ROZHOVOR | Tomáš „Jugi“ Staněk (UDG): Zkoušeli jsme napsat rádiový hit, ale dopadlo to vždy spíše hůře

U koho ses, potažmo celá kapela, inspiroval, když začínali UDG?
Já si myslím, že jsme s klukama vycházeli každej trošku z jiných hudebních inspirací. Mě na začátku ovlivnil hodně českej bigbít. Miluju tvorbu Michala Ambrože, tedy Hudbu Praha a Jasnou Páku nebo třeba Garáž.. Naši měli doma spoustu desek, přišel jsem ze školy a hodiny a hodiny jsem poslouchal a objevoval. Na tátově walkmanu jsem z kazet poslouchal Kryla, Nohavicu, Jimma Čerta a další folkáče, tam se někde možná rodil vztah k psaní textů.

Příběh českého hitu: UDG – Hvězdář

Když jsme zakládali kapelu, kluci Vrzáci poslouchali jinou muziku. Petr s Pavlem závodně tancovali a co si pamatuju, inklinovali daleko více k moderní, taneční muzice a popu. Pak přicházeli do kapely další vlivy. Třeba kytarista Bohouš Němeček byl odkojenej na Mňáze, ale výrazně ho ovlivnili tvrdší světové kapely jako třeva System of A Down. Jedno celé soustředění jsme museli povinně poslouchat Mastodon 
Bezesporu měl vliv na naší tvorbu francouzský kytarista Guillaume, který participoval na dvou albech, pak přišel Volt, kterej mál ke kytaře zase úplně jinej přístup, miluje třeba Pixies. Saxofonista Adam je v kapele téměř od začátku a sound saxofonu k UDG neodmyslitelně patří.
Každý z nás do kapely něco přináší a všichni si na svých inputech trváme! Takže o tvorbě i po dvaceti letech hodně diskutujeme. Proces vzniku písní je tedy relativně složitej, protože málokdy se stane, že by někdo do zkušebny přinesl písničku, která bude od začátku do konce hotová a zbytek kapely se ji naučil hrát. Hodně času trávíme tak, že nad těma věcma diskutujeme, posouváme je a hledáme konsensus. Není to ideální způsob práce, ale je náš.

Posouvá vás svým způsobem tento kapelní „konflikt“ dál?
To jsi dobře pojmenovala, konflikt. Myslím, že ano. Kdybychom každý měli svůj vlastní projekt, dost možná by to byla muzika, která by nikoho nebavila. Ten "konflikt" je tvorba.

UDG pochází z Ústí nad Labem. Jak těžké pro vás bylo proplout do „pražského“ hudebního světa?
Źijeme v Praze a okolí, Českých Budějovicích a Liberci. Za pražskou kapelu se nepovažujeme. Nikdy jsme do "pražské" scény nepatřili. Celkově jsme pro média nikdy nebyli příliš atraktivní, nesledujeme moc trendy a ani nejsme bulvárně zajímaví. Gros naší cesty tvoří po celou dobu živé koncerty a vztah s fanoušky. Vždy jsem hodně hráli a po koncertě zůstavali a pařili s fanouškama. Naučili jsme se dělat muziku tak, jak ji cítíme. Když jsme se někdy snažili někam uměle posunout, nepovedlo se to. Zkoušeli jsme párkrát napsat rádiový hit, toužili jsme po rádiovém úspěchu, ale dopadlo to vždy spíše hůře. To nás jen utvrdilo v tom, že chceme dělat hudbu co nejvíce autenticky.

Vzpomenete si na moment, kdy jste si řekli: „Sakra, my jsme vážně prorazili“?
Zásadní moment v naší kariéře sehrála soutěž Coca-Cola Popstar. Klukům z Ústí se tehdy začal plnit sen, že budou hrát po celé republice. Vydali jsme desku u major labelu, začalo se o nás mluvil a psát. Na koncerty začaly chodit stovky lidí. V tu chvíli jsme si to momentum uvědomovali a užívali.

Vašimi největšími hity jsou Hvězdář a Kurtizána. Jaký máte po letech k písním vztah?
Cítíme k těm písničkám vděk. Kapela během své kariéry složí spoustu písní, ale jenom největší hity ji posunou dál. Hvězdář je bezpochyby taková píseň.

Spousta lidí k ní má hluboký vztah…
Často slýcháme, že se propsala do života různých lidí, že s ní mají spojené zásadní životní události. Pro někoho je to první písnička, kterou se naučil hrát na kytaru, jiný se při ní rozešel s holkou, někdo si ji pouštěl, když měl smutné období a ona mu pomáhala... A to pro nás hodně znamená. Takový by měl být cíl všech skladeb, ale málokdy se to povede. 

Na vaší diskografii je znát, jak jste dospívali. Co považujete za své největší milníky?
S každou deskou jsme se chtěli někam posunout. Vždycky jsme se poučili z chyb na té předešlé, ze zpětné vazby od posluchačů i odborníků. Pokaždé chceme, aby naše nové album znělo lépe než to předchozí.
Album Akrobat jsme produkovali s Arminem Effenbergerem, který ji zabalil do relativně moderního hávu. Po řemeslné, profesní stránce ji udělal velmi dobře, ale ukradl kapele jejího ducha. Nejsme bůhví jací muzikanti, děláme muziku spíše intuitivně a po svém. Myslím, že i v tom tkví originální sound naší kapely.

Každé vaše album je něčím specifické…
Textově vždycky hledám na albu nějaký stmelující prvek. Obvykle tam je přirozeně, jelikož rámuje určité období života kapely.

Když se podíváš na současnou hudební scénu. Oslovuje tě z ní něco? Zdá se mi, že pop rock a pop punk se opět dostávají do popředí…
Já si tím nejsem tolik jistý. Mám pocit, že u mladých teď dominuje rap. Kytarová muzika se ale vždycky v nějaké podobě vrátí zpět, bigbítová sestava – basa, bicí, kytara – je věčná, myslím.

Máš nějakou vizi, co se týče směřování UDG v příštích letech? A je něco, co bys chtěl, aby se na české scéně dostalo do popředí?
Rád bych podporoval mladé rockové kapely, kterých mám pocit není mnoho. Vzali jsme teď s námi dvakrát na turné skupinu Byt číslo 4, protože nás baví a trochu nám připomíná nás před pár lety. Občas jsem smutný z toho, jak se vyvíjí klubova scéna. Klubů výrazně ubylo. Neuživí se.

Myslíš, že na to mohly mít zčásti vliv streamovací služby?
Streamovací služby mají bezesporu vliv na generační proměnu na scéně. Mladá generace si našla svoje idoly tam. Streamovací služby ale vnímám pozitivně. Hudba je teď lidem více dostupná, každý, kdo něco tvoří, má díky nim šanci oslovit širší publikum, snadněji než dřív.

Co se UDG týče, jaké máte do budoucna plány?
Jsme na scéně relativně dlouho, máme na kontě šest řadových desek. Jsme momentálně v takovém pomalejším módu, ale nasáváme atmosféru, hledáme inspiraci a myslím brzy začneme dělat na novém albu. Osobně cítím stále tu potřebu autentické práce, o které jsme mluvili, ale zároveň cítím, že bych rád zkusit spolupráci s novým producentem. Udržet sound UDG a zároveň přinést nový motiv a drive, to je za mě cíl.

Text: Eva Čmuchařová, foto: Tereza Slowiková, Iveta Valentová, archiv UDG
Témata: Tomáš Staněk, UDG, rock