ROZHOVOR | Slavíček: Jsem jako houba, která nasává všechno okolo. Fyzickou kopii debutového alba bych chtěl vydat hlavně kvůli babičce

Bavili jsme se spolu zhruba před půl rokem v Rock Café při příležitosti vydání EP. Teď pouštíš do světa debutové album Z pokoje do boje. Odkazuješ názvem na proces, kterým sis prošel?
Je to přesně tak. Název má více významů, jeden z nich si zatím nechám pro sebe. Každopádně ten hlavní význam je takový, že Slavíček vzniknul v pokoji. A čím déle dělám hudbu, tím postupně vše roste do větších rozměrů. A právě o tom je název. O vypuštění toho kluka z pokojíčku, kde měl svůj „safe place“, do hudebního světa.

ROZHOVOR | Slavíček: Odhalit se nikdy neplánuji. To, že dělám hudbu, jsem skrýval i před rodiči

A jak se ti v tom světě bojuje?
Mám kolem sebe super partu lidí, kteří mi pomáhají bojovat. Ať už jde o vydavatelství RedHead Music nebo o kluky, se kterými jsem pracoval na debutovém albu. A dokud je budu mít u sebe, věřím, že se mi bude fajnově bojovat i dál.

Zasahuje ti vydavatelství do tvé hudby?
Naštěstí vůbec. Mám jejich plnou důvěru, věří v to, co dělám, a v to, že to dělám s mým nejlepším vědomím a svědomým. Nemám od nich nastavené žádné hranice.

Album vychází i na fyzickém nosiči, anebo jenom na streamovacích platformách?
Zatím jen digitálně. Plánujeme ho vydat fyzicky, ale to až časem. Možná bude na křtu v Lucerna Music Baru bár limitovaných kusů, které si budou moci lidi zakoupit.

Je pro tebe fyzická podoba alba vůbec důležitá?
Upřímně, CDčko mě samotnému příliš smysl nedává. Důvod, proč bych ho chtěl udělat, je moje babička. Líbilo by se jí, kdyby si ho mohla vystavit. Pro ni je to velká věc. Pro mě by měl větší váhu vinyl. Líbí se mi, když je mají lidi pověšené na stěně. Vypadá to hezky. Takže pokud bych chtěl dát albu fyzickou podobu, tak to bude vinyl.

ROZHOVOR | Pokáč: Nářkům zpěváků ze SuperStar se směju. Trvalo deset let, než na mě přišly dvě stovky lidí

Když porovnáš práci na EPčku a práci na albu... V čem se to lišilo?
Práce na albu byla mnohem intenzivnější. Měl jsem hotové songy, ale společně jsme se s více lidmi zamýšleli nad tím, jak by mělo znít jako celek. Co na něm chceme, co už ne... Neustále jsem byl s klukama na telefonu, dojížděl jsem za nimi do Prahy. Práce bylo daleko, daleko víc.

To album vzniklo v tom meziobdobí od vydání EP, nebo jsou na něm i starší songy?
Mám na albu i pár starších kousků, které jsem měl dlouho v šuplíku a myslel jsem si, že je už nikdy neopráším. Mezi takové patří Syndrom OCD, Kytky nebo Cholerik. Zbytek vznikal tak nějak za pochodu. Měl jsem napsaných spoustu písniček, ze kterých jsme vybrali ty nejlepší.

Takže toho v šuplíku zbylo spoustu...
Jojo, je tam toho ještě hromada.

Když jsem si procházela komentáře u tvých příspěvků na Instagramu, lidi se dožadují alba z tvých mini songů. Přemýšlel jsi někdy nad tím?
Popravdě mě to nikdy nenapadlo. Když chci napsat písničku, chci to udělat pořádně. Věřím, že by spousta lidí ocenila, kdybych minimálně ty úspěšné mini songy někam nahrál. Ale byly by to jen třicetisekundové úryvky, které by posluchači nic moc nedaly. Třeba se k tomu někdy dopracuju a řeknu si, že to je fakt dobrej nápad. A třeba mě někdo předběhne a já toho pak budu litovat. Zatím to mám ale nastavené tak, že chci věci dotahovat do konce – a tedy dělat klasické písničky.

RETRO 2000 | Tomáš Klus: Písničkář je zpívající názor

Jak jsi už řekl, album Z pokoje do boje jsi neskládal sám, ale pomáhali ti Reginald a David Kandler. Nechal sis od nich radit, i co se textů týče?
Bylo to vůbec poprvé, co jsem s někým spolupracoval na textech. Konkrétně ke třem písničkám, a to Tělo na tělo, Cheat Day a Telefon. Tyhle tři jsme vlastně od základů napsali spolu. A mám z nich upřímnou radost. Všechny se mi líbí a i proces toho tvoření byl krásný. Bylo super pracovat s někým a nebýt jen zavřený sám v pokoji.

Stalo se, že tě třeba hudebně chtěli posunout někam, kam jsi nechtěl jít?
Vůbec. Vždycky, když jsem jim řekl, že je něco za mě už moc, tak hned cukli zpět. A cokoliv jsem potřeboval změnit, tak to změnili. Jsou to fakt profíci.

Umělou inteligenci při psaní nepoužívám

Ve svých písničkách si často šikovně hraješ se slovy. A tak mě napadá – protože v dnešní době je to už více než běžné – pomáháš si umělou inteligencí?
Umělou inteligencí jsem si zatím pomohl jen jednou, a to v písničce Jsi Guapa Chica, která byla na mém EP. Potřeboval jsem nahodit nějaké španělské fráze, protože nejsem zase tak dobrý španělštinář, a zároveň jsem chtěl, aby se rýmovaly a měly ten správný význam. Ale třeba na tomhle albu jsem umělou inteligenci vůbec nepoužil a napsal jsem ho sám, respektive s klukama.

Jaký obecně máš názor na AI?
Neodsuzuji to, přijde mi to vlastně jako super nástroj a když ho tady máme, proč ho nevyužít? Když je někdo super textař, ale neumí zpívat, zároveň by však chtěl dělat hudbu, najde si cestu právě třeba skrze AI. Vytvoří si hologram, cokoliv, dá tomu tvář, protože proč by jeho texty nemohly být slyšet?
Já osobě ale umělou inteligenci při psaní nepoužívám. Ale třeba se to někdy stane, až budu potřebovat nahodit text anebo třeba nápad.

ROZHOVOR | Pokáč: Moje psaní je neustále jedna velká tvůrčí krize (2. část)

Kam vlastně ty chodíš pro nápady? Primárně máš songy o lásce, ale máš i píseň o domácím násilí...
Troufám si říct, že takových 95 % mých textů není vůbec o mém životě. A těch zbylých pět jsou ty, které jsem napsal pro svou přítelkyni. Jsem jako houba, která nasává všechno okolo, a potom to dá na papír. Hodně čerpám z filmů, z toho, co vidím na TikToku a obecně na sociálních sítích nebo i mezi lidmi na ulici. Většina je jen moje fantazie.

Na albu máš dvě spolupráce. U Pokáče se nabízela, doprovázel jsi ho na turné.
Vlastně nejdřív vznikl mini song, a až potom klasická písně. Když jsem měl hotovou první sloku a refrén, říkal jsem si, že tam toho Pokáče úplně slyším. Tak jsem mu napsal, jestli by nechtěl jít do duetu. A on na to, že klidně, že bude rád. Nějaký čas se neozýval, myslel jsem si, že už na to možná zapomněl. A třeba tři měsíce na to mi přišla hlasovka: „Hele, co si myslíš o tomhle?“ psal v ní. A zahrál svoji sloku. Měl jsem z toho velkou radost. Věděl jsem, že já za Pokáče jeho sloku napsat nemůžu, on má svůj jedinečný rukopis. A já, když už chci s někým collab, tak chci, aby měl daný člověk na té písni taky nějaký podíl.

V případě Renneho – vím, že jsi mu vypomáhal i na jeho albu. Složili jste Orchidej spolu?
Mám k tomu super příběh. Rennemu jsem kdysi dávno chválil na Instagramu jeho album Problémy v ráji. On mi na to tenkrát jen odpověděl na Instagramu „díky“ a dál nereagoval. Potom odcestoval na Survivor a mně mezitím vyletěl song Až po uši. Když se vrátil, napsal mi, že se mu písnička líbí. Byl v podstatě první, kdo si mě všimnul a podal mi pomocnou ruku. Pozval mě k sobě do studia, že něco natočíme. Bylo to od něj vážně moc milé. Chválil mi moji češtinu a melodie, jak si hraju se slovy. Poprosil mě, jestli bych mu nepomohl s albem. Já jsem mu jen nahazoval nějaké věci, přitom to ale vůbec nepotřeboval. Je strašně schopný textař.

ROZHOVOR | Renne Dang: K hudbě přistupuju sobecky. Nepřemýšlím, co se bude líbit fanouškům. Po Survivoru měli lidi pocit, že mě znají

No a jednou, když jsme seděli ve studiu, jsem mu pustil Orchidej. Řekl mi, že se mu song líbí a že bychom příště mohli dát něco spolu. Jenže já jsem v té době ještě plánoval, že půjde o duet s holkou. Pak mi ale došlo, že moc českých mladých interpretek nemáme a upřímně, ta ženská sloka taky nebyla moc silná. A tak jsem zavolal Rennemu a nabídl jsem mu spolupráci. On se toho hned chytl a řekl, že jde do toho. Dopsal si svoji sloku, která je mimochodem dost chytlavá. Sám si ji dávám často na repeat.

Myslím, že mu ten song sedl i hudebně...
Povedlo se nám najít jakýsi průsečík mezi našimi žánry. Renne má i jemnější songy, víc kytarovky, takže to pro něj hudebně nebylo zase tak daleko.

Zkoušel jsi psát ještě s někým?
Psal jsem s Petrem Lexou pro Slzu a jednou jsem měl session s mladým zpěvákem Davidem Málkem. Zatím ho moc lidí nezná, ale myslím, že má velkou budoucnost. Dělá všechno líp než já. Ať už jde o zpěv, hru na kytaru... Stačí jen, aby ho někdo objevil. Poprosil mě, jestli bych se nemohl podívat na nějaké jeho texty, a nakonec jsme spolu dopsali jeho dvě písničky. Do budoucna bych určitě rád ve spolupracích pokračoval. Strašně rád textařím.

K albu ti vycházelo na Instagramu promo v podobě krátkých reels s malým Slavíčkem. Šlo o tvůj nápad?
Ano, byl to můj nápad. Stojím za vším, co jde vidět na sociálních sítích. Na tyhle kreativní věci mám celkem dobrou hlavu. Jsem strašně pyšný na to, jak to nakonec celé vypadá. Natáčet mi to pomáhal Edward Kelnar.

Mini Slavíček se objevuje i na coveru alba. Hrajete spolu šachy. Jaký má toto význam?
S tím mi taky pomáhal Eddie. Je to takové hezké propojení toho Slavíčka sedícího v dětském pokojíčku, a zároveň boje na hudební scéně. A šachy, ty jsou takovým propojujícím symbolem mezi tím.

Jestli se nepletu, stále koncertuješ sám. Chceš, aby to tak i zůstalo?
Zatím jezdím sám, ale neříkám, že se to do budoucna nezmění. Na podzim, konkrétně 21. října, mě čeká křest alba v Lucerna Music Baru, kde kapelu určitě mít budu. A kdo ví, co bude tu následující sezónu. Rád bych k nám přibral ještě jednoho kytaristu. Přeci jen mě docela svazuje, že musím neustále stát u stojanu a nemůžu se po pódiu projít.

Vnímáš třeba, že ses posunul dál i ve vystupování před lidmi?
Myslím, že jsem míň vynervovaný. Pořád tam ta nervozita je, ale jsem už v menším stresu než dřív. Určitě bych ale rád svou performance posunul dál. Myslím, že v tom by mi mohla pomoci právě ta kapela.

Jak jsi už sám řekl, v říjnu tě čeká zatím největší koncert tvé kariéry, a to v pražském Lucerna Music Baru, kde se chystáš pokřtít i album. Už máš zhruba představu, jak bude koncert vypadat?
Momentálně jsem se maximálně věnoval novému albu a jeho promování. Koncert jako takový jsem zatím moc neřešil. Zkoušet bychom s klukama chtěli v červenci. Rád bych, aby to bylo tip ťop, abychom i když nás někdo vzbudí o půlnoci věděli, co má kdo dělat.

Kromě toho tě čeká i nabité koncertní léto. Jde tedy zatím všechno dle tvých představ?
Moc mě to baví. Stanovil jsem si na tento rok cíl sto koncertů. To vypadá, že zatím neklapne, mám jich někých šedesát. Ale tenhle cíl zůstává, i kdyby to mělo klapnout až příští rok.

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Edward Kelnar, Iveta Valentová
Témata: Slavíček, Reginald, David Kandler, Renne Dang, Pokáč, Z pokoje do boje