Jak se žije na šňůře | John Wolfhooker: Jednou nás napadlo položit na spícího Filipa noční stolek

Co všechno musíte vy jako kapela zajistit před turné? A jaké věci za vás řeší jiní?
Je to dost individuální. U nás většinou turné vypadá tak, že se aktivně podílíme na organizaci. Tomu předchází výběr míst a klubů, kde víme, že na nás lidé přijdou, výběr předkapel a podobně. Pokud se v tomto období objeví nabídka na hraní zvenku (festival, klubová akce), bereme ji jako součást turné, ale organizačně už se na ní samozřejmě nepodílíme a vše komunikuje naše book manažerka. Jinak samozřejmě řešíme předprodeje, promo a další věci s tím spojené. Turné v pravém slova smyslu, kdy se jede prakticky nonstop několik týdnů skoro každý den, jsme ještě neměli. To je organizačně samozřejmě o dost náročnější.

John Wolfhooker rozbili brněnskou Melodku, přivezli si Monsters & Mothership a landless

Jak dlouho se na turné připravujete? Jakým způsobem vybíráte písničky, které budete hrát?
To záleží na tom, jak velká koncertní pauza předtím byla. Většinou se na turné snažíme připravit úplně nový setlist. Občas se necháme mírně inspirovat v naší Pidgeonarmy formou ankety.

Jak vypadá váš obvyklý den na turné?
Záleží, kolik hrajeme koncertů po sobě. Jinak ale máme několik hodin před vystoupením zvukovou zkoušku a potom se většinou skočíme někam najíst nebo ubytovat, pokud teda na daném místě zůstáváme.

Jak na šňůře trávíte volné chvíle?
Záleží, kolik máme času. A když už nějaký máme, skočíme si do nějakého místního veganského podniku na jídlo nebo kávu nebo pivo. Anebo ty volné chvíle využijeme na vyrovnání spánkového deficitu.

Jaký byl váš nejšílenější přejezd během turné (co se do vzdálenosti týče)?
Vtipné byly přejezdy, kdy jsme hráli během dvou dnů tři koncerty. Na náš nejdelší, kdy jsme měli mít koncert na Slovensku asi 700 km od Prahy, jsme museli vstávat opravdu brzy ráno. Nejšílenější cesta byla asi z německého Bambergu, kdy jsme ještě po koncertě zůstávali na afterparty a až pak jsme se rozhodli vyrazit. Domů jsme přijeli asi až kolem sedmé, osmé ráno.

Měli jste s kapelou/lidmi, kteří s vámi jezdí po městech, už někdy ponorku? Jak jste ji vyřešili?
Jasně, že občas dojde k výměně názorů, ale to se prostě stává bez ohledu na to, zda jsme, nebo nejsme na turné. Vždy si to ale mezi sebou vyříkáme.

Turné se jistě neobejde bez srandiček. Pamatujete si, co jste jeden druhému na turné provedli? A kdo je většinou „terčem“ těchto srandiček?
Vždycky si to odskáče někdo jiný, já si aktuálně vybavím jen případy s Filipem. Jednou jsme mu ujeli. Stáli jsme tehdy v koloně na D1 a on si odskočil. No a zrovna se ta kolona rozjela. A ještě si pamatuji, že jsme měli po trojkoncertu, který jsme zakončovali na jednom festivalu ve strašně pěkném areálu, kde jsme byli i ubytovaní a oslavovali jsme do rána. Jak lidé odpadávali, někoho z nás napadlo, že by bylo vtipné položit na spícího Filipa noční stolek.

Kdo bývá největší pařmen?
Já si myslím, že si to rovnoměrně střídáme. Vždy je to někdo jiný, ale nejsme žádní Motley Crue.

Máte nějaký zajímavý příběh z cest?
Pár let zpátky jsme měli hrát den před Rock for People na jednom slovenském festivalu, ale nepořešilo se nám vyřešit dodváku, tak jsme si od našich kamarádů z All These Memories půjčili jejich starou polorozpadlou. Cestou nám začala padat a jiskřit nádrž a nedalo se to nijak vyřešit. Ve finále jsme nedojeli ani do Hradce, museli nám pomáhat hasiči a na koncert jsme bohužel nedorazili, což nás štvalo. Taky nás zachránil před pokutou Rustyho (náš fotograf, občasný řidič a řešitel problémů) řidičák, na kterém vypadal úplně jinak a policisté se pobavili natolik, že nás nechali jet dál.

Zpracovala: Andrea Štipčáková, foto: Lucia Farkašová, promo John Wolfhooker
Témata: John Wolfhooker, Jak se žije na šňůře, koncert, turné