podobně…
Každopádně abych odpověděl na otázku… Nedokážu si vůbec představit, že by mi někdo napsal text a já písničku jen nazpíval.

ROZHOVOR | Slavíček: Odhalit se nikdy neplánuji. To, že dělám hudbu, jsem skrýval i před rodiči

Kde po nějakých patnácti letech na scéně hledáš inspiraci?
K tvorbě mám stále stejný přístup. To znamená, že popisuju život, svoje emoce. A to se od mých čtrnácti let, kdy jsem začínal, nezměnilo. Změnila se jen intenzita, kterou to vše dokážu nasávat a to, jak citlivý jsem vůči nějakým věcem. Inspirace je všudypřítomná.

Chodily mi pozvánky na cizí oslavy a ukřivděné zprávy, proč jsem nepřišel

Jak velkou inspirací pro tebe byl Survivor? Vznikly i tam nějaké texty?
Byla to pro mě obrovská životní zkušenost. Až nyní, po nějakém půlroce od návratu, mám pocit, že se mi teprve začíná promítat do mého života a tvorby. A nemyslím to tak, že bych teď psal písně o palmách, moři, kokosech a hladovění. Mám na mysli nějaký transformační proces, kterým jsem si tam prošel v jakémsi rituálním lomeno spirituálním prostředí toho půstu a myšlenkových pochodů. Mám pocit, že až nyní se to začíná propisovat.  

I díky Survivoru tě poznala část republiky, která o tobě předtím neslyšela. Šel jsi tam i za tímto účelem?
Lidé, kteří jdou do Survivoru čistě s vidinou popularity, v něm moc dlouho nevydrží. Já sám jsem tam šel s vnitřní motivací sáhnout si na nějaké svoje psychické a fyzické hranice. Počítal jsem úplně se vším. Nicméně jsme s týmem věděli, že pozornost v rámci Survivoru určitě nějaká bude, a že bychom ji chtěli využít v rámci toho, aby si lidé oblíbili moje skladby a stali se mými fanoušky, aniž bych já musel něco měnit. Takže ano, byl tam záměr získat nové fanoušky, ale zároveň se neohýbat vůči mainstreamu.

Někteří se takových úspěchů snaží „využít“. Dáváš si teď na to, s kým pracuješ, větší pozor? Aby se na tobě nechtěl přiživit?
V hudebním prostředí se mi to asi nestalo. Za ty roky na scéně jsem už nějakým způsobem etablovanej a jsou lidi, kteří mě mají rádi, a lidi, kteří mě mají rádi míň. A to se nezměnilo. Spíš jsem si všimnul toho, že veřejnost najednou měla pocit, že mě skrz televizi zná, a že mě spousta mě neznámých lidí brala jako svého kamaráda. Chodily mi od cizích lidí pozvánky na narozeninové oslavy. A když jsem na ně nedorazil, tak ukřivděné zprávy s otázkami, proč jsem nepřišel, nebo proč jsem neodepsal.

Český slavík: Dojatý Václav Noid Bárta, absolutní vítězka Ewa Farna i vzpomínka na Annu Julii Slováčkovou

Po patnácti letech tvorby tě objevil i Český slavík. Co pro tebe nejen tato, ale i obdobné hudební ankety znamenají? Mají podle tebe v dnešním světě ještě nějakou váhu?
Jsem rád, že hudebníci dostávají prostor, ať už jde o jakoukoliv hudební anketu nebo předávání cen. Ale nemyslím si, že by se k tomu mělo zvlášť přihlížet, co se kvality týče. Ne vždy totiž vyhrávají lidé, kteří nějakých větších uměleckých kvalit, které já respektuju a vyhledávám, dosahují. Ale samozřejmě, ať si každý poslouchá a dělá, co chce.
Já za sebe můžu říct, že jsem rád, že si někdo všiml toho, co dělám, a rozhodl se mě nominovat. Zároveň mám ale pocit, že mě to nedefinuje a že by mělo dojít k velké změně v mé kariéře a filozofii, s níž k hudbě přistupuji.

Letos sis vyzkoušel i dabing. Jak jsi se k nabídce dostal?
Daboval jsem velice krátce jednu postavu v seriálu Vetřelec: Země. Musím říct, že to bylo mnohem náročnější, než jsem čekal. Prakticky jsem dostal jen pár vteřin, daboval jsem postavu, která hned zemřela. Ale i těch pár vteřin jsem natáčel téměř hodinu. I když to ale bylo těžký, bavilo mě to. Možná bych si spíš ale raději někde zahrál, než daboval svým hlasem někoho jiného.

To byla moje následující otázka. Zda by sis chtěl někde zahrát…
Určitě! Nemyslím si, že bych měl vyloženě talent, ale kdyby mi někdo dal prostor, rád bych ukázal, co ve mně je. Jsem pro cokoliv. Myslím si, že bych byl skvělej v roli nějakýho záporáka, ze kterého by se stal nakonec správňák. Takže bych spíš bral filmovou roli. Ale pro všechny, co to čtou, jsem otevřený nabídkám.

Zpět k hudbě. Když jsem se dívala na tvou diskografii, co dva roky – ačkoliv v poslední době se ten interval dost zkrátil – jsi vydával nová alba. A jak jsi už naznačil, letos vyjde nová deska…
Ano. Album hodně vznikalo během cest na koncerty, respektive během nich vznikla spousta demonahrávek. Když mě napadla nějaká melodie nebo refrén, nahrál jsem si je do telefonu. Ve výsledku jsem měl spoustu rozdělaných skladeb. Potom jsem třídil, poslouchal, co se mi líbí a co ne… Těším se, až to všechno dotáhnu.

Budou na albu nějaké collaby?
Určitě, ale nechci zatím nic zveřejňovat. Každopádně bylo by fajn spojit se s interprety, se kterými jsem zatím nic netvořil.

Kdy album plánuješ vydat?
Na jaro.

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Iveta Valentová
Témata: Renne Dang, Problémy v ráji, Forum Karlín, Survivor, Český slavík, rap, pop