ROZHOVOR | Vladimír Mišík: Vinou artrózy už nedomáčknu struny, kytaru teď používám jako stojan na klobouky

Vzhledem k tomu, že náš rozhovor probíhá v Nemocnici Na Františku, první otázka je asi jasná. Jak jsi na tom?
Už je to dobré, v pátek (9. srpna) by mě měli pustit domů.

Na velké oslavy v souvislosti s vydáním alba, které novinářům představili na konci června ve studiu Sono, to ale nevypadá…
Toho představování jsem se zúčastnil prostřednictvím zaslané zdravice. Vydání alba oslavíme s přáteli a spolupracovníky u nás v hospodě, kam se snad doploužím.

Na desce ses podílel šesti texty. Ten k písni Měl jsem sen jsi napsal dohromady s Michaelem Žantovským. Jak k tomu došlo?
Byla to naše první spolupráce. Navrhl ji Petr (Ostrouchov). On má takové nápady, jako když na minulou desku Noční obraz sehnal jako hosty americký soubor Blind Boys of Alabama. V písni Měl jsem sen jsme si s Michaelem (Žantovským) různě vstupovali do textu, ale on přinesl ten základní nápad, tak jsme to udělali napůl.

Příběh českého hitu: Vladimír Mišík - Slunečný hrob

Deska Vteřiny, měsíce a roky je tvojí třetí spoluprací s producentem a skladatelem Petrem Ostrouchovem. Navazuje na předchozí oceňované tituly Jednou tě potkám a Noční obraz. Zdá se, že jste si opravdu sedli.
Naše spolupráce je až ideální. My jsme nikdy s kapelou Etc. neměli producenta a všechno jsme dohadovali víceméně sami. Ale on ten pohled zvenčí je občas osvěžující, a když z toho vznikne taková spolupráce, tak to funguje. Z nahrávání se skvělými muzikanty jsem byl nadšený. Petr je na mě milý, i když zpívám blbě. S Etc... to bylo bezvadné, skvělá muzika, ale asi sedm let jsme řešili, že bychom měli natočit desku, ale v podstatě nikdo nic nepřinesl, snad jenom Pavel Skála. Tak jsme se do sebe s Petrem tak nějak "zaklesli", navzájem jsme si volali a dohodli na albu. A teď to pokračuje, řečeno takovou sportovní terminologií, ve stylu, že když je dobrý tým, tak se nepřepřahá. Nová deska začala tím, že jsem si sám pro sebe psal texty. Když jsem jich měl asi dvanáct, zavolal jsem Petrovi a poslal mu je. A on řekl: „Dobrý.“ Nevybral samozřejmě všechny.

Že je Petr dobrý producent jsem věděl dávno, ale překvapuje mě jako plodný autor hudby tvých alb…
On je bezvadný písničkář, už u kapely Sto zvířat měl spoustu autorských věcí.

A jak jsi se uplatnil jako skladatel ty?
Je tam patnáct věcí a já jsem se autorsky zmohl jenom na dvě. S kytarou je konec. Už jsem bohužel vinou artrózy ruky nedomáčkl struny, takže jsem ji nejdříve symbolicky odložil do futrálu a teď ji používám jako stojan na klobouky.

Před každým koncertem jsem se ládoval kortikoidy

Stále platí, že už tě neuvidíme ani na pódiu?
Přestal jsem koncertovat v období covidu a už jsem to nenahodil. Před každým koncertem jsem se ládoval kortikoidy, protože bych to jinak nedal. Prožíval jsme euforii, jako každý hudebník, herec nebo sportovec, když lidé na konci tleskali, ale pak mi to lékaři nedoporučovali.

Těšíš se, až budeš mít desku v ruce, nebo už jsi přešel na digitální poslech?
Když máš dobrou aparaturu, tak je gramofon fajn. Mám doma i CD, ale už jsem si je delší dobu nepustil. Doma mám iPod a muziku si také stahuju do telefonu. Takže si poslouchám hudbu z celého světa, kdy se mi zachce. Buďto si ji založím, nebo ne. Do obchodu bych stejně teď bohužel nedošel. S chůzí mám problémy už delší dobu.

A svoje staré desky posloucháš?
Ne, teď jsem pochopitelně poslouchal tu poslední, protože jsme se dohadovali nad pořadím písní, které je důležité. Je tam hodně středotempových věcí, takže bylo komplikované to seřadit.

Příběh českého hitu: Vladimír Mišík - Variace na renesanční téma

Doprovodné vokály na album natočil mimo jiné tvůj syn Adam. Sleduješ jeho kariéru?
Jasně, vždyť bydlí o patro pode mnou. Přál jsem mu úspěch v Roxy, teď si vymyslel O2 arenu, tak jsem zvědavý, Daří se mu i jako herci. Film BANGER. a seriál Metoda Markovič: Hojer se povedly. Má všechno ještě před sebou.

A ty? Můžeme se při Petrově plodnosti a tvé chuti pořád psát texty dočkat dalšího alba?
My nic neplánujeme, ani jsme neplánovali tu třetí desku, až pak jsem zjistil, že mám dvanáct textů. Nejsme prognostici, přihodit se může cokoliv.

Text: Roman Jireš, foto: Zuzana Bonisch, Petr Ostrouchov
Témata: Vladimír Mišík, Etc., Petr Ostrouchov, Adam Mišík, Vteřiny, měsíce a roky