Hynek Žalčík - Nenápadný producent a textař, který prosadil vydání alb mnoha kapel nepohodlných komunistům

Vydáno 13.04.2019 | autor: Roman Jireš

Příznivci hudby, zejména tuzemského bigbítu, si v úterý 9. dubna připomněli nedožité sedmdesáté narozeniny producenta a textaře Hynka Žalčíka. Pracovník Supraphonu, který dokázal i v komunistickém režimu nepřejícímu rockové muzice protlačit vydání alb nepohodlných kapel, jakými byli Flamengo (Kuře v hodinkách), Framus Five (Město ER), The Progress Organization (Barnodaj a Mauglí) nebo Blue Effect (Modrý efekt & Radim Hladík), zemřel nečekaně 8. února 2005 ve věku pohých 55 let.

Hynek Žalčík - Nenápadný producent a textař, který prosadil vydání alb mnoha kapel nepohodlných komunistům Hynek Žalčík - Nenápadný producent a textař, který prosadil vydání alb mnoha kapel nepohodlných komunistům


Smrt si říká rock'n'roll (381.) - Hynek Žalčík

"Začátkem sedmdesátých let téměř monopolní, a tudíž přísně střežená firma Supraphon vydala několik alb, která nebyla ani v nejmenším poplatná normalizačnímu, pookupačnímu režimu. Naopak otevřela českému i slovenskému rocku, folku a zhudebněné poezii nové obzory. Za všemi těmi dodnes výjimečnými deskami stál Hynek Žalčík. Blonďatý mládenec do svých čtyřiadvaceti let dosáhl coby producent výsledků, pro něž nemáme v tuzemsku srovnání. Mimo hudební kruhy se o něm mnoho nevědělo. Jak nenápadně žil, tak také po náhlé nemoci zemřel," uvedl ve vzpomínce publicista Jiří Černý.

Radim Hladík - král české rockové kytary, který miloval svobodu



Na producenta, za kterým zůstalo mnoho skvělých alb, nezapomněli ani hudebníci. Michal Prokop a kapela Blue Effect společně v roce 2005 zahráli na festivalu United Islands of Prague v rámci programového bloku věnovaného památce Žalčíka. Rok poté se v pražském klubu Roxy uskutečnil koncert nazvaný Stále dál. Vystupující zpěváci a kapely si vedle Žalčíka připomněli také zemřelé rockové hudebníky Ivana Khunta a Vladimíra Padrůňka. Na koncertě vystoupili Michael Kyselka & His Dervishes, Votchi, O.M.D.B., Jiří Burian ze skupiny Saze a Oskar Petr s kapelou Fabrica Atomica. Zahráli i někteří členové bývalé kapely Flamengo - kytarista Pavel Fořt, bubeník Jaroslav "Erno" Šedivý a baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek.


Sázka na Kainara

Žalčík dokázal takřka nemožné, když prosadil do edičního plánu Supraphonu první album pražské rockové skupiny Flamengo. Původní záměr natočit album zpívané anglicky byl kategoricky zamítnut, a tak se zoufale hledal český textař. Nakonec šťastná volba padla na básníka Josefa Kainara, milovníka blues, jazzu a šansonu, který jako člen komunistické strany prošel sítem politických prověrek. Žalčík a Vladimír Mišík jej navštívili na dobříšském zámku, kde nemocný básník žil, a pustili mu hrubé skici alba. O generaci starší Kainar napsal sedm skvělých textů, mezi nimi například Já a dým, Doky, vlaky, hlad a boty nebo Jenom láska ví kam. Textem Stále dál přispěl i Žalčík. Album Kuře v hodinkách vyšlo v roce 1972, Kainar se vydání nedožil, zemřel v listopadu předchozího roku.



Před smrtí od něj dokázal Žalčík ještě získat texty pro zásadní rockové album Michala Prokopa a skupiny Framus Five - Město Er. Další husarský kousek s komunistickým, ale hudbě mladé generace nakloněným básníkem, se mu podařil v roce 1978, kdy prosadil vydání výběru českých blues s Kainarovými texty. Ty na albu s názvem Obelisk zpívali režimem nepreferovaní umělci jako Jiří Suchý (Bombardovací blues), Eva Olmerová (Černá kára) nebo Vladimír Mišík (Stříhali dohola malého chlapečka).


Progresivní producent

Dalším novátorským počinem na začátku sedmdesátých let bylo ze strany Žalčíka první album Deža Ursinyho Provisorium (vyšlo v roce 1973), na kterém se oproti normalizačním zvyklostem zpívá anglicky. Ve stejné době produkoval skupině The Progress Organization oceňované album Barnodaj, kdy bylo potřeba přijmout kompromis. Těsně před nahráváním se producent a hudebníci dozvěděli, že je politicky nepřijatelné, aby byla celá deska nazpívaná v angličtině. Jedna strana alba je proto v češtině, když texty napsal narychlo povolaný zpěvák Petr Ulrych a jeden vytvořil Žalčík.

Ten dále pomohl Luboši Andrštovi a jeho desce se skupinou Energit. Janu Spálenému v roce 1978 vyprodukoval nezvalovského Edisona, Semaforu jubilejní výběrové trojalbum 1959-1969 a Pavlu Koptovi editoval knižní výbor Abeceda. "Nevzpomínám, že by kdokoli jiný využil osobní známosti k tak progresivním vydavatelským činům," konstatoval Jiří Černý.




Na vše ale také nestačil. Například v roce 1977 už bylo vylisované výběrové album písničkářů ze společenství Šafránu. Vzhledem ke zvýšené bdělosti státních orgánů po Chartě 77 však muselo jít do šrotu. Žalčíkova stopa zůstala na Supraphonu i po jeho úmrtí. Před deseti lety společnost vydala archivní záznam s unikátní nahrávkou pražského Divadla Semafor, která se na zvukovém nosiči objevila poprvé po třech desítkách let od svého zrodu. Šestidiskový komplet s názvem Semafor - hry obsahuje slavnou inscenaci Jonáš a tingl-tangl, Člověka z půdy a třetím titulem jsou dvě nikdy nevydané nahrávky z představení, které byly objeveny v archivu.

"Tehdy producent Hynek Žalčík pořídil záznam ze dvou významných představení: zcela nově pojaté známé hry Člověk z půdy, uváděné pod datem vzniku 1977, mimo jiné s Hanou Talpovou a Jitkou Molavcovou, a populární a jonášovsky laděné hry Sladký život blázna Vincka. V ní vystupovala i desetiletá zpěvačka Anna K, tehdy ještě pod svým jménem Luciana Krecarová. V nahrávce zazní i hlasy začínající herečky Báry Štěpánové a mladičké Dády Patrasové," sdělil Vladan Drvota z vydavatelství Supraphon.

text: Roman Jireš

Témata: Hynek Žalčík, Flamengo, Michal Prokop, Blue Effect

zavřít
[banner1]