Karel Růžička - mistr a učitel jazzu v jedné osobě

Smrt si říká rock'n'roll (265.) - Karel Růžička

Vyhledávaný klavírista a jazzový hudebník hrál v sedmdesátých letech v souboru Studio 5 Luďka Hulana, později působil v řadě dalších renomovaných českých jazzových orchestrů i sólistů. Spolupracoval i s divadlem Semafor. Po návratu z vojny, kde se v Armádním uměleckém souboru věnoval převážně klasické hudbě, se zaměřil na jazz.

Zemřel Karel Růžička, jazzová osobnost a držitel České Gramy

HRÁL I V MONTREUX

Spolupracoval s orchestrem Ferdinanda Havlíka, od roku 1966 působil v Jazzovém orchestru Československého rozhlasu, pro nějž posléze i aranžoval a komponoval. Tři roky nato se Růžičkovo kvarteto dostalo na prestižní festival ve švýcarském Montreux.

Jako autor je podepsán například pod skladbami Medové koláčky, Riff, Jízda starým veteránem nebo Celebration Blues. K jeho stěžejním nahrávkám ze 70. let patří LP s tentetem, na němž účinkovali kytarista Rudolf Dašek či flétnista Jiří Stivín, nebo album Jazzové nebajky, jejž natočil se skupinou SHQ Karla Velebného. Bývá označováno za jednu z nejlepších českých jazzových nahrávek druhé poloviny 20. století. S polským skladatelem Janem Ptaszynem Wróblewským, trumpetistou Tomaszem Stańkem a saxofonistou Tomaszem Szukalským pak Růžička v roce 1975 natočil album Interjazz III.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Emigrant a textař Jan Schneider vynikal "lidštinou", za úspěch mu vděčí Marta Kubišová i Václav Neckář

Růžičkovy skladby uspěly na jazzové soutěži v Monaku, kam byl později zván jako člen mezinárodní poroty. Je držitelem cen Českého hudebního fondu či Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. "Růžička je především pianista-skladatel. I jeho sóla ve standardech mají kompoziční ráz: jsou vystavěna, nevyhýbají se harmonickým a formovým obohacením. Spíše než bezvýhradný příklon k jazzovému mainstreamu představují přemýšlivou vlastní cestu," napsal o něm jazzový kritik Lubomír Dorůžka.

OKOUZLENÍ SWINGEM A AMERIKOU

Právě jazzu se začal Růžička podle svých slov věnovat díky okouzlení swingem a obecně americkou kulturou. Měl rád knihy Josefa Škvoreckého, v nichž hrály jazz i Amerika důležitou roli. Poté, co jej roku 1969 zatkla policie na demonstraci při výročí srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy, měl Růžička na čas zakázáno cestovat do zahraničí. Sice uvažoval o emigraci do zahraničí, ale měl pocit, že ho v komunistickém Československu drží příliš mnoho věcí. O emigraci několikrát jen hovořil, zato jeho syn, saxofonista Karel Růžička jr. od roku 1994 žije a působí v New Yorku. Společně v 90. letech v kvintetu vydali studiové album Flight.

V americkém Washingtonu se dočkala provedení Růžičkova jazzová mše nazvaná Celebration Jazz Mass pro smíšený sbor, orchestr a sopránové sólo. Premiéru měla na pražském Mezinárodním jazzovém festivalu roku 1991 v kostele Nejsvětějšího srdce Páně, kde sólový part zpívala americká sopranistka Diane Boldenová-Taylorová.

JAZZOVÝ PEDAGOG

Růžička byl nejen vynikajícím hudebníkem, který spolupracoval i s řadou zahraničních osobností, mezi něž například patřili Carmell Jones, Jean-Luc Ponty, Wilson de Oliveira, Sonny Constanzo, Tony Scott nebo Dave Weckl, ale také uznávaným pedagogem. V této roli působil na hudební škole v Monte Carlu, na pražské konzervatoři a ještě donedávna vyučoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka nebo na HAMU. V uplynulých letech byl i ředitelem Letní jazzové dílny Karla Velebného, která se každoročně koná ve Frýdlantu v Čechách.

"Prvotní poslání hudby je lidi potěšit, a když to nedokáže, je na slepé koleji. A nemyslím potěšit jen ve smyslu, že navodí pohodu a legraci. Hudba může být velmi hluboká a umí člověku dodat energii," uvedl Růžička v jednom z rozhovorů.

text: Roman Jireš

Témata: Karel Růžička, jazz, Smrt si říká rock'n'roll